Hořící plíce

Za nedlouho tomu bude rok co Alex nevyšel z domu jeho choré tělo nemůže a mysli se nechce nakoupit v krámku v přízemí a zase zpátky přátele ho navštěvují zřídka asi kvůli tomu smradu nebo že se musí brodit přes hromady věcí chodí v podstatě stále v tom samém dokola zjistil že není nutný se pořád navlíkat do jinejch hadrů tady na nikoho dělat dojem nemusí. Většinu času tráví ve veliké posteli je plná všeho možnýho co kdy zrovna k něčemu potřeboval a už nenašel sílu to doprovodit zpátky na svoje místo nakonec ono to není vůbec špatné taková nemoc je to docela prospěšný pro mysl člověka. Po pokoji bylo rozestavěno pár pláten ale Alex moc malířského talentu nepochytil přesto tvořil a dělalo mu to dobře všude bylo plno vytrhaných listů knih z poezie a na nich tužkou načmárané poznámky sloužily mu k podpoře paměti zapisoval co viděl kdysy dávno ještě tam venku bylo všeho plno a teď měl možnost to všechno sepisovat a dávat dohromady na starém psacím stroji nic mu nechybělo lehce pokuřoval z vodní dýmky a nasládlá vůně stoupala až nahoru k vysokému stropu. Prkenou podlahu zakryly výplody jeho fantazie. Ráno roztahoval obrovské těžké závěsy a když už měl světla dost zase je zatáhl a usnul nebo jenom se válel nebo se snažil představit lépe to dění co chce hodit na papír. Zvonek zvonkohra krátké upozornění že někým či něčím je žádán ale ne zrovna dnes proč to proč zrovna dnes ne. Nálada se prudce změnila dobře nastartovaný trip teď začal měni směr těžko se ovládal může dělat že není doma ale ne je doma rok a najednou by neotvíral určitě by někdo začal šílet a myslel by si že se mu něco stalo začal by volat pomoc lékaře možná by letěli i vrtulníkem ne to ne co to bylo za hluk venku snad ne- schovat se pod postel jsou všude jsou všude vylézají ze všech hromad z pod všech skříněk černé olejnaté švábovité hmyzi rychle plácačku plácnout tady tamhle dostat se k oknu slézt po hromosvodu je to pár metrů dvě patra brzo to tu zamořej už požíraj postel plác plác tu máš už je u balkónu honem dělej hop držet se jako klíště já jsem klíště a pomalu se sunu po stéblu trávy až dolu denní světlo je ostré a prozrazující jak by mohlo vše být ale není jedná se o tom prý tam nahoře ale nevypadá to dobře páni dostali sračku tak museli schůzi zase odložit
Alex lezl dolů ty dvě patra asi půl hodiny- v těcho třiceti minutách zažil dobrodružství které by zasáhlo na citech jen hmyzáky vyprávěla bych vám o tom protože se hmyzákům skutečně mohohodně podobáte ale to nestačí nežili ste v tomto životě jako klíště snad v příštím ano teď sajete lidem krev jako člověk zítra už můžete sát jako klíště všechno je odůvodněné proč a jakto.
Lidé si Alexe nevšímali víte to je děsná věc na ulici ve velkym anonymnim městě někdo nedělá věc kterou by chápala většina a tak si toho prostě nevšímaj jako by to tu nebylo ano pane budeme se tvářit že tento muž tu vlastně ani není, vždyť se na něj podívejte duševně chorý, nepotřebuje nás má to tam pomatený pojď pryč. Za předpokladu že budeme dělat že tu Alex není by pro nás opravdu vymizel ale je absurdní že tu spíše nejsme my než Alex žije svůj příběh dopadl na všechny čtyři postavil se a běžel pryč běžel tak rychle pryč že si vůbec nevzpomínal proč a od čeho utíkal bosé nohy začínaly krvácet.

Zanedlouho tomu bude rok co žije životem tuláka chodit zpívat předčítat básně vypomoct v domácnosti početné rodiny dostat najíst jeho nemoc se prohlubovala ale on se smál žil mluvil s lidmi miloval neubližoval pomáhal jeho nemoc se prohlubovala ale on se smál žil mluvil s lidmi miloval jeho nemoc se prohlubovala ale on se smál žil mluvil s lidmi jeho nemoc se prohlubovala ale on se smál žil jeho nemoc se prohlubovala ale on se smál

Zanedlouho tomu bude rok co Alexovi shořely plíce a nebýt pomateného chlapce snad na houbách co si spletl byt a zvonil na Alexe nikdy by se z jeho bad tripu nestal výlet do krajin které nemusí hledat ve svý mysli ale má je tady okolo sebe. Proto bychom měli vzdát hold pomatenému chlapci že umožnil někomu žít