Znovu nalezená - 14. kapitola

Slyšela jsem Jaspera. Prosil mě, abych ho tady nenechávala. Pak jakoby bliklo světlo a já byla v naprostém tichu. Snažila jsem se najít cestu ven, občas ke mně dolehl něčí hlas. Poznala jsem, čí byl, ale nedokázala jsem vnímat, co říká. O hodně později se mi povedlo i tohle. Ale stále jsem neměla sílu se probudit.
V pokoji byl Jasper a bavil se s Davidem. Jeho hlas byl plný zoufalství a strachu.
„To přece není normální! Je v bezvědomí už čtyři dny, kdy se probudí?“ ptal se ho Jasper. Už čtyři dny? Tak dlouho?
„Jaspere, já opravdu nevím. Takhle dlouho neměl vlkodlačí jed v těle nikdo z nás,“ odpověděl mu David. I v jeho hlase byl cítit strach. Tak vlkodlačí jed. Doufám, že dostanu povolení Teda zabít.
Klaply dveře. Pomalu se mi vracely smysly a cítila jsem v místnosti jen Jaspera. Přišel blíž k tomu, na čem jsem ležela, a vzal do rukou mou dlaň.
„Lásko, prosím probuď se, přece mě tady vážně nechceš nechat,“ šeptal mi do ucha.
Zkoušela jsem ty zpropadený oči otevřít. Už to skoro bylo, a pak zase nic. Ale našla jsem hlas.
„Snažím se, chvilku počkej,“ zamumlala jsem tiše. Cítila jsem jeho dech, takže se musel naklonit nad můj obličej.
Otevřela jsem oči. Vpíjela jsem se do jeho oranžového pohledu. Pak mě políbil. Skutáleli jsme se na podlahu. Dopadla jsem přímo na něj, ale něco mi nesedělo. Ztuhla jsem a vytřeštila oči. Oranžový pohled? Zvedla jsem hlavu, ale on oči nechal zavřené.
„Koho?“ hlesla jsem a bála se odpovědi.
„Teda,“ odpověděl tiše a podíval se na mě. Z očí mu čišel smutek.
„Málem tě zabil. Chtěl jsem se pomstít. Nevěděl jsem, že ho náš jed zabije, chtěl jsem ho jen oslabit,“ vysvětlil mi smutně. Myslím, že tu ránu, jak mi spadl kámen ze srdce, museli slyšet opravdu hodně daleko. Kvůli němu. Nevyčítala bych mu, kdyby zabil člověka, ale on by si to neodpustil. Nazýval by se zrůdou.
Usmála jsem se na něj a povytáhla mu nahoru koutky úst.
„Sice jsem si ho chtěla vychutnat sama, ale dopadlo by to nejspíš stejně,“ řekla jsem a znovu ho políbila. Konečně se na mě usmál.
„Koukám, že už jsi fit,“ ozvalo se od dveří. Vyplašeně jsem se tam koukla. David.
„Jo, už je mi fajn,“ zahuhlala jsem a slezla z Jaspera.
„A že je Ted…“ začal, ale přerušila jsem ho kývnutím a chytila Jazze za ruku.
„Jsem rád, že jsi v pořádku,“ dodal ještě. Usmála jsem se na něj a opustila pokoj. Hned za dveřmi stál Damien.
„Ségra!“ křiknul a vytrhl mě Jasperovi z náruče. Vzápětí se přihnali ostatní a já šla z náruče do náruče, až jsem skončila v té nejbezpečnější. V jeho.
„Jsi schopna vydržet až do večera?“zeptala se nervózně Alice, ale Jasper ji okřikl. Prý se nesmím namáhat. Byl sladký.
„Jasně že jo. Přece si to nenechám ujít,“ odpověděla jsem nadšeně.
„Camí!“ Tobias přiběhl až ke mně a snažil se mě obejmout i přes Jaspera. Nějak se mu to nepovedlo, tak se na mě aspoň culil jako měsíček.
„Cam, pohni,“ tahala mě Alice o pět minut později nahoru do svého pokoje.
„Alice, čtyři dny byla mimo, nech nás chvilku o samotě,“ vzpouzel se Jasper a přitiskl mě k sobě ještě víc.
„V noci budete mít času dost,“ houkla na něj a doslova mě vyškubla z jeho náruče. Ach jo.
„Alice, pusť mě za ním,“ zakňourala jsem, ale nepomohlo to.
„Bože, vy dva jste horší než magnety. Ani s Bellou to nebylo tak hrozný. Nikam, tady si sedneš a budeš sedět,“ přikázala mi a odešla sehnat ostatní.
„Ty máš takový štěstí, že nejsem při plné síle,“ zamumlala jsem po jejím odchodu, ale slyšela mě, protože se z chodby ozvala odpověď:
„Ještě mi poděkuješ.“
Chodila jsem po pokoji, jako lev v kleci. Jaspera hlídali kluci u Emma v pokoji. Kostýmy už tam mají.
No konečně, už jsme tam byly všechny. Alice zaběhla do šatny a přinesla šest vaků na šaty. Nejdřív vytáhla ten Rosein, dlouhé červené šaty, šité na tělo a s odhalenými zády. Nebylo pochyb, za co půjde, vzhledem ke spodnímu lemu, obšitému bílým kožíškem.
Esmé si vytáhla šaty jako barokního střihu, v zelenkavé barvě. Jako vystřižené ze sedmnáctého století. Alice šla za lesní elfku. To je maska šitá přímo na ni. Z Ness byla víla, jako z pohádek. A Bella? Černé šaty, s šikmým spodním lemem. A navíc ho celý olizovaly plameny. A našla i rohy. Pak jsem byla na řadě já.
„Co to?“ ozvala se Nessie, když jsem otevřela svůj vak.
„Paní noci,“ vysvětlila Alice, „a patří k tomu i tohle,“ dodala a podala mi dlouhý černý plášť.
Všechny nás namalovala a odplula ke klukům. Prohlížela jsem se v zrcadle. Splývavé černé šaty s korzetem. Na něm byly stříbrně vyšité ornamenty. Alice myslela na všechno, když nějak ornament končil u kraje, pokračovala jizva. V tom Alice dorazila. Jednu po druhé nás posadila do křesla a vytvářela účesy. Já přišla až na konec. Jako vždycky.
Složitý, vyčesaný nahoru, plný stříbrných perel. Ale krásný.
„Na, nasaď si tohle,“ vytrhla mě z přemýšlení a podala mi škrabošku. Teprve potom se oblíkla ona sama, Bella ji nalíčila a Rose učesala. Mají to sehraný, holky.
„Alice, už můžu jít?“ zeptala jsem se nedočkavě, když ji holky upravovaly.
„Ne, půjdeme všechny společně,“ zamítla mou prosbu. Zhroutila jsem se do křesla a zoufale zavyla.
„Provedla jsem ti něco, že mě tak týráš?“ zeptala jsem se jí odevzdaně a čekala. Trvalo to ještě půl hodiny, než nás všechny propustila. V sále už hrála hudba. A ta potvora musela dirigovat dokonce to, v jakém pořadí budeme vycházet na chodbu. A já zase přijdu na řadu jako poslední. Ona mě prostě nemá ráda, povzdechla jsem si v duchu.
Nejdřív šla Ness, Jacob obdivně hvízdnul. Když šla Rose, ozval se Emmettův potlesk. Damien ho napodobil hned, jak se objevila Alice. Carlisle se zprudka nadechl a Edwarda jsem slyšela naprázdno polknout až sem. Jasper se taky nadechl, ale nějak zapomněl vydechnout. Došla jsem až k němu a rozhlídla se po ostatních. Bože, kam Alice chodí, na ty nápady.
Mít Damien vlasy blond a trochu delší, nechám ho přejmenovat na Legolase. Emmett vypadal jako hodně přerostlý Santův pomocník. Naproti tomu, jestli Bella měla představovat ďáblici, Edward byl Lucifer se vším všudy. I ocasem. Jacob zase vypadal, jakoby právě vyšel z knížky o Petru Panovi. Uznávám, krapet velkej, ale to je nepodstatný detail. Carlisle si oblékl své dobové oblečení. Baroko forever. Nakonec Jasper. Podívala jsem se na něj a polekaně se chytila za pusu. Měl rudé duhovky.
„Neboj, to jsou čočky,“ uklidňoval mě se smíchem. No, proč ne. Paní noci a Noční lovec.
„Jste to vůbec vy?“ zeptal se David, který mířil přímo k nám. Musela jsem se smát. Měl masku Fanfána Tulipána.
„Jo, jsme,“ řekla jsem po chvilce a sundala si škrabošku. Ostatní si ji nechali.
„Tak pojďte,“ požádal nás. Šli jsme za ním ke dveřím sálu. Alice nahlásila naše masky a pustili nás dovnitř. Zábava byla v plném proudu. Dokonce už jedli. Někteří z nás se přidali. Kdo by řekl, že mi za ty čtyři dny tak vyhládlo.
Tančili jsme a taky pili. Decentně, samozřejmě. Tančila jsem hlavně v Jasperově objetí a vyloženě si to užívala.
„Jste nádherná, má Paní noci,“ zašeptal mi do ucha. Donutila mě to pousmát se.
„Vám to taky sluší, můj Noční lovče,“ pokračovala jsem v jeho hře a přitiskla se k němu ještě blíž.
Půlnoc se kvapem blížila. Najednou začali všichni odpočítávat.
„Tři… dva… jedna…“ přidali jsme se k nim. Po jedničce propukl obrovský jásot a ze stropu se na nás sesypaly konfety. Musela jsem si ťuknout snad s každým, než si mě Jasper přitáhl zpátky k sobě.
„Šťastný Nový rok, lásko,“ usmál se a políbil mě. Inu, jak na Nový rok, tak po celý rok.
„Ten nejšťastnější,“ zašeptala jsem.
Málem jsem zapomněla na nás novoroční lov. Naše tradice.
„Je čas,“ ozval se nad námi všemi Davidův hlas. Alice se zkoumavě podívala na mě a pak na moje šaty. Ozvalo se hlasité škub a já měla sukni do půl stehen.
„Hej!“ okřikla jsem ji, ale ta se na mě zářivě usmála a dostrkala k Jasperovi.
„Hezký,“ pochválil můj nový vzhled a ukázal na dveře.
„Jdeš taky?“ zeptal se bezelstně. Copak bych si tohle mohla ujít?
Všichni jsme se shromáždili venku a čekali na Davida. Jako vždy, jemu patřilo zahájení.
„Nebudeme to odkládat. Užijte si lov,“ popřál nám všem a zdrhl do lesa jako první. S obrovským řevem jsme se hrnuli za ním. Po chvilce se celá skupina roztrhala. Zahnula jsem hlouběji do lesa, následována Jasperem. Nevím jak on, já si ten lov opravdu užila. Jako obvykle, dala jsem si medvěda, pravda, musela jsem ho proudit ze zimního spánku, ale o to víc zuřivý byl. Šlo to poznat na mém oblečení. Korzet držel jen silou vůle. Zato Jasper, ten byl pořád jako ze škatulky. Kdo taky kdy viděl, aby se los nějak víc bránil.
„Běž se bavit. Dám si rychlou sprchu, převleču se a za chvilku jsem tam,“ poslala jsem ho za ostatními a sama šla do ložnice. Okamžitě jsem zapadla do sprchy.
„Sakra, zapomněla jsem si rozpustit vlasy!“ zaklela jsem potichu a začala vyndávat všechny sponky, dokud to šlo. Do účesu mi vjel další pár rukou. Ztuhla jsem. Nic neříkal a dál vytahoval sponky. Když vytáhl poslední, vlasy se mi rozprostřely po zádech a přes prsa. Díkybohu za jejich délku.
Otočil si mě k sobě a zabořil nos do vlasů.
„Měl jsem o tebe šílený strach,“ zamumlal a dál mě drtil ve svém objetí.
„Vím, prosil si mě, abych tě tady nenechávala,“ šeptla jsem a užívala si tu blízkost. Zvedl mi hlavu a zvědavě na mě koukal.
„Slyšela jsem tě. Pak se něco pokazilo a ocitla jsem se v tiché tmě. Občas jsem tě zaslechla, ale nerozuměla jsem tomu. Soustředila jsem se na tvůj hlas a pak jsem se probudila,“ popsala jsem mu, co se mnou během těch čtyř dnů dělo.
„Miluju tě,“ vyhrkl a drtil mé rty. Oplácela jsem mu stejnou silou a zapojila i jazyk. S nadšením se přidal. Zničehonic se ode mě odtrhl, vzal do rukou šampon a obešel mě.
Když mi stáhl vlasy na záda, překryla jsem si ňadra rukama a zrudla. Že já do té sprchy lezla jako člověk.
Uchechtl se a spláchl mi z vlasů pěnu. Pak si mě otočil k sobě. Rychle jsem se změnila v upíra. Nesouhlasně zamručel.
„Sluší ti to, když se červenáš,“ zašeptal a znovu mě políbil.
Tlesknutím jsem vodu zastavila, když mě vzal do náruče a odnesl do pokoje. Položil mě na postel a lehl si vedle mě. Ani jsme se nepřestali líbat.
„Jaspere,“ zašeptala jsem toužebně. Sjel svými rty na krk a pokračoval níž. Líbal mě úplně všude. Na krk, klíční kost, přes ňadra, až k pupíku. Tam se zastavil a vracel se zpět stejnou cestou. Když se začal věnovat mým prsům, zasténala jsem nahlas.
Přitáhla jsem si jeho rty zpátky a ruce mu zapletla do vlasů. Prsty se mi třásly vzrušením. Dýchala jsem zrychleně a nemohla se nabažit jeho polibků.
Mazlili jsme se strašně dlouho. Bloudila jsem po jeho těle dlaněmi a obkreslovala každý sval. Podíval se na mě s otázkou v očích.
„Miluju tě,“ zašeptal, když jsem kývla na souhlas a pronikl do mě. Vykřikla jsem bolestí a zaryla mu nehty do zad. Nehýbal se, čekal, až si na něj zvyknu, jen slíbnul jednu zbloudilou slzu. Bolest ustupovala, nahradil ji zvláštní pocit úplnosti. Otevřela jsem oči a uvolnila se. Dívala jsem se do černých očí, plných lásky. Natáhla jsem se, abych ho políbila. Tak malý pohyb a veškerá touha byla zpět. Prohnula jsem se v zádech, když se poprvé pohnul.
Vzdychala jsem nahlas, šeptala jeho jméno a asi i křičela. Zalilo nás to jako obrovská vlna.
„Emmett mě zabije,“ řekl Jasper, když jsem ležela na jeho hrudi a na kůži mu kreslila uklidňující kroužky.
„Proč?“ zeptala jsem se a líbla ho na nahý hrudník. Lehce zavrčel.
„Ehm, slyšela ses? Až dole museli vědět, co se tady dělo,“ vysvětlil mi a rozesmál se. Ušklíbla jsem se a počkala, až přestane.
„Každý pokoj je zvukotěsný,“ uklidnila jsem ho a zívla si.
„Máme podstatně lepší sluch. Myslíš, že bych jinak dokázala spát na stejně chodbě, jako Ray, nebo Ben?“ zeptala jsem se ho, aniž bych čekala odpověď.
„To mě nenapadlo,“ broukl a pohladil mě ve vlasech. Vklouzla jsem do lidské podoby a slastně se protáhla.
„Myslím, že nejvyšší čas, jít spát,“ poznamenala jsem.
„Správně, potřebuješ odpočívat. Byla jsi přece zraněná,“ pousmál se a přehodila přes nás deku.
„Nějak moc ti to kecá,“ upozornila jsem ho, ale zachumlala se do deky ještě víc.