Snění náctileté dívky

Slyším jak voda pod mými botami čvachtá...
Není krok, aniž bych nešlápla do kaluže...
Běžím...Utíkám..., zahnu za roh a v nestřeženém okamžiku cítím ocelové sevření. Mohutná ruka mne drží kolem krku. Peru se s ní, ale marně. Nemohu se z toho bětí nijak vykroutit. Zkouším to dolem. Zkouším kolem sebe máchat rukama-nic nepomáha. Nevzdávám se. Každý člověk má někde slabinu, musím na ní přijít. Musím!! Je to muž, na že nu je to sevření -už stěží lapu po dechu-
moc silné. Stále sebou zuřivě kroutím, kopu nohama...
Už jsem to chtěla vzdát, spustit ruce a poddat se osudu, ale v tom okamžiku do nečeho uhodím. Doufám, že jsem ho praštila. Nic se nestalo. Byla teď, nebo jeho obličej? Ale to by každý normální člověk vydal hlásku, skoro neslyšící "au" by mě uspokojilo. Věděla bych, že jsem to nevzdala bez boje. Sundá tu ruku ze mě?? Má jen opožděné reakce? NE! On obětí ještě zesílil... - au, ruka bolý, bolý jako čert... -
Vymyslela jsem plán, místo toho abych sebou kroutila, uklidnila jsem se, abych ho zmátla. Když pomalu ruku uvolnil -opravdu mi na to skočil- rychlý kop a... -byla tma. Neviděla jsem kam kopu. Měla jsem výjímečně štěstí že jsem se vůbec trefila.-
Podle skuhrání a rychlého sundání rukou z mého krku to vypadalo, jako bych ho kopla někam do citlivého místa -například do kolena. Nečekala jsem na nic, vykopla znovu. Další zásah. Pokusila jsem se rozeběhnout, útect... nebyla jsem zrovna nejpomalejší běžec, vypadalo to jako dobrý nápad, jen... oběvil se háček. Po dvou krocích jsem ucítila cosi na levé noze. Než jsem stihla zareagovat, udělala další krok levou nohou a ... upadla. Skutálela se jako hruška. Teď jsi na mě muž sedl. Kolenama mi držel ruce, a znovu jsem ucítila ledové ruce na svém krku. Škrtí mě. Dochází mi dech. Zavírám oči a upadám do mdlob.

"ÁÁÁÁÁ" s výkřikem se probudím...
zpocené čelo, slzy v očích...