Noční můra

V klubu byla dobrá nálada. Byl to jeden z těch večerů, kdy se člověk pokouší na všechno zapomenout. Bohužel, ne vždy je to dobrý nápad!
Nejen já, ale i můj vysněný muž Yan Maitland měl takový nápad. Shodou okolností jsme se už oba značně podnapilí sešli na parketu v tom samém klubu.
Je to zajímavé, dva lidi, kteří se ani nezdraví, protože si navzájem nejsou jisti svými vztahy a tančí spolu. Usmívají se na sebe a jdou společně domů. Přičemž, pak se spolu vyspí.
Já jsem byla panna, takže logicky, jsem z toho moc neměla. Nicméně, nebylo to špatné! Jen jsme se strašlivě styděla! Ale to předbíhám, možná bych to mohla popsat, což?
Posadil mě u sebe v kuchyni a nalil mi víno. Rudé jako krev a hříšně sladké. Na to, co jsem měla vypito, to bylo už moc. Celou dobu sledoval jak přikládám sklenku k ústům a jak piji. Jak mi stéká kapka vína z koutku. Natáhl se a setřel ji! A prst si olízl. Jak slastné. Celé se to schylovalo mílovými kroky k posteli. A taky že ano.
Ukázal mi koupelnu a já se osprchovala a umyla si obličej. Když jsem se vrátila do kuchyně, nikde nebyl. Šla jsem ho hledat a našla ho v ložnici. Hrála příjemná jemná hudba. Chtěla jsem mu říci, že nemůžu. Že musím odejít, ale k tomu jsem se nikdy nedostala. Obrátil se a já když viděla jeho tvář, oči, ústa... Zasekl se mi dech! Přistoupil těsně ke mně a jeho mužná vůně zaútočila na mé smysly! Zkrátka, k polibku to směřovalo naprosto samo. Jeho rty horce pulzovaly a byly sametově jemné. Pootevřela jsem své rty a naše jazyky se setkaly. Přišlo mi, že mám v hlavě miniaturní ohňostroj. Bylo to stejné opojení, jaké zažívá gurmán, při dobré krmi. Jeho tělo se ke mně tisklo a moje odpovídajíce se lehce vlnilo. Mé ruce se mě na nic neptali a pomalu rozepnuly první knoflíček u jeho košile. Pak druhý a třetí... Až byla košile doširoka rozhalená a mé ruce jezdily po jeho hrudi. Rty mě pálily touhou, přitisknout se k té hrudi a celou ji zlíbat! Jedním prstem mi pozvedl hlavu a znovu se přisál k mým rtům. Tentokrát to byl on, kdo ze mě ramínko po ramínku začal stahovat šaty. Pak mě objal a předával mi teplo svého těla... Jeho ruce se mi sunuly po zádech až k zapínání podprsenky a najednou byla fuč! Jediné co jsem ještě na sobě měla, byly kalhotky a sukně. Nicméně na něm byly kalhoty. A já chtěla, aby je měl dole! Celou svou bytostí jsem je z něj toužila dostat! Ruce jsme dlouho pobízet nemusela. Jemně jsem rozepnula knoflíček a jela dolů se zipem. Znovu se ke mně přitisknul a svými rty lechtal můj krk. Jemně, ale velice důrazně! Kalhoty z něj spadly skoro sami, takže byl jen ve spodkách. Jeho tělo bylo nádherné. Hladké. Měkké. Teplé. Něžně mě pokládal na postel a přitom mi stáhl sukni ke kotníkům. Na krku mu vysel řetízek. Ten se mě dotknul jako první. Ostrou hranou mě trochu píchnul a pak jen příjemně lechtal, jakoby v symbiose s jeho rty, které laskaly má ňadra. Jeho jazyk obkroužil pravou bradavku a jemně mě do ní kousl. Pak ji sál a přitom mě rukou hladil po boku, zadečku, stehnu... Stejnou pozornost neváhal věnovat ani tomu druhému ňadru.. Byla jsem pološílená touhou. Chtěla jsem ho celého nahého! On měl na sobě spodky a já kalhotky. Rukou mi zajížděl pod ně a pomalu se prsty dostával až k centru celé mé bytosti. Já byla vláčná, nevěděla jsem co dělat... Nicméně objala jsem ho jednou nohou okolo boku. To byla snad pobídka. Stáhl si spodky sám od sebe. A to velice rychle...
Ano. Když do mě vklouzl, myslela jsem, že budu brečet. Ale k tomu nedošlo! Cítila jsem se rozpolceně. Na jednu stranu mě zachvátila prudká láska a pocit štěstí, na druhou jsem vystřízlivěla. Co bude pak?
Naše milování dospělo až na konec a já mu usnula v náručí. Byl to pocit, jako kdybych nikdy nechtěla odejít. Jenže co mi zbývalo? Nakonec jsem stejně musela domů...
Tam jsem se šla vykoupat. A vzpomínala jsem na ty pocity, které ve mně vyvolával. Také jsem přemýšlela, co budu dělat v úterý. Měla jsem ještě poslední týden školy. A pak jsem maturovala. Doufala jsem, že se mi povede mu vyhnout. Ale nepovedlo...
Odchytl si mě na chodbě, když zvonilo a všichni zašli do tříd. Poslední profesoři už taky zavřeli dveře. Zkrátka akorát vhodná chvíle...
Martino, řekl: „Jsi krásná holka a já tě mám strašně moc rád.“. Co jsem měla říct? Já tebe taky? Blbost! Líbil se mi a moc. Chtěla jsem ho, ale nemějte z něj strach! Nakonec to vyřešil za mě...
„Vyměnil jsem si s jednou kolegyní třídy a budu přísedět u tvé zkoušky z němčiny. Jestli se mnou nebudeš spát, tak neodmaturuješ!“ a hnusně se u toho usmál! Jenom jsem zalapala nevěřícně po dechu!
Bože, myslela jsem si, že umřu! Ta slova byla jako katova sekera na mém krku! Snad je vám jasné, co jsem udělala... Nebyla jiná možnost...
Podvolila jsem se! Nemůžu říci, že by mi to až tak moc vadilo... Byl úžasný milenec. Byl krásný a milý. Nicméně. Komu z vás by se tohle líbilo? Vždyť mi vyhrožoval!
Každý den s ním byl nádherný a vždy skončil hádkou. Nádherný proto, že dělal všechno proto, abych se měla dobře. Vařil mi, bral mě na procházky. Dokonce i do restaurace... A jedno se mu musí nechat. Nedělal mi problémy při učení. I přes to všechno jsem toho času na to měla dost! Což se o mém bývalém příteli říci nedalo. Ten mi vyčítal nedostatek času permanentně. A pak se divil, když jsem se s ním rozešla... Jak normální!
Noci byli nekonečné. Plné touhy, sexu a života! Opravdu nádhera. TO CO SE MNOU PROVÁDĚL nejde ani slovy popsat.. a pak...
Nadešel den mé maturitní zkoušky. A byla to katastrofa! Sice jsem ji udělala, ale to extempore na NĚMECKÉM JAZYCE!
Opravdu tam seděl jako přísedící. Zapisoval si každé mé slovo a znervózňoval mě. Už jen to, jak koukal! Poslední kapkou bylo, když se mě německy zeptal, zda se cítím dobře. Vybuchla jsem.
„Ano! Je mi výborně! Proč se tak hloupě ptáš? Neměl bys to vědět, když si mi nesl snídani do postele?!“ v tu chvíli jsem nás oba prozradila. On zrudl vzteky a začal na mě křičet taky!
Nejsem si plně jistá, zda to bylo zasloužené, nicméně věřím, že ne. Ale abyste se nepletli... Nerozešli jsme se. Asi nás to jen více k sobě připoutalo. Možná hodně.
I přes tohle, jsem zkoušku úspěšně udělala. Překvapila jsem svojí němčinářku, jak dokonale ovládám německý jazyk... Svým způsobem je paradox, že to bylo díky němu. On je taky jazykář! Umí německy, francouzsky, česky a dokonce i anglicky... Mám mu být za co vděčná. Jenže co k tomu vedlo...
Po maturitě jsem nastoupila na vysokou školu. Jmenovitě na lékařskou fakultu a po nějaké době se za něho provdala. Naše domácnost byla, slušně řečeno, Itálie.
Neustále jsme museli kupovat talíře a hrníčky. Skleničky... Nicméně tyhle hádky jsme dokonale uměli vyrovnávat... Jak jinak než v posteli...