Ledová královna

14. Nil Alta, 3E891

     Nar-Garath byl pro veřejnost uzavřen, tak jsem zatím putovala po zasněžených plání jižních hranic Říše ve snaze nalézt svého muže. Dál na jihozápad ještě přebývají ve svých podzemních královstvích spletité klany národa trpaslíků. Už je to měsíc od doby, co Am zmizel. Stýská se mi po něm.

     Hledala jsem nějakou známku, zda se zde neobjevil, ale nemohla jsem žádnou objevit. Chtěla jsem tedy přejít do jiné oblasti Říše, když jsem se málem srazila s ohromnou postavou ledového atronacha. Atronachové jsou něco jako golemové, ale jsou to přírodní živly, nikdo je nevytvořil. Rychle jsem vytáhla Ztracenou lásku, ale ne dost rychle. Atronach mě udeřil ledovou rukou a odhodil mě. Od místa úderu se mi začala šířit omrzlina, tak jsem rychle rozehřála svou ruku a nad tím místem přejela. Hned mi bylo lépe. Atronach se ale nelítostně blížil. Mrštila jsem po něm ohnivou kouli, ale nevypadalo to, že by mu to nějak vadilo. Práskla jsem mu do "hrudníku" druhou, ale ani to ho nezastavilo. A byl blíž a blíž. Zkusila jsem ho seknout minotaurovou sekerou ale ta v mžiku začala namrzat. Přejela jsem přes čepel rukou a ta bohudík rozmrzla. Zkusila jsem s ní seknout znova, ale tentokrát ji atronach chytil a vytrhl mi ji. Dýchl na čepel a ta se mrazem úplně rozpadla. Uskočila jsem před následujícím úderem a zkusila tasit Vězně nekromantů. V duchu jsem si řekla, že když je to polovina tak mocné zbraně, tak by mohla odolat atronachově moci. Sekla jsem s ní a v "hrudníku" ledovce se rozevřela široká zmrzlá díra. Teda, ne, že by mu to nějak vadilo - vůbec si toho nevšímal.   Znovu mě zkusil udeřit a zmrazit, ale tentokrát jsem nastavila jeho ledové pracce meč. Narazil do něj, ale neočekávala jsem, co se stane. Když se srazil se zbraní, projela jeho paží lehce jako nůž máslem a zcela mu ji utnula. Atronach zkusil použít druhou, ale bodla jsem ho zespoda do hlavy a celá ledová postava se rozsypala na velké kusy ledu. V místě, kam dopadla atronachova uťatá paže se nyní skvěl krásný, mrazivě svítící meč. Vzala jsem ho do ruky a najednou pocítila chlad v celém svém těle, který ale rychle ustal. Zkusmo jsem se dotkla čepele, ale už jakoby nemrazila, stále však planula modrým ohněm. A když jsem ji zkusila zastrčit do batohu, tak se potáhla ledovou krustou, jakoby chtěla sama pro sebe vytvořit vhodnou pochvu. Pojmenovala jsem ji Ledová královna.