Kája

Kdysi dávno, se v Jedné prdeli narodil malý dementek.
Dostal jméno Kája po mámě a Poser po svém otci, psovi nejasné rasy a pochybného původu.
Nikdo Káju neměl rád. Vlastní matka by ho nejradši zabila, jeho otec sežral, mnohokrát se o to i pokusil. Naštěstí to vždy skončilo jen nějakou tou stopou po zubech na stehnech či pažích.
Ale i když byl bůhví proč tak strašně nenáviděn, podařilo se mu vyrůst a dožít se plnoletosti, výchovy se mu sice nedostalo,ale slušností zato překypoval, nikdo nechápal proč.
Možná to bylo díky vlivu jeho babičky Honzy, těžko říct, sama se ho pokusila jednou uvařit, ale i navzdory tomu to byla snad jedinná osoba v celém jeho dosavadním životě, která svůj pokus nezopakovala a kterou doopravdy uctíval a měl rád.
Jednou, chvíli po jeho osmnáctých narozeninách, se rozhodl, že již nemohoucí stařenku navštíví.
Samozřejmě, nechtěl tam jít s prázdnou, ale peníze na nějaký ten pamlsek či láhev vína neměl. Jak by taky mohl mít, když v životě na práci nešáh, bo byl tak dementí, že bylo nebezpečné nechat jej třeba jen setřít prach.
Bylo hloupé jít na návštěvu jen tak nalehko i rozhodl se požádat matku.
,,Mámo“ zkoušel naivně.Ale jak vás správně napadlo, ta jej ignorovala. Zkusil to tedy jinak.
,,Ty stará psí štětko!!!“
,,Co chceš hnuse jeden špinavý? Zas otravuješ? Nevidíš kolik mám práce? Že nemám čas?“ odvětila aniž by se k němu otočila.
,,Jaké práce? Vždyť mastíš solitery? Puč mi pár kaček, chci se stavit k babičce a udělat ji rádost.“ nenechal se odbýt.
,,Tak k té staré fuchtli? A jakoupak radost, jdeš jí snad vylízat? Ale to tě nechá i zadarmo, kurva jedna stará.“ Vysmála se mu krutě a odplivla kus nahnědlého sajratu bývající dříve žvýkacím tabákem. ,,Víš co? Tady máš dvě stovky a táhni mi z očí, jestli tě tu dneska jěště potkám, tak na tebe pošlu fotra a ten tě snad už konečně sežere ty malá zrudičko“ dodala podávajíce mu kýžený obnos.
,,Děkuju maminko, pozdravuj tatínka a ahoj“ rozloučil se a vyrazil.
,,Jo jo, táhni ty hajzle“ zvolala za ním, když procházel dveřmi. ,,Že já ho radši nehodila do žumpy“ dodala když zmizel…..
Kája šel.
Šel a šel.
A šel.
Až došel ke dveřím sámožky.
Vešel dovnitř a začal se rozhlížet, hledal něco vhodného, pěkného a dobrého.
Chvíli bloumal mezi regály, až nakonec objevil co hledal.
Láhev červeného a pěkně vypečený makový závin.
Vložil pochutiny podivného charakteru do košíku, který se mu neznámo jak objevil v ruce a zamířil k pokladně.
Prodavačka, jelikož jej viděla poprvé, raději okamžitě prchla zadním vchodem.
Né že by byl Kája nějak výrazně ošklivý, ale ani nijak zvlášť pěkný. Co byste taky chtěli po neřízené mutaci člověka a psa že?
Popisovat jej by bylo nerozumné, jelikož by ste se nejspíše poblili a to samozřejmě nikdo nechce.
Stál tam a přemýšlel, nebo se aspoň snažil o něco tomu podobného.
Nakonec to však vzdal. Položil peníze ke kase a pomalu se vypařil.
Bohužel se již nikdo nedozvěděl, jak to s nebohou prodavačkou, krámem i penězi dopadlo. Tvrdí se, že chvíli po této události, se kousek od sousední vesničky zjevila žena, která neustále běhala v kruzích, rvala si vlasy z hlavy a možná by i řvala hrůzou kdyby neustále nezvracela, ale o tom můžeme pouze spekulovat. Hlavní je, že to netrvalo dlouho.
Zhruba po týdnu této činnosti zemřela vyčerpáním.

Kája byl udiven. Věděl, že jeho babička žije na mýtině v malé, ale o to útulnější chaloupce. Co jej však překvapilo byl fakt, že kolem té mýtiny někdo postavil les.
Dalo by se říci, že to byl strašidelný les.
Cestička, po které se měl vydat, se křivolace vlnila mezi kmeny smků. Byla úzká, v temnotě, kterou husté jehličí těch stromů způsobovalo téměř nezřetelná.
Sebral všechnu odvahu co v sobě měl a vykročil.
Po pár krocích jakoby se les uzavřel, nebylo cesty zpět, ale jít dál?
,,Ale co už, přece se neposeru, i když s lucernou by to mělo taky něco do sebe“ dodal si odvahy a pokračoval.
Čím hlouběji se probojovával zkrz temnotu, tím hustší byla atmosféra. Všude se ozývaly tajemné zvuky, praskání větviček, houkání sov a do toho foukal studený ostrý vítr.
To bylo ovšem nic proti tomu, kvůli čemu tu ten les doopravdy byl.
Kdysi dávno, někdo stvořil jistý druh monstra, v moderní verzi této pohádky, se mu říká vlk, ale ve skutečnosti to bylo něco, něco mnohem horšího.
Byl to jeden z prvních vlkodlaků a tenhle byl ke všemu jěště homosexuálního zaměření s nepřekonatelnou touhou znásilnit vše, co má péro a je v blízkosti dostatečné pro podráždění kteréhokoliv z jeho smyslů. Jmenoval se Krglmfh
Smůla pro Káju byla v tom, že se strašně potil.
I ucítil Krglmfh jeho pach a toužebně zavil.
,,Lavjůůůůůůůůůůů!!!!!!!!!!!!!!!"