Události z jiného úhlu

Běžím!
Všude je tma a můj dojem je, že jsem požil příliš mnoho alkoholu. A dojem to asi nebude. Přece jenom se mi ta oslava vydání mé první knihy, poněkud vymkla z rukou. Okolo nohou mi pleskají nohavice, které jsou naprosto promočené.
Rozhlížím se a uvažuji, kde to jsem. Zjišťuji, že nemám tušení, proto vlezu do první uličky, kterou potkám.

***

Venku je děsný kravál. A takhle je to každý víkend. Radši zavřu to okno a udusím se tady, než poslouchat opilecké popěvky.
Předtím, než zavřu okno, rozhlédnu se po ulici. Venku se zase motá nějaký ožrala, počítám, že je i zfetovaný. Kéž by takovéhle lidi brali do vězení.

***

Poslední cigaretka před spaním. Kouzelná to věc ta cigareta. Odplouvají s ní všechny starosti. Zbožňuji dívat se, jak jí oheň pomalu spaluje a já jsem mu nápomocen. Ševelí tu slabý deštík. Můj pohled se stočí na běžícího muže hluboko pode mnou. Má nejistý krok a vypadá, že chce někam utéct. Další z těch dnešních zlodějíčků, co si nejsou schopni zaplatit útratu v hospodě. Nechal bych je tam dřít se, dokud si tu útratu neodpracují.
Vztekle zahodím špaček od cigarety a jdu se nechat unášet spánkem.

***

Proč jsem vlastně z té oslavy utekl? Už se mi vybavují některé scény, jak se mi pletl jazyk a chvílemi jsem ze sebe udělal naprostého hlupáka.
Šel jsem si vyčistit hlavu a nakonec jsem utíkal tam, kam mě nohy dovedly. A nyní jsem ztracen.
Uličku, kterou jsem si vybral, se podivně klikatí. Zdá se mi to nebo je tu čím dál méně světla?
V tmavých rozích se tu choulí bezdomovci, kam jsem to ksakru vlezl?

***

Nějaký nóbl pán zavítal do našeho rajónu pro bezdomovce. Nejspíš ho jeho paninka vyhnala z domova a nebýt jí, tak nemá ani floka.
Ať jsi jde hledat nějakou novou cuchtu, která ho bude financovat a naše, už tak chatrné domovy nechá na pokoji. Ještě bych si s ním měl dělit o deku. Tss, túdle. Ať si najde vlastní.

***

Asi jsem nevybral moc dobrou uličku. Ti bezdomovci se na mě tak divně dívají a lamp už je tu poskrovnu. Rozhlížím se okolo sebe. Zlé pohledy jsou na mě upřené a já si všimnu konce uličky. Slepá ulice. Že mě to nenapadlo. Opatrně se otáčím a snažím se jít normálně, bez nervozity pryč. Cítím jejich pohledy ve svých zádech.
Úlevně si oddychnu zpátky na ulici, odkud jsem přiběhl. Zahlédnu automobil se svíticím nápisem taxi. Radostně běžím k němu a vidím, že je prázdný. Gesty naznačím, jestli můžu dovnitř.
Řidič kývne.
Nastoupím.
"Ani byste nevěřil, jak rád Vás vidím."