Bajka o hrušce

Ano,jsem jak stará hruška,co stojí u prostřed nekonečných lánů. Pokřivená útoky okolního světa. Tvar mé koruny formovaly zážitky života ať blahé,či neblahé. Jsem paskvil,snad možná nezvedená imitace ovocného stromu nehodící se do světa Krásných. Za jasných nocí cítím podivnou hrdost na svou ošklivost,jedinečnost! Plody mé nelahodí oku ani chuti.Jsou trpké,hořké,tvrdé. A však v tuhých zimách mé zmrzlé plody zachrání od smrti hladem zvěř polní i lesní. Dobrému poutníku nabídnu v parném letním poledni úkryt před žhavým sluncem,či za mrazivých větrů alespoň malé závětří.

Ale kol dokola dalekého obzoru se již stahují šiky bohatých a mocných,jímž vadí můj zjev a mé skutky nezjištné. Až doputují ke mě samému,zatnou své sekery a zaříznou zuby svých pil do mého kmene. Spousta seker se zlomí,spousta pil ztupí,až na konec dílo bude dokonáno a já povalen zetleju na zemi svých předků.

I radovati se budou nezvaní,že další život svobodný byl zmařen a že již svou přítomností nebude rušit jejich lži a jejich bytí.

Za čas přijdou poutníci k pařezu a naříkat budou jak chybí jim můj stín i mé závětří. V mrazech zde budou zvířata žehrati na hlad,však ovoce mé tu nenajdou. Pomalu čas rány hojí,ale přece! Jednou můj pařez obrazí zelenýmy ratolestmi a já a mé pokolení porostem znovu. Zas dáme stín a potravu. Nezvaní již nepřijdou nás ničit a dělat nám příkoří,neb již jich nebude,protože sami sebe zhubili pro mamon a kvůli moci. Mnohé škody napáchali. Však stejně jak můj pařez obrazil,obrazí i ostatní do země zašlapaní a Svět nový vznikne a nad zemí zavládne klid,mír hojnost a spravedlnost. Pak blaze bude všem.