Modrý šaman

17. Täsenil, 3E891

     Byla jsem okradena! Všechno moje zlato, všechny meče, to vše mi vzali neznámí lupiči. Zjevně jedna z nevýhod spánku pod volnou oblohou. Snažila jsem se vystopovat bandity, ale jak to tak vypadá, byli to profesionálové - nenašla jsem žádné stopy. Sbalila jsem se a vydala se hledat nějakou pomoc. Ušla jsem snad deset mil, než jsem našla nějakého živáčka. Byl to postarší muž, který, jak se zdálo, sbíral bylinky. Došla jsem až k němu, aniž by si mě vůbec všiml (no, aspoň jsem si to myslela). Když jsem se chystala promluvit, optal se mě, jestli něco nepotřebuju. Chtěla jsem se ho zeptat, jestli nemá nějaký volný meč, že bych mu za něj s něčím pomohla, ale přišlo mi to ubohé. On ale, jako by mi četl myšlenky, se otočil a pohleděl mi do očí. Úplně bych se v hloubce jeho očí ztratila, kdyby nebyl promluvil. Řekl, že mi přenechá svůj starý meč, když pro něj nasbírám určité rostliny. Dal mi seznam i s obrázky, bylo jich snad padesát druhů. Večer, když jsem konečně dokončila, co mi zadal, mi předal namodralý meč s rozšířenou středovou čepelí, který se prý nikdy neodvážil pojmenovat. Na jeho počest jsem ho nazvala Modrý šaman.