Can You Help Me?

Člověk si přijde naprosto prázdný před zkouškou, kde se nakonec přece jenom zjistí, že je to pravda. Musela jsem si jít pročistit hlavu. Zítra to vypukne a já nemůžu sedět v bytě na zadku a střídavě zírat do zdi a do noťasu, z kterého se učím. Kdybych mohla dělat něco, co mě baví, ale bohužel nepatřím do té kategorie, že si své sny zvládnu splnit.
Václavák je plný jako obvykle. Asi není dobrý nápad jít davem a zírat do země. Ale nemám náladu dívat se na lidi. Zachumlaná ve svém kabátě i přestože venku není moc zima. Lidi do mě bezohledně naráží nebo já do nich?
Z mého rozjímání mě vyruší zaklepání na rameno.
"Excuse me, Do you speak english? I lost."
Zastavím se, až do mě neznámý narazí. Zavrávorám. Pevně mě chytí.
"Excuse me, I don´t want."
"It is OK." zachraptím.
Otočím se stále s cizíma rukama kolem svých ramen. Pozvednu jedno z obočí. Nevinný obličej s modrýma očima se zatváří nechápavě. Významně zahýbu rameny. Dojde mu to, rozpačitě se usměje a dá ruce pryč. Pořádně jsem si ho prohlédla.
"It seems to me known."
Špatná otázka říct mu, že je mi známý, než mu pomoct najít cestu.
"Sorry, What do you want to find?"
Usměje se a svůj pohled obrátí ke své brašně, odkud začne vytahovat mapu.
Hmm, opravdu jsem ho někde viděla, ale kde. V tom mi to dojde. Přede mnou už visí mapa a on do ní zabodává svůj prst, kam chce.
"You are an actor." zašeptám.
"Pssst."zakryje mi pusu svou rukou, která ukazovala do mapy.
"I qietly." zamumlám přes tu ruku.
"What did you say?"
"I qietly."
"Aaa, OK, thanks."
Podívala jsem se na něj ještě jednou pořádně.. Je to on. Brzo mě asi začnou napadat bláznivé myšlenky a z tohohle se do zítra asi nevyspím.
"I´m looking for Charles Bridge."
Ušklíbnu se. Před očima se mi objeví naše podzimní výprava na Karlův most. Dalo by se říct, že jsme ze sebe udělali naprosté pitomce. Spletli jsme si budovy a ušli jsme přes 5 kiláků v naprosté tmě.
Vrátila jsem se na zem. Díval se na mě, hlavu ke straně a pohled říkající, co mi je. Zatvářila jsem se mírně vyděšeně. Začal se smát.
"What is?"
"Nothing." začal postupně zadržovat smích a po chvíli se tvářil úplně vážně. Zašklebím se.
"Come." kývnu hlavou a mávnu na něj.
Rychle zmuchlá mapu do tašky a doběhne mě.


Musím říct, že mi angličtina nikdy extra zvlášť nešla, hlavně mluvená. Chtěl si povídat, hezky se poslouchal, překlad mi nikdy nedělal problém. Chtěl, abych mu řekla něco o sobě. Formulovat dlouhé věty byl velký problém, ale nesmál se mým chybám, občas se mi snažil pomoct.

"Do you want ice cream."
"It´s freezing cold."
"Yes, It is problem?"
Zasmála jsem se.
"No."
"What do you want?"


Blížili jsme se ke Karlovu mostu. Vůbec se mi nechtělo nechat ho tam a jít si zase svou cestou. Sakra, vzpamatuj se, vždyť máš fajn kluka, začala jsem si nadávat. Jsem praštěná, s tím nikdo nic nenadělá. Pár metrů. Zastavila jsem se. Ušel asi tři kroky, když si všimnul, že nejdu.
"What is?"
"It is Charles bridge. We found it."
"Yes and why do you stop?"
"You don´t need me. I helped you and now it is end."
Usmál se.
"Come. Nice talking with you, we could go somewhere after that."
Váhala jsem, i když jsem podvědomě tušila, co vyhraje. Natáhl ke mně svou ruku. Dívala jsem se na ní. Natáhla jsem svojí a chytla ho. Podívala se na něj a usmála se...