Klavír

Klavír

Je noc, hluboká noc. Na nebi se třpytí milióny hvězd. Jejich krásu občas zakryje černý mrak, který popohání studený vítr. Na vrcholku vesmírné klenby visí na stříbrném laně bílý Měsíc. Jeho bílá zář dopadá na vrcholky hor, stromů, střech a dopadá i do mého pokoje skrze dírky v záclonách. Paprsky dopadají na koberec, postel, skříně a na mou tvář. Tuto noční krásu podbarvují tóny vinoucí se z přízemí. Jsou tak jemné a něžné. Lákají mě podívat se dolů a zjistit kdo, tak krásně hraje. Odkrývám ze sebe zahřátou pěřinu, jdu ke dveřím a otevírám je. Dolů vede schodiště, které pokrývá červený koberec s květovými vzory. Tapety zdobící zdi na sobě nosí zlaté listy, připomínající podzim. Na zdech, které zdobí tapety, jsou přibity obrazy nanichž jsou namalována zátiší. Jdu po schodech dolů, ruku mám na dřevěném zábradlí. Už jsem sešla z posledního schodu schodiště na chodbu. Je zde plno loveckých trofejí a ebenová skříň se zrcadlem. Otvírám dveře, které vedou do pokoje, kde stojí klavír, ale nikdo tam není, nikdo u něj nesedí a nehraje. Jenom klávesy se propadají a zase vrací do roviny k ostatním, nikdo je nemačká. Sedám si ke klavíru na malou vyviklanou židličku a poslouchám ty krásné tóny, co vydává klavír. Hudba se jako oceán rozprostírá po celém pokojí . Otevřenými dveřmi se vine do chodby a po schodišti nahoru. Krásná melodie se mi vrývá nezapomenutelně do paměti, moje duše na ni tančí a srdce se raduje. Velkými okny dopadá i sem světlo Měsíce, které se rozprostírá po celém pokoji, dopadá na černý klavír, dopadá na obrazy, květiny a nábytek. Vstávám ze židle a vedena melodií hudby tančím a tančím.