Urgent, zabiják upírů

18. Nil Alta,  3E890

     Toulala jsem se zasněženým lesem, když jsem narazila na malou chaloupku, z jejíž komína se linul kouř. Měla jsem hlad, a tak jsem slušně zaklepala. Otevřela mi stařenka se svítivýma očima. Když jsem jí sdělila, že za večeři bych zaplatila, jen zavrtěla hlavou a nabídla mi obchod: měla kdysi před lety tři syny, kteří se po vzoru svého otce jednou vydali vymýtit nedalekou jeskyni, o níž se říkalo, že se tam ukryl nějaký upír.

     Vyzbrojila tedy své syny, jak nejlépe mohla, a přestože se o ně bála, pustila je na výpravu. Když se ale dlouho nevraceli, nedalo jí to a sama se vypravila do oné jeskyně. Uvnitř ale našla své syny změněné v to, co chtěli zničit. Její bývalí synové ji donutili odejít, dokud se ještě ovládají. Původního upíra prý sice zabili, ale stihl je nakazit.

     Stařenka mi nabídla, že mi přenechá meč svého muže, který byl lovcem upírů, když do jeskyně zajdu a její někdejší syny pošlu na věčný odpočinek, který si po tolika letech nesmrti zaslouží. Nato mi podala stříbrný meč v nádherně zdobené stříbrné pochvě. Její nabídku jsem přijala a hned se připravila na cestu. Žena mě ale zadržela s tím, že s plným žaludkem a "ráno je moudřejší večera" jde vše lépe.

     Když jsem se ráno vzbudila, pojedly jsme skromnou snídani a pak stařena vytáhla velkou mapu celé Darlësie. Vyznačila mi na ní svou chaloupku a také jeskyni. Jako poslední věc mi řekla, že jako důkaz svého skutku mám přinést prsteny jejích synů.

     K jeskyni jsem dorazila kolem poledního. Stařenka mi zabalila nějaké ovoce, tak jsem se naobědvala a vstoupila do temné jeskyně. Přepadl mě tíživý pocit, protože v podobné jeskyni jsem se před několika týdny vzbudila. Radši jsem se začala plížit, protože stejně nenosím žádné brnění, které by mě mohlo prozradit. A dobře jsem udělala, protože na konci zšeřelé kamenné chodby stála postava. Hned mě napadlo, že to bude jeden z těch tří synů. Na zádech se mu houpalo ocelové obouruční kladivo a byl oděný do lehké kroužkové zbroje. Tasila jsem Starostův dar a počkala, až se upír obrátí zády. To se po chvíli stalo, tak jsem se připlížila za něj a zabodla mu silou do zad meč až po jílec. Upír se naštvaně obrátil a sňal ze zad kladivo. Tolik mě překvapilo, že nelehnul, že mi málem urazil hlavu. Rychle jsem vytáhla ten meč od stařenky a upír se trochu zasekl, jako by tu zbraň poznával. To mi dalo dost času na útok a usekla jsem mu hlavu. Sotva jsem mu oddělila hlavu od těla, začalo obojí hořet jasným plamenem. Bleskurychle jsem mečem uhnula, ale nic se mu nestalo. Ani na Starostově daru nebylo znaku po spáleninách. To mě potěšilo. Akorát upírovo vybavení to sežehlo, tedy kromě prstenu, který zůstal ležet v hromádce prachu. Sehnula jsem se pro něj a dala jej do měšce.

     Postupovala jsem do osvětlené části jeskyní, skutečného upírského brlohu. Nedaleko vyhaslého ohniště ležel na houních další syn. Zjevně spal. O kus dál stál třetí a zíral do podzemního jezírka, jehož hladina se stříbrně leskla díky zeshora pronikajícímu slunečnímu světlu. Ten spící mě neohrozí. Připlížila jsem se k tomu stojícímu a pomalu se ho chystala setnout, když se otočil. Zpozoroval mě a odhalil upíří tesáky. Ze zad stáhnul štít a tasil modře planoucí meč. Ohnal se po mně a já jeho úder odrazil Starostovým darem, ale vyvedlo mě z rovnováhy, když mě hned potom udeřil do meče štítem. Hluk boje vzbudil i spícího upíra a ten se sápal po svém luku. Kdyby mě ohrožoval ještě jeden z dálky, tak bych se mohla jít rovnou zahrabat. Rychle jsem se vyhnula úderům té jednoručky a hodila jsem roztočenou stříbrnou čepel. Tím jsem dokonale zastihla lučištníka nepřipraveného a to ho stálo krk. Doslova. Usmála jsem se, ale neradovala jsem se dlouho, protože jsem dostala po hlavě štítem. A ono dostat masivním železným štítem po kebuli docela zamrzí, to vám teda říkám. Zatočila se mi hlava a od kamene vedle mé ruky se rozlítly jiskry, jak do něj narazil upírův meč. Nejspíš byl magický, protože ho to ani nepoškodilo. Mně to ale dalo šanci zasáhnout upíra. Skočila jsem pro ten stříbrný upírobijec a bodla jsem upíra do srdce - hořel stejným plamenem, jako ti dva předešlí.

     Posbírala jsem prsteny, stejně toho z nich víc nezbylo (a mrzelo mě, že nezbyl ani ten magický meč) a vydala se zpět k chalupě stařeny. Ta se rozplakala dojetím a poděkovala mi za vykonaný skutek. Řekla mi, ať si stříbrný meč nechám, a že ho její muž pojmenoval Urgent.

Tak jsem získala nový přírůstek do mého arzenálu.