Některé věci je lepší zaspat

Do noci přede počítač a přehrává poslední minuty filmu Cesta do středu země. Rozespale tápu po mobilu. Jsou dvě hodiny ráno a z obrazovky na mě svítí zpráva od tebe. Říká se, že zvědavost zabila kočku. V tom případě doufám, že roli kočky máš ty.
"...mám ještě některé zařizování..."tenhle kus mi nejde z hlavy. Jistě, nesnáším, když někdo špatně píše, ale v téhle fázi bdělosti mi na tom extra nesejde. Spíš se mi zdá podezřelé, že jsi mi to nemohl říct dřív. Zpráva kolem jedné hodiny ráno opravdu není "dřív". Jdu si tedy hrát na detektiva.
Přestože se mi nechce z vyhřátého pelechu, skutálím se z postele na zem a po čtyřech se ploužím k počítači. Vytáhnu se do křesla a pohnu myší. Ouch, světlo z obrazovky nelítostně bodá do očí. Začínám si připadat jako upír na letním sluníčku. Nu což, musím se soustředit na klávesnici. Věřte mi nebo ne, internet je mrcha a práskne na Vás i to, co nevíte.
Během chvilky jsem vytáhla inkriminující text na toho bezpáteřního červa. Tupě na to zírám. Nezbývá mi nic jiného, než pokrčit rameny a jít zase spát. Přikrytá peřinou, schováná před světem z polospánku zamumlám:" Nevěřte básníkům. Vždycky mi může ujet vlak." a zas spím.