Život je pavouk! 2.část
Život je pavouk! 2.část
Anotace: Její kamarádky se proti Lejle spikly. Snad i celý svět, ale to si Lejla asi jenom namlouvala, ale bohužel pro ni tomu věřila. Nevěděla jak dál, dokáže to překousnout a opět se skamarádit se svými kamarádkami? Ať se vám druhá část této mé povídky líbí:)))
,,Mami," pípla Lejla do prázdné a chladné kuchyně.
,,Tady, Lejlo," vyjekla její matka hned za jejími zády, ale Lejla se velmi lekla, takže se matka ihned stáhla stranou, ,,co chceš?"
,,Mamí, já budu slavná, budu psát básně, mami, já už se rozhodla, žiju pro básně," chrlila ze sebe Lejla a oči se jí leskly radostí.
,,Vidíš, moje holčičko, já jsem věděla, že jsi chytrá a přijdeš k tomuto závěru, víš, já jsem jako malá taky chtěla psát básně, ale moje matka, tvoje babička mi to zakázala, prý, že mám jít v jejích stopách, prodavačky," matka si smutně povzdechla, protože povolání prodavačky se jí nikdy nelíbilo a věděla, že ona má navíc.
,,Tak ahoj, mami," vytrhla ji z přemýšlení Lejla, ,,už musím jít, jdu za kamarádkami," zamávala a vylítla ze dveří.
,,Bibi, Luiso," ječela a mávala oběma rukama.
Dívky se na ni rozpačitě podívaly a potom se pokusily o sestrojený úsměv, ale Lejla je hned prokoukla, měla na lidi čich, což bylo v některých chvílích k nezaplacení, protože každého lumpa prokoukla jako první.
,,Co se děje," vyhrkla.
Dívky se na ni nechápavě podívaly a potom Bibi něco zamumlala, něco, co zněla jako, ale nic, prosim tě, jdi pryč, nechceme tě tady, ale Lejla to mooc dobře slyšela, proto odkulhala pryč, protože si cestou k nim nějak zvláštně vykroutila kotník, nemohla teď pořádně chodit, ale uši měla výborné, proto slyšela, že se jí děvčata za zády vysmívají, ale bohužel nevěděla proč, proč by se proti ní najednou spikly, už to bylo minulý týden ve škole, když jí celá třída nechtěla půjčit gumu, kterou si zapomněla doma, na to je určitě navedla Bibi, ona je drzá a nepříjemná, i když pomáhat umí, vždycky řekne všechno narovinu, až to někdy bolí, i když upřímnost je dobrá vlastnost, když se k tomu přidá drzost, je to jedna z nejhorších vlastností na světě, třeba když vám někdo řekne, že máte účes stylu 70. léta.
,,Proboha, kam koukáš, holko jedna zřeštěná," zaslechla Lejla, když málem narazila do malého děcka, které si pobíhalo po kraji chodníku.
,,Omlouvám se," zabručela Lejla a pokračovala smutně dál.
Bože, proč zrovna ona, proč ona má tak špatný život, proč, co kdy někomu udělala?
,,Tady, Lejlo," vyjekla její matka hned za jejími zády, ale Lejla se velmi lekla, takže se matka ihned stáhla stranou, ,,co chceš?"
,,Mamí, já budu slavná, budu psát básně, mami, já už se rozhodla, žiju pro básně," chrlila ze sebe Lejla a oči se jí leskly radostí.
,,Vidíš, moje holčičko, já jsem věděla, že jsi chytrá a přijdeš k tomuto závěru, víš, já jsem jako malá taky chtěla psát básně, ale moje matka, tvoje babička mi to zakázala, prý, že mám jít v jejích stopách, prodavačky," matka si smutně povzdechla, protože povolání prodavačky se jí nikdy nelíbilo a věděla, že ona má navíc.
,,Tak ahoj, mami," vytrhla ji z přemýšlení Lejla, ,,už musím jít, jdu za kamarádkami," zamávala a vylítla ze dveří.
,,Bibi, Luiso," ječela a mávala oběma rukama.
Dívky se na ni rozpačitě podívaly a potom se pokusily o sestrojený úsměv, ale Lejla je hned prokoukla, měla na lidi čich, což bylo v některých chvílích k nezaplacení, protože každého lumpa prokoukla jako první.
,,Co se děje," vyhrkla.
Dívky se na ni nechápavě podívaly a potom Bibi něco zamumlala, něco, co zněla jako, ale nic, prosim tě, jdi pryč, nechceme tě tady, ale Lejla to mooc dobře slyšela, proto odkulhala pryč, protože si cestou k nim nějak zvláštně vykroutila kotník, nemohla teď pořádně chodit, ale uši měla výborné, proto slyšela, že se jí děvčata za zády vysmívají, ale bohužel nevěděla proč, proč by se proti ní najednou spikly, už to bylo minulý týden ve škole, když jí celá třída nechtěla půjčit gumu, kterou si zapomněla doma, na to je určitě navedla Bibi, ona je drzá a nepříjemná, i když pomáhat umí, vždycky řekne všechno narovinu, až to někdy bolí, i když upřímnost je dobrá vlastnost, když se k tomu přidá drzost, je to jedna z nejhorších vlastností na světě, třeba když vám někdo řekne, že máte účes stylu 70. léta.
,,Proboha, kam koukáš, holko jedna zřeštěná," zaslechla Lejla, když málem narazila do malého děcka, které si pobíhalo po kraji chodníku.
,,Omlouvám se," zabručela Lejla a pokračovala smutně dál.
Bože, proč zrovna ona, proč ona má tak špatný život, proč, co kdy někomu udělala?
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.