Konec světa: Začátek

Konec světa: Začátek
Bylo mi 28 , když to začalo. Na ten den nikdy nezapomenu. Měl jsem narozeniny 13.10. 2055. Pracoval jsem u zvláštních jednotek specializovaných na práci v zamořených oblastech radiací. Měl jsem na starosti eliminaci nepřátel a subjektů na krátkou vzdálenost.Co nejtišeji se přiblížit a zneškodnit a zase rychle zmizet. V té době bylo zcela přirozené , že zamořených oblastí bylo více než jenom Chernobyl.
Tyto místa si s velkou oblibou vybírali teroristi , překupníci zbraní, mezinárodně hledaní zločinci a jiní.
Zrovna jsem si se svojí jednotkou užíval volno v podzemní základně v Rusku kousek od Moskvy, když zazněla siréna. Okamžitě se rozezněl ten stupidní hlas ‚‚ Stav ohrožení, stav ohrožení, toto není cvičení opakuji toto není cvičení“ okamžitě jsem vyskočil z postele. Pak to přišlo. Ohromná rána. Byla tak hlasitá, že jsem si musel rychle zacpat uši.Trvalo to nanejvýš 1 vteřinu a pak ticho, příšerné ticho. I siréna zmkla.
Sebral jsem se a vyrazil do hlavního štábu.Cestou jsem potkával zmatené a zcela vyděšené vojáky.
O necelých 5 minut jsem stál na prahu hlavního štábu, všichni upírali pohled na velkou obrazovku na stěně. Na obrazovce ukazovaly přenos videa ze satelitu Ruské vlády. Satelit byl podle souřadnic na směrovaný na Moskvu ,ale místo ní tam byl obrovský atomový hřib. Podlomila se mi kolena a musel jsem se chytit plukovníka vedle mě. To snad není pravda říkal jsem si , ale satelit se nikdy nemýlí.Pak se ale zaměřil na celý svět. Ted jsem se nestačil chytit plukovníka a skácel jsem se na zem. Nebyla to jenom Moskva, ale i New York, Berlín, Los Angeles, Praha, Las Vegas, Washington DC, Ottawa a další. Bylo to hrozné koukat se na to jak začíná konec světa. Myslel jsem na svojí rodinu ,která žije v Moskvě.
Mojí matku,který jsem nikdy neřekl, že jí miluji. Na mého otce, kterého mám nejradši a hlavně na mojí malou sestřičku. Právě měla jít do školy.Ze zamyšlení mě vytrhl výstřel hned vedle mě. Plukovník ,kterého jsem se chytil, si vystřelil mozek z hlavy. Další rána a zase a zase.Další tři lidi to nevydrželi a vybrali si smrt.Šířilo se to jak nákaza. Když jsem vyšel na chodbu tak se skončilo dalších osm lidí.
Trvalo dvě hodiny než výstřely na základně ustaly.Obdivoval jsem ty to lidi, zkusil jsem to také ,ale nedokázal jsem stisknou spoušt. Pud sebezáchovy byl silnější. ……………..pokračování podle toho jak se vám to líbilo…