Sněhová vločka- líčení

Slunce, zapadající za obzor, vysílá k zemi své poslední slabé paprsky. Vytváří kolem sebe oranžové kruhy místy přecházející až do ohnivě červené barvy, jako by zem, na které udržuje život, snad ani nechtělo opustit. Jinak ale po obloze plují jen tmavé pochmurné mraky, ze kterých se ke klidné odpočívající zemi snáší bílý sníh.Je lehký jako pírko a podobně jako peříčka také vypadá. Každá vločka je originál, nikdo není schopen najít dvě zcela stejné.
Právě teď také z mraku vyklouzla jedna malá vločka krásných,zajímavých tvarů. Padá si to dolů k zemi, padá a padá stále níž a níž, při letu se třpytí jako vzácný drahokam. Raduje se z toho, jak krásně je utvořena. Zálibně prohlíží své ledové tělo, stvořené ze zmrzlé vody, která se spojila do roztodivných ornamentů vypadajících jako bludiště pro bájného Minotaura, ovšem v menším provedení. Jedna kapka zmrzající vody se rozhodla, že se vydá na západ od ostatních, a vytvořila tak další malou cestičku, po které se vydávaly i některé další kapky a poté se také oddělovaly svým vlastním směrem.Tak vznikla všemožná sněť cest a stezek a když mráz dokončil svou práci, vznikla právě ona, sněhová vločka.
Stále víc a víc se blíží k zemi, aby splnila svůj úkol- musí zem přikrýt přikrývkou, aby mohla i nadále nerušeně snít svůj zimní sen o tom, jak se na jaře opět probudí a společně s ní i vše živé a neživé. Padá skrz mraky, proplouvá jimi jako by to bylo jen jemné hedvábí.Již vidí zemi.Vidí spoustu domů, silnic, velké komíny vypouštějící do ovzduší černý kouř, jako by vločce chtěly její výhled zatemnit.To se jim ale nepodaří a vločka již rozeznává malebné náměstíčko jako vystřižené z některé pohádkové knížky. Uprostřed náměstí trůní velký smrk jako král dohlížející na své nevelké království .Je ozdobený spoustou zářících světýlek až do dálky oznamujících, že přišly Vánoce. Okolo stromu jsou rozestavěny dřevěné krámky. Na každém z nich visí alespoň pár světel, některé jsou zkrášleny i smrkovými větvičkami. Ve stánku zdobeném červenými ozdobami se prodávají svíčky, přímo jemu naproti zase pečené kaštany a grog. Mezi stánky v obrovském zmatku pobíhají lidé, chtějící nakoupit co nejvíc věcí pro své blízké. Celé náměstíčko vypadá jako pocukrované vrstvou cukru, protože na něm již leží slabý poprašek sněhu.
Také vločka se už přiblížila zemi na dosah, snesla se přímo na stánek s červenými ozdobami. Tam začala ztrácet své ideální tvary a mísila se s ostatními svými ledovými sestřičkami, vytvářejíc tak sněhovou peřinu. Věděla, že tady její cesta končí, ale byla šťastná.