Poprvé s Petrem

"Ptala se po mně?" s dětinskou nadějí v hlase jsem se ptal Petra-kamaráda mé teď už bývalé přítelkyně, kterého mi představila asi před půl rokem s tím, že si určitě budeme rozumět. Měla pravdu, Petra jsem měl ještě radši, když se z něj stalo mé jediné pojítko s Janou. Nechtěla se mnou mluvit, nebrala telefony, neodpovídala na smsky. Jediné zprávy o ní jsem získával právě přes Petra.
Na mou otázku jen soucitně zavrtěl hlavou a pokynul barmanovi, aby mi nalil další sklenku.

Teprve po pár panácích jsem si začal všímat, že Petr není ve své kůži. Na mé nekonečné otázky ohledně Jany sice trpělivě a s klidem odpovídal,ale v očích upřených na dno sklenky s alkoholem se zračil smutek.
"Co je s tebou?" Petr na mě překvapeně pohlédl, když v mém hlase zaregistroval něco jiného než tu ubohou a otravnou sebelítost. Zhluboka se nadechl k odpovědi, ale pak, jakoby si to rozmyslel, jen vzdechl:
"Ale nic.." Chvíli jsem dotíral a nakonec z něj dostal kloudnou odpověď.
"S někým jsem se rozešel." smutně řekl.
"S tou blond kočkou, co jsi mi kdysi ukazoval?" zeptal jsem se.
"S tou už dávno nejsem...Tohle byl Martin. Dneska bychom spolu byli tři měsíce. Chtěl jsem ho překvapit, udělat mu radost, koupil jsem víno a zazvonil u jeho dveří a.." Viděl jsem jak se mu začínají lesknout oči. Přesto jsem ho pobídl, aby pokračoval.
"A když otevřel polonahý, zjistil jsem, že mu dělá radost někdo jiný." Rozhodil rukama a dopil svůj drink. Směsice hořkosti, zloby a lítosti mu ve tváři vyčarovala zvláštní výraz, který jsem u muže ještě neviděl. Možná to bude tím, že byl Petr jediný bisexuál, kterého jsem znal.

Dlouho jsme si povídali, pro mne bylo osvobozující někomu naslouchat a nemyslet chvilku na své trápení s Janičkou, on byl rád, že se může vypovídat. Chvílemi jsem měl pocit, že mu do očí vstupují slzy, jindy ho zlost nutila svírat skleničku tak pevně, až jsem měl strach, že ji roztříští v dlani. Emoce z čerstvého rozchodu byly silné.

Povídali jsme si a nevnímali čas. S rostoucí hladinou alkoholu byly naše úvahy a filosofování čím dál ´hlubší´ a hlavně nesmyslnější. Nakonec nás barman upozornil, že budou zavírat a požádal o zaplacení účtu. Nechtělo se mi domů a Petr to poznal. Podotkl, že má doma lahvinku červeného a pozval mě k sobě-taky nehtěl být sám.

"Víš, kdybys nebyl tak nemožnej heterák, šel bych do tebe." se smíchem se svěřil Petr, když jsme u něj dopíjeli víno.
"Třeba nejsem zas tak ´nemožnej´, třeba bys ze mě udělal nového člověka." Tajemně jsem odpověděl.
"Třeba.." bliknul na mě úsměv a dopil víno.
"Tak mě polib, uvidíme, co se stane." Provokoval jsem.
"TY jsi na mol." konstatoval naprosto zřejmý fakt. Už nevím, jestli to byl alkohol nebo zvědavost, co mě tehda přimělo, abych Petra začal hecovat..
"Srabe." Tiše jsem řekl do své skleničky s vínem.
"Cos to řekl?" zeptal se, ačkoliv slyšel dobře.
"Nic, nic, stejně nejspíš líbáš hrozně.." naoko lhostejně jsem odvětil. Prudce se naklonil přes kuchyňský stůl, který nás dělil a ty temně zelené oči se dotčeně zadívaly do mých.
"Já, že neumím líbat?" zasyčel.
"Jo, řekl bych, že jsi k ničemu." ušklíbl jsem se. Popadl mě za černé triko a trhl se mnou směrem k sobě. Myslel jsem, že mě chce praštit a instinktivně jsem zavřel oči a přikrčil se. Vzápětí jsem ucítil vlhký dotek rtů. Hlavou se mi během setiny sekundy prohnalo snad tisíc myšlenek, srdce se mi rozbušilo jako bych právě uběhl maraton. Jedna má část na mě křičela, abych Petra odstrčil, ale hlásek někde uvnitř mi našeptával pravý opak.

Najednou se všechny myšlenky rozutekly a zůstal jen intenzivní pocit vzrušení. Petr začal naléhat jazykem a hledal skulinku mezi mými rty. Poslušně jsem je pootevřel a jeho jazyk vklouzl dovnitř. Pohladil mi patro a pomalu prozkoumával má ústa. Cítil jsem silné mravenčení v břiše, něco takového jsem nikdy předtím ani potom necítil. Jenže Petr se začal odtahovat. Zachvátila mě panika. Nevěděl jsem, jak se zachovat, veškerá odvaha i drzost s jakou jsem ho před chvílí vyprovokoval byly ty tam. Naše oči se znovu setkaly a já se rozhodl zlehčit situaci.
"Beru to zpátky. Líbáš docela dobře." křečovitě jsem se zasmál, ale mé rozpaky byly příliš zjevné. Petr posmutněl.
"Měl bych jít." zvedl jsem sse a vydal se ke dveřím.


Šel jsem nočním městem pěšky domů a myslel na ten polibek. Byl jsem už skoro doma, ale touha po něčem novém mě nutila změnit směr. Nejmíň čtvrt hodiny jsem stál v mrazu před Petrovými dveřmi a bál se zazvonit. Nakonec se zvonek přeci jen rozezněl a za chvíli jsem slyšel šátrání klíče v zámku.

Nenechal jsem Petra nic říct a rovnou jsem ho políbil. Chtěl jsem znovu zažít to vzrušení. Vtáhl mě dovnitř a zabouchl dveře. Ani nevím jak jsme se ocitli v ložnici, klečeli jsme na posteli a líbali se. Petrovo strniště mě jemně škrábalo. Mockrát jsm o tom slyšel ženy básnit, ale nikdy jsem si ten pocit nedokázal představit.

Hladil mě po pažích a po hrudi, konečky prstů uchopil okraj mého trička. Krátký pohled do očí a moje lehké přikývnutí je popohnalo směrem nahoru. Triko skončilo na zemi. Položil mě na záda jako ženu a líbal mě na hrudi. Přesunul ruce na poklopec a rozepl.
"Počkej." špitl jsem a chytil ruku, co mě tak ochotně hladila.
"Neboj se. Bude se ti to líbit." Sundal mi kalhoty i slipy a dotkl se mého penisu. Znervózněl jsem, ale toužil jsem, aby pokračoval. Zvolna začal masírovat a já se zmohl jen na tiché zasténání. Odevzdaně jsem ležel na zádech a vnímal jen příjemné pocity. Kdyby mi toho rána někdo řekl, že si kdy nechám něco takového líbit od muže, asi bych mu dal přes hubu, ale v noci bylo všechno jinak.

Došlo mi, že bych měl Petrovi jeho péči oplatit. Natáhl jsem ruku a sáhl mu do rozkroku. Pevně mi přitiskl ruce k pelesti a zašeptal mi do ucha:
"Nic nedělej, chci tě udělat sám." uvolnil sevření a vrátil se k mé chloubě. Poslušně jsem ležel a užíval si pozornost zkušenějšího partnera. Po chvilce jsem pocítil neuvěřitelné vzrušení. To se mi Petr začal věnovat ústy. Pohladil jsem ho po vlasech a souhlasně vzdechl. Žádná žena mě nekouřila tak, jako on. Dokonale odhadl co, kdy a jak chci. Sál mě, líbal a objížděl jazykem, jakoby mi četl myšlenky. Netrvalo to dlouho a nezadržitelně jsem se blížil k vrcholu. Poklepal jsem mu na rameno a mezi vzdechy ze sebe vysoukal:
"Už.. budu.." Petr mě jen chytil za ruku a ještě intenzivněji mě sál. Pochopil jsem, že si to chce vychutnat až do konce. Drtil jsem mu ruku a zaklonil hlavu. Vystříkl jsem Petrovi přímo do úst. Ochotně polykal do poslední kapky a protahoval můj orgasmus jak jen to šlo.

Ležel jsem se zavřenými víčky a nevěděl o světě. Dostal jsem pusu na tvář.
"Děkuji." Slyšel jsem se blaženě šeptat. Potom jsem usnul.

Ráno jsem se probudil sám. Petr musel do práce. Na polštáři jsem si přečetl vzkaz, že snídani mám na stole a abych si uvařil kafe. Párkrát jsem mu potom volal a chtěl ho vytáhnout na panáka-říkal, že má moc práce a že se mi pak určitě ozve. To bylo na pár měsíců naposled, co jsem o něm slyšel. Spolu s kamarádem Petrem jsem ztratil i poslední vlásek vedoucí k Janě.

Dlouho to bolelo, ale nakonec zbyla jen krásná vzpomínka na to jak jsem přestal být ´nemožnej heterák´- na mé Poprvé s Petrem..