Hledá se partnerka

Byla to doba tichá, liduprázdná a co je hlavní - plná té nejvymakanější techniky. Téměř veškeré lidstvo denně od rána do večera rituálně vysedávalo u blikajícího monitoru počítače, jehož prostřednictvím většina z nich pracovala z domova přes internet.
Náš hrdina Mystery Man, přítel přinejmenším dvaceti tisíc uživatelů dnes velmi populární ne-li nepostradatelné sociální sítě Facebooku, právě seděl u luxusního modelu laptopu, na jehož obrazovce se oslňující rychlostí načítala nespočetná várka fotografií rozkošných blondýnek, jejichž tváře však ještě před samotným zveřejněním prošly značnou úpravou ve Photoshopu. Díky celosvětové petici Mystery Mana byla kapacita možných přátel na Facebooku rozšířena až na neuvěřitelných pětadvacet tisíc, čímž svoji tajemnou přezdívku navždy zapsal mezi jména významných osobností…
Mystery Man se pyšnil neuvěřitelným množstvím fanynek, ovšem jeho srdce i přesto toužilo po ženě, která by nebyla poblázněna jeho činem, nýbrž jím samotným. Zaregistroval se tedy na jedné ze známých českých seznamek a hodnou chvíli zde pátral po ideální ženě.
K většině nepřirozených obličejů patrně nezkušených uživatelek zmiňovaného photoshopu cítil až určitou averzi, což také redukovalo jeho schopnost najít si konečně vysněnou partnerku. Toužil alespoň po špetce přirozenosti, po ženě, jejíž fotografie by v něm nebudila dojem obrázku z nepovedené plastické chirurgie.
Probil se cestou tisíce odkazů a reklam až k jemné tváři uživatelky Samathy Smile. Zdali jeho kráska brilantně ovládala grafiku či jí tvář modelky nadělila příroda, raději nezkoumal.
Bez delšího váhání si svoji vyvolenou přidal mezi přátele na Facebooku. Nemusel dlouho vyčkávat, Samantha jeho přátelství obratem potvrdila.
"Ahoj, kotě, moc ti to na fotkách sluší," napsal jí ve spěchu přes chat, překypuje nadšením.
"Díky, ale o co ti přesně jde?" vrátila se mu obratem odpověď završena několika vyděšenými smajlíky.
"Hledám vážnější vztah. Zdáš se mi docela sympatická…" napsal a přitom si sám pro sebe nahlas povzdychl.
Někdo mu zuřivě zaklepal na dveře.
"Už jdu, už jdu…. moment!" zablekotal neklidně, ale místo toho se znovu ponořil do konverzace se Samanthou.
"Tak vážnější vztah, jo? To jsme dva, brouku," přišla mu další překvapivá odpověď.
"Jo, vážnější vztah. Myslím tím normální rande tváří v tvář, komunikaci z očí do očí… Virtuální rande jsou sice IN, ale už mě to začíná pomalu nudit…"
"Divím se, že máš vůbec ještě v dnešní době odvahu."
"Jasně, kdo by dnes chodil na rande, když můžeš mít rovnou virtuální přímo z pohodlí domova? Ale proč nejít proti davu, že?"
"Nic nenamítám, ale stejně bych tě ráda poznala nejprve jen virtuálně. Stačí, když si vytvoříš svojí vlastní postavičku, načteš si plánek města, a pak už si někde stanovíme místo, kde se sejdeme, co říkáš? Dnes už člověk přece nemůže nikomu jen tak věřit… "
Mystery Man se zhluboka nadechl a plný odhodlání prudce zaklapl laptop přesněji nazývaný také toiletbook. Tiše sledoval, jak luxusní vymoženost pomalu zajíždí do zásuvky ve zdi a sám sobě si nadával, jak byl dnes opět tolik nepochopitelně naivní.
"Tak pohněte už!" ozvalo se podrážděně za dveřmi.
Pomalu se zvedl, krátce zamžoural očima, upravil si na nose své několika dioptriové brýle a konečně opustil moderně zřízené toalety pro veřejnost. Nyní ho čekala úmorná cesta až do obchodu s technikou, aby si vyzvedl svůj nový notebook a nakonec věnoval svou veškerou lásku jemu…