Památka na Wallarda

5. Ëyanil, 3E891

     Tato zbraň, kterou jsem už dokonce dvakrát vlastnila mi byla poslána jako poslední sbohem po mladém pohledném bojovníkovi s bujnou kšticí hnědých vlasů a rošťáckýma očima. Sdělil mi, že postava zahalená v kápi přinesla ten meč spolu s dopisem a nařídila, aby mi zbraň donesl. Dostal za to docela slušně zaplaceno, tak proč ne. Propustila jsem ho, meč položila na stůl mého skromného příbytku, který jsem si pořídila ve Whitestonu (to město se mi zamlouvalo od první návštěvy), a dala se do čtení dopisu. Dopis byl zapečetěn voskovou pečetí, do níž byl vyražen málo známý znak, jehož podstata mi už byla vysvětlena. Znak se sestával ze dýky, ze které padá kapka krve zkřížené se srolovaným svitkem. Dark Athala. Zlomila jsem pečeť a dala se do čtení. Formálně mě zdravil Umlčitel frakce a sděloval mi, že Wallard si před smrtí přál, abych dostala tuto zbraň. Ranilo mě, že je mrtvý, ale pokračovala jsem ve čtení. Byl prý nejdříve zmrzačen při akci a na následky svých zranění podlehl.

     Neznala jsem Wallarda tak dobře, jak bych chtěla, ale vím, že pokud on selhal ve své akci, tak si na toho dotyčného gilda už znovu netroufne. Pověsila jsem meč mezi ostatní a šla spát. Sice byl trochu změněný, ale stále to byla ta má původní Safírová krása.