sss

Do ticha noci se rozhoukala siréna ohlašující nálet nepřátelských letadel,ale proč nepřátelských,vždyť to byli Britové,tedy spojenci tak dlouho očekávání,ale právě v tyto chvíle se nerozlišovalo mezi přítelem,nepřítelem a všichni z naší ulice snad i z celého města nevyjímaje němců,kteří se v poslední době snažili s námi najít společnou řeč,utíkali do krytů a pod mosty.Každý popadl to nejcenější co měl,pokud ještě něco bylo.Já si vzal svůj zavírací nůž,který jsem vyhrál v kulčkách minulí týden za kostelem po škole.to co pro mě byl malí nožík ,tak pro mou sestru panenka-a rodiče?Doklady,pár ceností v tom spěchu stejně nešlo vzít víc.Po pár hodinách bylo po všem,ulice se zaplnili lidmi a vzlikajícímy dětmi třesoucími se ještě strachy z hluku letadel.Vše se začínalo pomalu vracet do vyjetých kolejí,mrazivého dne.Škola která se nacházela v provizorních prostorech v suterénu domu,kde v prvním patře bydlel náš pan farář,neměla s dnešní moderní učebnou moc společného,ale své kouzlo měla.Pan Rubeš,tak se náš farář jmenoval,byl malí podsaditý pán,vždy s dokonale oholenou tváří.Před válkou pobýval nějaký čas v Egiptu a vůbec procestoval snad celí svět.Než zakotvil v našem kostele a odevzdal se bohu,věnoval se archeologii.Takže kromě psaní a počítání jsme se dozvěděli o pyramidách,faraonech,Nilu a spoustu dalších věcí.Při jeho výkladu,o pro nás neznámých zemích jsme si všichni připadali jako by jsme v těch dálavách sami byli,tak poutavé bylo jeho vyprávění.


pokračování příště:)