Přicházím...

Přicházím…

Jsem tu jen Já.
Vítr a poletující listí Podzimu.

Dotýkám se Abstrakce.
Ano. Tebe, Živote.
Protékáš mi mezi prsty.
Pomalu.
Znatelně.

Cítím.
Cítím Život, takový, jaký opravdu je.
Cítím bolest.
Cítím Smrt.
Blízko.
Tak blízko!
Cítím tu rychlost bytí.
Cítím přicházet Minulost. Vzpomínky.

J: Jsi tak blízko.
O: Jsem.
J: Rozhodneš?
O: Ano. Je čas.
J: Již nastal ten Den? Den konce bytí?
O: Ano. Nastal.
J: Jsi krutý.
O: Milosrdný.
J: Jsi Bílé světlo?
O: Ano. To jsem.
J: Jsi Život?
O: Ano. To jsem.
J: Jsi, co jsem já?
O: Ano. To jsem.
J: Jsi pomíjivý?
O: Jako toto listí.

Ano. Již Tě vidím.
Tak jasně. Tak zřetelně.
Chci se Tě dotknout.
Ano.
Jsi to Ty.
Ano.
Ty jsi ten Vítr.
Ty jsi to Listí.

O: Jsem Vše…

Zavírám oči.


Upadám.
Do světa Tmy.
Ano. Již mne vítá.
Vřele…

Ano. Již zase vidím!
Procházím se Tmou.
Ano.
J: Vždyť tohle je můj Život!
Jsem z Něj vytržena.
Avšak vidím jej, jako Moji Minulost.
Vzpomínky…
Krásné.
Krásný Život.
Byl to Život, žitý naplno. Každá vteřina Mé Minulosti mne těší.
U Srdce mne hřeje.
Tak krásně. Plně.
J: Nelituji! Ničeho!
O: Měla bys?
J: Snad…

Již opět upadám. Do černé Tmy.
Tmy, jež je mi Mostem mezi Životem a Smrtí.

Ano. Mám dovoleno naposledy prohlédnout.
J: Kde je?
O: Život? Neexistuje.
O: Hle! Bílé světlo. Ano. To Bílé světlo na konci Tunelu.
Vidíš jej…
J: Ano. Vidím. Vidím to pronikavé bílé světlo, jež mne tolik ochromuje svojí září. Svojí září oslepuje.
Ano. Vidím.
Cítím!
To Světlo na Konci.
Vcházím.

Pohlcuje mne.
Bere si mne do své náruče. Něžně.

J: Nyní neexistuji.
O: Jsi Minulost. Vzpomínky. Jsi Vítr. Jsi to padající Listí.
Jsi Já! A Já jsem Ty.