Můžeme se pokoušet

Můžeš se pokoušet psát. Můžeš se pokoušet křičet nebo utíkat. Ale kam to povede? Když čekáš na zázrak ukrytý v minovém poli srdcového šach-matu…

Je ráno. Další z probuzení do nového týdne, do nového dne. Paprsky ozařují můj rozespalý výraz, zatímco se ozval zvuk přijaté zprávy. Nebo to byl jen sen? Ne, nějaká písmenka se opravdu odráží na zaprášeném displeji. Ale není to ta zpráva, kterou bych očekávala. Ta, na kterou čekám již pár měsíců, vlastně let. Ale jednou to přijde, jednou se dočkám. Ačkoliv se to někomu může zdát naivní, pořád tomu věřím. Pořád věřím těm slovům, těm snům. Někdo by mě nazval naivním snílkem. Někdo snad bláznem. Ale na tom nezáleží. Záleží jen na tom, že mé srdce zná pravdu. „Naslouchej svému srdci. Jen tam najdeš tu skutečnou pravdu“, ano, tak nějak zněla ta slova. Nejspíš nejpravdivější slova ze všech, která byla kdy řečena. A i přestože se to může zdát jednoduché, je to jedna z nejtěžších věcí na světě. Kolik z nás dokáže znát pravdu? Kolik z nás dokáže čelit skutečné realitě? Kolik z nás dokáže vidět skutečnost místo těch kulis rozprostírajících se všude kolem?...
„Hlavně jít dál a nikdy se neohlížet, už nikdy se neohlížet…,“ a tak jdeme. Kráčíme přímo do náruče té neznámé vidiny budoucnosti, kterou vlastně známe jako svou nejvěrnější přítelkyni. Ale i ona je zrádná, i její kořeny někdy přerůstají na jinou stranu…

Myšlenky a pocity v jednom velkém víru a zrychlující tlukot srdce. Ještě se v tom vyznáš? Já se snažím a úsměvy střídají suché slzy čekání. Ale nejspíš jsme na tom všichni stejně, musíme prostě jen doufat, že ten další okamžik je ten vyvolený. Protože nemáme věčnost, přestože i každá minuta se zdá být věčností.
Jak dlouho ještě?... Nikdo z nás nemá odpověď. A již včera bylo pozdě… Čekání, pořád jen čekání. Čekání zabíjí, víš o tom? Ale jistě sis již všiml…
A slova se derou na povrch, křičí a hlásí se o pozornost. Vlastně jsou to pocity zapsané do písmen. A ruce jen bezmocně zapisují další znaky na řádky…

Můžeš se pokoušet
Psát, křičet nebo utíkat.
Ale kam to povede,
Když čekáš na zázrak
Ukrytý v minovém poli
Srdcového šach-matu?

Můžeš se pokoušet
Snít, proklínat nebo zatýkat
Své slzy uprostřed nitra.
Ale kam to povede
Když přicházíš na náznak
Každého snítka se solí
A tápeš v tichu pohmatu?

Můžeš se pokoušet
Bdít, začínat nebo odpočítat
Každou následující minutu.
Ale kam to povede,
Když na čele vytepal jsi mi znak
Naší lásky, co nebolí
Přestože trhá v tichém záchvatu?

Můžeš se pokoušet… dál.