Luisa

Bubeníci tloukli do bubnů...Ten zvuk se rozhléhal na kilometry daleko....A odpočítaval moje minuty..Minuty mého života..Minuty života, který se chýlil ke konci...Života , který byl až příliš krátký...Ale proč? Co jsem udělala tak strašného?...Sama sebe se ptám a nedokáži odpovědět...Je to jako zlý sen..Chci se probrat, ale nejde to..Nemůžu se probrat...Není to sen..Je to skutečnost...Nebyl to strach, ale hněv..Cítila jsem jen hněv...Smrti se nebojím..Každého to jednou čeká a je jedno jestli mě teď popraví v šestnácti, nebo jestli umřu jako stará babička...Ale ten hněv, který ve mě byl, velice sílil..Proč umírat za nic? K čemu to vede? Kde je spravedlnost?
Odemkli mou celu..."NE! já nikam nejdu"....Ovšem mé protesty byly k ničemu...Vzali mě jako peříčko a vedli tou ulicí...Davy lidí šíleli..Někteří řvali "pusťte jí..." a někteří zase "jen jí popravte, čarodějnici"....Celým tělem mi projel zvuk bubnů...Konečky prstů mě brněli a i přes tu situaci , která mi nebyla moc příjemná, jsem si po hodně dlouhé době mohla vychutnat pocit hřejícího slunce, který na mě dopadal.....Jaká pocta..Naše princátko se došlo podívat na mou smrt...Skoro se mi zdálo , že mu to je líto...Že chce plakat..Ale on nezná nic , kromě své nadutosti a namyšlenosti...Ne nadarmo se říká, jaký otec , takový syn...Naše země dostala nespravedlivého krále...Jeho syn, Erik, vypadal jinak..Vypadal mile a spravedlivě..Já mu věřila...Já ho milovala...Můj průvod před smrtí zastavil přímo před nima...Erikův otec mluvil o mém rozsudku a o tom jak proběhne moje poprava...To mě ale vůbec nezajímalo...Bylo mi celkem jedno jak to všechno proběhne...
Zadívala jsem se Erikovi do očí...Upřímně...Tak aby viděl, jak mě to bolí...Tak aby to bolelo jeho...

Dívala se na mě a já věděl, že to celé je moje chyba...Nedokážu jí pomoci...Nevím jak..Selhal jsem...Umře kvůli mě...Umře za nic a mojí vinou...Chtěl bych zemřít místo ní..Stát na tom místě, co stojí ona...Co mám teď dělat? Kurzy šermu a jezdectví na koni mi jsou teď k ničemu...Tohle žádný z mých lektorů neučí...
Luisa, moje láska, moje nejbližší osoba ,má dnes umřít...A já se na to mám za trest dívat..Není to fér...Měl bych tam stát s ní...Je to vina nás obou a ne jenom její...Ani nemrkla, ale tekly jí slzy...Její hrdost byla úžasná...Otec promluvil "přiznáváš se k tomuto činu a zemřeš se ctí?"...Odpověděla tak hrdě, jak vypadala..."Já umřu se ctí a půjdu do nebe..Ale zajímalo by mě, kam se dostaneš ty králi...V nebi pro tebe místo není...Ale v pekle by nevěděli co s tebou...Nebudu se přiznávat k činu, který nebyl spáchán tak, jak si višichni myslíte...Jestli dnes zemřu, budu tě chodit strašit do tvých snů...A pokud jde o tvého syna králi..." Podívala se mi zase tak upřímně do očí..."Vašeho syna jsem milovala...A již předem lituji té ženy, která mu bude po celý život stát po boku..Protože většího zrádce v naší zemi není.."