Dobrodruhův odkaz

2. den po probuzení, Rok neznámý

     Ještě jsem se ani nestačila dostat z jeskyně ven a už jsem měla na kontě tři zapíchlé krysy, jednoho vlka a obřího pavouka. Ten kus dřeva, který jsem si jen tak pro srandu pojmenovala Kořenový bodák, už notně zapáchal, a to nejen krví. Měla bych si sehnat lepší zbraň. Hledala jsem z toho místa cestu, ale ta se jakoby skrývala. Chvíli nato jsem ale narazila na kostru nějakého dobrodruha, který se nejspíš stal obětí nějakého zvířete. Ve svých rukou držela kostra nějaký podlouhlý předmět. Když jsem ho trochu očistila od pavučin, zjistila jsem, že je to silně zrezlý železný meč.

No vida, vítaná náhrada za ten ohyzdný kus dřeva, který jsem hned zahodila.