U masochistického zubaře

Bylo sychravé ráno a budil mě zvuk vřeštícího budíku. Píp! Píp! Píp! Připadal jsem si jako sardinka v konzervě, kterou se právě pokladní v supermárketu, spolu s ostatním zbožím, snaží co nejrychleji odmarkovat na pokledně. Měl jsem pocit, že onen pomyslný laser, který snímá čárový kód, mě má přečteného skrz na skrz a nic mu neuniklo. Jen jsem doufal, že nezvažuje, jak by mi mohl nejlépe nabytými informacemi ublížit.
Ano, přesně takový pocit mívám, když vstávám, abych se dostavil na preventivní prohlídku u svého zubaře.
Přesto, že jsem předešlý večer strávil na oslavě narozenin sestřenice mého nejlepšího kamaráda, už ani tu jsem si nedokázal užít. Připadal jsem si jako dítě, které něco provedlo, a čeká, kdy se to proflákne. Ten pocit stále sílil už od předešlého odpoledne.
Inu, co naplat. Vstal jsem, ale sotva jsem zahlédl budík, došlo mi, že jsem zaspal. Vyskočil jsem. Běžel do koupelny. Proletěl záchodem a kuchyní. Svist. Skřeky parket. Vrzání a řev dveří. Pláč klik. Konečně! Vyběhl jsem z domu, jako značeně nevyspalý blázen, který utíká před svým stínem. Celý uřícený a vyplivnutý jsem dorazikl k zubaři. Ihned se mi něco nezdálo. Na zdech vysely obrazy, na kterých jsem během několika vteřin poznal sám sebe v předchozím ranním shonu. To ale měl být teprve začátek. Z obrovských ocelových dveří s pláty vylezla sestřička v kanadách. Hrůza, kterou jsem pocítil, když se na mě podívali dvě oči nepodobné žádným, které jsem kdy viděl, je nepopsatelná. Vykoktal jsem pozdrav, ale to už mě sestřička táhla za flígr dovnitř. Opodál stál můj zubař. V ruce držel bourací kladivo a s výrazem Van Gogha, který si právě uříznul ucho, mě strčil na křeslo rozpálené do bíla nsérií let lamp.
Bolest, kterou jsem pocítil, vám nejsem s to popsat. A když se sklonil, bourací kladivo zařvalo. To je můj konec, pomyslel jsem si. A pak... padla jakoby odnikud mlha.
Celý spocený jsem se probudil na lehátku na zahradě. Záda jsem měl od letního slunce rudé jako krev. Opodál cestáři právě začali opravovat cestu. Roztřeseně jsem se doplahočil k zahradní sprše, pod kterou jsem dobrou čtvrthodinku vítal proudy ledové vody.