Sníh a Meresjev

Sníh
Kurva to je vedro. Nedá se to vydržet a tak jdu do lednice. Tam ve tmě se na mně třese a těší pár orosených. Jedno z nich vytahuji otvírám.Pěkně zasyčí. Padne do mne jak ulité. Jdu takto již asi po desátý, no moc nejdu, spíš to pěkně šněruji. Vždyť je pěkný vedro, koho by to taky nezmohlo. Usínám na slunci přestávám vnímat.
Probouzí mne kurva pěkná zima. Ne to není zima to je sníh. Jak je to možné, jsem v sandálech a triku a ona zima. Pokouším se vstát a nejde to. Jsem asi přimrznul nebo co kurva. To to pěkně začíná. Dívám se na nohy a jsou v prdeli, někdo mi je vzal. Kdo to mohl být přemýšlím. Je to stejné jako když jsem jel naposledy vlakem a ihned po probuzení zjišťuji, že nic nemám.
Myslím na Meresjeva co on dokázal a říkám si, že bez noh je to ještě brnkačka. Zkusím to pomoci si rukama stejně jako kdysi on. Opřu se tedy o ně a ono zase hovno, sedím si pořád jak přikovaný v lehátku. Hledám očima co je s rukama. Bohužel to samý co s nohama. Vypadá to, že se odsud jen tak nehnu. Mám docela žízeň, dal bych si jedno. Zkouším řvát aby někdo mi ho přinesl, a ono zase hovno nemám jazyk. Kde jsem ho mohl nechat. Na stole je flaška a na ní je. Tam mi není však nic platný. Pěkně jsem si pospal ale bohužel mi ukradli víc než se sluší.