Čaroděj a havran

Čaroděj a havran

Uprostřed neznámé země ležela vesnice a nad tou vesnicí se tyčil kopec, na kterém stál mohutný kamenný hrad. V tom hradě bydlel čaroděj o kterém se říkalo, že je zlý a nemá rád lidi, proto se nikdo neodvážil ani vkročit do lesa, který obklopoval hrad.
Jednoho podzimního dne se čaroděj procházel po lese v černé kápi a plášti, jehož koncem rozháněl mlhu, která ležela u země. Chodil po lese a hledal podzimní byliny na své lektvary, když v tom uslyšel šustění spadlého listí, šel směrem k tomuto zvuku. A tam uviděl havrana, jak se snaží vzlétnout a jak znovu a znovu padá do mokrého listí. Vzal havrana do rukou a kráčel s ním do svého hradu. Tam mu pomocí zaklínadel uzdravil polámaná křídla. Pak jej chtěl čaroděj vypustit zpět do volné přírody, ale havran vyletěl jen kosek od něj a hned se zase vrátil. Tak se stalo, že si čaroděj našel společníka. Od toho dne se už nikdo nebál jít do toho lesa ani přiblížit se k hradu, čaroděj se stal přítel všech lidí, pomáhal jim a měl je rád. To vše díky havranovi.
Ale v té neznámé zemi nastala válka. A vojska nepřítele dopochodovala až k hradu, kde sídlil čaroděj. Jeden z lučišníků toho nepřítele, vystřelil šíp, který se zabodl do srdce havrana, ten spadl do listí v lese a čaroděj už mu nemohl pomoci. Tak zůstal ve svém hradě a jeho staré zdi se na něj zřítily, pod kanonádou nepřítele. Nepřítel ještě zpustošil venici, ale nikoho nezabil, lidé stačili utéct.
A proto se v den, kdy skončilo přátelství čaroděje a havrana, objevuje v lese černě oděná postava a nad lesem plachtí havran.