Rituál touhy

Toho dne, jsem šel ke kadeřnici. Něco mě tam hnalo a já, ač to stálo peníze a stříhání vlasů byla jedna z nejubožejších věcí, za co se dá utratit, musel jsem jít ke kadeřnici. Hnala mě tam sama. Byla to krásná žena. Nebyla ani moc hezká, ale byla krásná. V hezkosti vidím tu křehkou slupku ničeho na ničem. Krása je kus nádherného ztělesnění ženství a schopností budit touhu. Jakmile jsem se usadil, začal jsem pociťovat šimrání po celém těle. Jako kdyby mi mravenci Rozkoše běhali po celém těle. Jen jak jsem uviděl její nádherné vlasy a obličej, trošku škareďoučký a právě proto tak nádherný, začal jsem se trochu třást. Těšil jsem se na rituál, který přijde, který už jsem znal, tak moc dobře znal.. Posadil jsem se do pohodlné židle a čekal, až se mě dotkne. Dotýkala se mě krásnými bílými pažemi. Chodila kolem mě dokola a dělala něco, čemu jsem nerozuměl, o čem jsem nevěděl, proč to dělá, proč mi stříhá vlasy, PROČ, kvůli tomu já tady nejsem. Jsem tady kvůli rituálu. Přitom vím, že tohle je jeho součástí. Jeho jedinou mizernou součástí. Byla to bohyně, bohyně lásky, krásy, všeho ženského, antická, nádherná, v tuto chvíli moje, jen moje. Svou mystickou silou, svými prsty, které se dotýkali mé hlavy. Ve svém transu jsem si představil, že dokáže těmi prsty číst mé myšlenky a podle toho dělá ty pohyby. Řičel jsem v duchu: ,,Miluju tě, miluju tě, má jediná, koho jiného když ne tebe, co lepšího, co jediného dobrého může být kromě tebe, tebe která jsi mi byla seslána jako utrpení z nebes, jako dar z pekla!“ tolik zoufalství jsem do toho vložil, tak moc všeho, že už jsem nemohl dál, nechtěl jsem, zase přejde ty řeči, které určitě slyšela svými prsty ach svými prsty. Přejde je otřením se svého krásného snědého stehna ukrytého pod riflemi tolik zbytečnými o moji ruku položenou na židli pod tolik zbytečným přehozem, který mě chrání před padajícími vlasy, které si nechci stříhat ach světe tvoje absurdita absurdita rituálů.. Konec přichází konec a já platím 60kč a přitom vím, že dlužím mnohem, mnohem víc…A pak přijdu domů, a budu doufat, že si ji dokážu vybavit.