zatmění

pocházel z toho místa, věděl přesně kudy a kam se vydat a kde se nakonec ocitne. přesto jako by to dnes viděl všechno poprvé. prohlížel si vysoké domy, černé ploty zarostlé křovím a stále nemohl pochopit co se na všem tak změnilo, že to jeho oči pokládaly za něco panenského. vlastně úplně zapomněl, kam se to teď vydal, nejspíš si koupit cigarety. trafika stála u malé zakrnělé břízky a právě bylo slyšet brzdění nákladního vlaku od kolejích opodál. koupil si nejsilnější gauloisky, modré, snad ze zvyku. hned si připálil a vydechl kouř do těžkého letního vzduchu. bylo odpoledne a lidé se pomalu loudali ze svých zaměstnání, spolu se svými nákupy a lidskými záležitostmi. nevěděl co si teď počít, jako by se právě narodil a ocitl se v bizarním snu. nic už nebylo jako dřív, přestože se nic nezměnilo, jen jeho oči mluvily zmateně a promítali mu samé šílené obrazy. možná je ale právě to ono procitnutí, skutečný pohled na svět co se teď zdál tak absurdní. popošel o kousek dál a neklidně se posadil na malou lavičku schovanou za pár periferními stromky. musel si nějak setřídit myšlenky. a pocity. vědomí.