Pro Evičku

NAŠICH SPOLEČNÝCH OSM LET…….Jak to všechno začalo :D :D
Bylo, nebylo…tuším, že tenkrát bylo 3. Prosince roku 2002….a já akorát seděla na židli v teplické porodnici…a čekala až mi do mé péče předají mého synáčka Jakoubka….byla jsem mlaďounká a všechny ty maminky kolem si mě tak zvláštně prohlíželi….ale na jednou se ve dveřích příjmu objevila holčina…kterou už jsem někde někdy viděla, a hlavně která mi byla svým způsobem blízká…..vypadala, že je tak stejně stará, taky byla taková vyděšená..a hlavně před sebou si nesla taky své bříško…pamatuji si, že bylo obrovské a ještě víc vynikalo v košili, kterou měla ta holčina obráceně..v duchu jsem se musela smát…jak si to mohla takhle navlíct ,ale najednou mě z toho smíchu probralo takové kuňknutí:,,Ahoj,..,,řekla mi….odpověděla jsem jí na pozdrav a přemýšlela odkud ji znám….
Už jsem byla pár dní doma a najednou se ke mně donesla zpráva…:Hele, ta Eva Matzová už porodila, znáš ji ne????Má holku….Nevíš, jo…???No ta je taky taková mladá jako ty….., no musíš jí znát…,, A už jsem byla doma, to je přece ta holka, co jsem viděla v porodnici…..Tak ona je z Krupky, jééé, jak já bych jí chtěla poznat..byla by mi blíž než jiné maminy…ona byla stejně stará…obě by jsme si měli určitě co říct…co vyprávět…..jak holkám, jako jsme my..osud do vínku nadělil dítka tak brzy…..:))
Jedno dopoledne jsem se sama s kočárkem procházela po našem sídlišti…a najednou jsem ji na jednom z balkonu uviděla…stála tam a v ruce držela svůj uzlíček..malou Karolínku…pozdravili jsme se a čekali, co bude dál…..Tak jsem to zkusila..:,,Jdeš s malou ven?,,…..a ona souhlasila:)
Náš první rozhovor probíhal takhle :D
Evička: Ahoj, hele umíš vařit?
Já: Ne, vůbec…:)
Evička: Jééé, já taky nee, tak to je fajn :)
Já: A umíš aspoň zapnout pračku….?
Evička: Jo, to jo….
A tak jsme věděli, že jsme se hledali až jsme se našli…a už jsme se jedna bez druhé, jedny bez druhých :) nehli…… trávili jsme společně každou volnou chvilku…..pamatuji si, když pro mě Evička chodila, ať jdeme na procházku a my s Jakoubkem vycházeli, tak stála deset metrů od našeho vchodu , aby jí Kubík svým pláčem, co pláčem, svým řvem…nevzbudil už spící Karolínku…:) Tahle to bylo každý den…:) Bylo by to na romám, kdybych tu měla psát, co jsme spolu všechno prožili…bylo toho mraky, třeba když jsem tenkrát ztratila na dovolený malou, rok a půl starou Karolínku…hledali jsme ji snad celou věčnost, Evička už mě proklínala, nadávala mi..(já se ji ani nedivím):)……..a nakonec jsme ji našli u jednoho Vietnamce v krámě…měl ji na ruce …smál se a ptal se ( ten vůl)…jestli nechceme svetr :)….Evička popadla Karolínku..a na nějakej svetr se mu………. :)
Ale i ona mě uměla pěkně postrašit…když mi tenkrát Kubík spadl z prolézačky..a ona seděla vedle mě a řekla, no ten už se nezvedne…. Nevěřila jsem vlastní uším……Ale měla v očích stejný strach jako já a já už v tu chvíli věděla..že na ni nedám dopustit, že ona je opravdová kamarádka…že ji nechci v životě ztratit…:)
Ale konec hororů, teď taky něco z jiného soudku…to třeba když jsme spolu věčně soupeřili, tak jako kočka s myší….kdo z našich zlatíček je šikovnější…. My už se usmíváme, heč, my už se otáčíme, heč, my už umíme paci,paci…:) Jednou byl šikovnější Kubíček, po druhé zase Karolínka…ale byl to mezi námi takový věčný boj..nejkrásnější bylo..když kubíček začal vydávat nějaké zvuky…a znělo to jako, kdyby říkal ogy, ogí, ogý, ogi..:) a Evička mi pak říkala, že když jsem odešla od nich z návštěvy, tak její mamka přišla ke karolínce a začala na ní dělat ogy, ogí, ogý, ogi, aby se to taky naučila:) :) :) byli jim asi tři měsíce :) . No ale nezapomenu na první krůčky Karolínky(je krásný teď psát karolínky první krůčky)..jé jak já záviděla…..jak jsem to nemohla přenést…že je udělala první…ani jsem je nechtěla s Evičkou počítat..viděla jsem dva a dál už jsem se na to nemohla koukat :) No ale to nejhezčí na tom bylo, že Kubík asi po čtrnácti dnech udělal také první krůček, a víte kde? U Evičky…:) Viděli jsme to obě dvě ve stejnou chvíli….bylo to krásné a nezapomenutelné…a tohle se vše opakovalo i s plínkama, slovíčkama ,utíkáním, chozením pozadu atd……no a pak se mi potvůrka odstěhovala do Mostu…ale zůstali jsme si..pořád se navštěvujem, pořád si máme co říct a pořád se předháníme…….třeba jako dnes…Karolíno, jestli to Kuba napíše líp jak ty, tak už budu tuplem nasraná…!!!!!!!!Karolíno, nakloň to, ti říkám, nakloň to!!!!!!!!!!!!!!!!! :) :) :)

Pro Evičku…..Marcelka
P.S.: Škoda, že nemám dítko stejně staré jako je tvůj Adámek, to by byl zase kolotoč :)