Smutek před zrcadlem

Nemohla to být pravda! To přeci nemohlo být možné. Musel to být nějaký zlý sen. Ještě včera večer tam nebyl a nyní… Bylo to jak jeho nejhorší noční můra. Tak veliký a odporný! Nemohl se toho hnusu ani dotknout, bál se, že když na něj sáhne, tak se ještě více zvětší a pak nechutně vystříkne. Nevěděl si co počít. Nechtěl ho tam mít, ale dotýkat se ho se mu taky nechtělo! Musel to nějak zamaskovat!! Ano, to je ono, zamaskovat. Popadl tubu s hustším obsahem, trochu vymáčkl na své prsty a začal. Jo, jen tak dál a bude to hotovo, bude vypadat, že se alespoň scvrknul. Jenže takové štěstí mu ta ohavnost nechtěla dopřát! Nechtěl zmizet! Prostě se nedal odstranit, nedal se zamaskovat, pořád tam byl, byl vidět a Ruki z toho byl doslova nešťastný! Nezbývá mu nic jiného než ta druhá varianta. Ah, to je nechutné! Vzal ho opatrně mezi prsty. Skoro se na to nemohl dívat! Musel ještě zaujmout nějakou polohu, aby to šlo dobře a hlavně rychle! Teď! Prudce zmáčkl, až z té bolesti vytřeštil oči! Překonal tu bolest hlasitým řevem, a když se opět podíval do zrcadla, úlevně zjistil, že vystříkl! Ačkoliv to bylo tak strašně nechutné a ta odporná tekoucí hmota byla až na jeho nose, tak Ruki děkoval Bohu, zatímco si ten humus stíral, že ho toho náhlého problému zbavil poměrně rychle. Neštěstí náhle vystřídal blažený pocit. A upřímně doufal, že už NIKDY se mu na jeho dokonalé tváři nevytvoří tak OHYZDNÝ BEĎAR!