Pomoc

Slyšel křik,
slyšel dívčí hlasitý pláč, naříkala.
Všude les, v něm pouhá jedna cesta.
Zpěv ptáků odezněl,
teď už mu do uší píseň vítr pěl.
Slunko už zapadalo,
jemný mlhový opar plul mezi stromy
a zacláněl mu v rozhledu.
Poslouchal, hledal dívku, co si cizí pomoc žádala.
Les stal se mu pastí a velkým bludištěm,
kroky změnily se v běh.
Dívka zdála se být blízko.
Náhle mýtina, večerní svit a obrysy čísi postav.
Tvořili kruh, spojeni v celek.
Uprostřed osoba,
ležící, plačící, sténající bolestí.
Přihlížel, neschopen mluvit.
Ona v hloučku mučená,
krví dávící se, stále tiše naříkala.
Temné postavy, bez soucitu, bez slitování,
krátili jí život zuřivým bitím.
Vítr sílil, opíral se do korun vysokých stromů
a nahlas zpíval svojí píseň.
Pláč utichl, osoby přestali se hýbat.
Vrhali nenávistné pohledy na nehybné tělo.
Jeho pohled byl rozmazaný, po tvářích mu
stékaly slzy.
Nebylo pomoci...