Dance with me 2

Byla tma, vítr si pohrával s listy na stromech, v tom tichu to znělo jako by se zvedala vichřice. Listy narážely na okna potemnělé tělocvičny, ve které seděla šestice dětí, ne, vlastně už nebyly děti, byli to mladí lidé snažící se uskutečnit svůj sen. Luky, Vicky, Anča, Johny, Dan a Trish. Seděli tam a debatovali, vůbec si nevšimli, že už je tma, vůbec nevnímali zvedající se vítr ani listy, co narážely do oken.
„Hej lidi já…. Musím vám něco říct…“ Začal Luky a všem bylo jasné, co chce říct. Věděli to, a přesto se snažili oddálit chvíli, kdy to vysloví nahlas. „Táta dostal práci v Americe, do měsíce se stěhujeme.“ Sklopil oči, jako školák, když rozlije mléko.
„Ehm.. já.. se dostala na školu do Anglie. Já vím.. je to blbý kvůli vám děcka.. ale já tam vždycky chtěla.“ Po vzoru Lukyho sklopila hlavu, aby se nemusela dívat do očí nikoho z nich. Neřekla jim, že si podala přihlášku, nechtěla, aby jí to rozmlouvali.
„Oukej.. no.. na to nejde moc co říct.“ Prohlásil Dan a zvedl se z místa, na kterém až doteď seděl téměř bez hnutí.
„Hej děcka fakt mě to mrzí.“ Řekl Luky a začal se courat ke dveřím.
„Jo, děcka, fakt moc nás to mrzí.“ Přidala se Anča, obrátila se a doběhla Lukyho.
„Musíme to vymyslet celý znova! Nebude nás dost, nezvládnem to, nemáme čas cvičit, nemáme kde cvičit…“ Začala vyšilovat Trish. Dan se na ni podíval, jakože to všichni ví, tak ať laskavě sklapne, Johny si povzdechl a vypadal, že o něčem usilovně přemýšlí.
„Mám hlad lidi, jdeme jíst.“ Zavelela Vicky

„Rychle, ujede nááááám to!“ Křičel za běhu Johny.
„Nemůžu, už nemůžu!“ Ječela Trish.
„Ještě kouseeeeeeek!“ Povzbuzovala Vicky.
„Aaaaaaaaaaaaa mrzák jeden!“ Ulevil si Dan, když se dveře autobusu zavřely těsně před jeho nosem. „Viděl mě! On mě viděl, mrzák! To udělal schválně!!!!“
„Jo, jasně, on tam tak sedí a říká si, nechám je ještě kousek běžet a pak jim zavřu. To bude čurina!!!!“ Rýpla si Trish a všichni se rozesmáli.
„Další jede za půl hodiny, jdem pěcha, ne?“ Mrkla Vicky na Johnyho, ten se tvářil, jakože nic nevidí, ale bylo jasné, že stát na zastávce nebudou. Procházeli se tmavými ulicemi a povídali si, smáli se a plánovali.

„Než jsme se sem dohrabali, tak zůstali otevření jen ťamani! Si děláš srandu, tohle jíst nebudu!“ Rozčiloval se Johny.
„Sis snad myslel, že si dáš nějaký luxusní jídlo v restauraci, kde okolo tebe budou všichni skákat?? V jednu ráno???“ Začal se smát Dan
„No já si dám, ts, co ti vadí na cheesu???“ Divila se naoko Trish, moc dobře věděla jak Johny nesnáší fastfood.
„No jako.. tohle teda žrát nebudu!“ Prohlásil opovržlivě a obrátil se na druhou stranu. „Lidi, jede bus, jdu si domů uvařit!“ A rozběhl se, aby stihl nastoupit.
„Hej děcka, taky jdu, ráno vstávám.“ Vicky se omluvně podívala na Trish a Dana a rozběhla se na svoji zastávku.
„Tak co“ zazubil se Dan „jedeme taky domů?“
„Hmm.. Mně se nechce.“ Řekla Trish a mrkla na něj. Dan jen povytáhl obočí a dal do pusy poslední kousek cheeseburgeru. Procházeli centrem a rozhodovali, kam zalezou.

Bylo plno, nedalo se pomalu ani projít k baru. Celkem to šlo, na to, kolik tam bylo lidí, bylo uvnitř celkem dýchatelno, hudba hrála podle jejich měřítek dobrá a cena pití byla v ‘‘normále“.
„Heeeeeej! Maj akci! Dvě vodky, třetí zdarma!“ Zahlásil Dan, jen co stihl kouknout na bar a letáky na něm položené.
„To nemyslíš vážně!“ Podívala se po něm pohledem jakože ‘‘ani náhodou‘‘ jenže to už v ruce držela prvního panáka. Nevěděla, jak a už měla třetího – zadara.
„Ta je dobrá, ta je dost dobrá, poď tancovat!“ Nadšeně poskakoval Dan, chytl ji za ruku a táhl na parket. Neprotestovala, no co, tohle zvládne, tady se nehraje na body, jen aby to vypadalo dobře. Tancovali snad hodinu, vůbec nesledovala, kolik písniček už hrálo. Při každé byli blíž a blíž, díky přibývajícím lidem, kroutícím se do rytmu. Dívali se jeden druhému do očí, cítila jak je jí teplo, jak jí tluče srdce a něco v hlavně jí říkalo ‘‘tohle nedopadne dobře‘‘!! Jenže nedokázala přestat. Když zase začala vnímat, zjistila, že ji drží kolem pasu a ona jeho kolem ramen, stále tančí ale přestávají, zpomalují až úplně stojí. Dan se naklonil a začal ji líbat. ‘‘co to sakra dělám‘‘ blesklo jí hlavou ale nepřestávala, nemohla. Podlamovala se jí kolena, téměř necítila zem pod nohama, ale chtěla víc.