Bronzový démon

30. Nil Alta, 3E891

     Více než týden jsme čekali, než dorazí ozbrojený doprovod z Tarlenu. Velmistři rozhodli, že nás, jednoho ze starších a mě, bude doprovázet eskadra mužů Tarlenské elitní gardy a pro jistotu nám dali ještě dva mágy.

     Vydali jsme se na cestu do Elfie. Konečně mi zase svitla naděje na setkání s Amarusem. Bohužel má radost netrvala tak dlouho, jak bych chtěla. Byli jsme sotva dva dny cesty od Nar-Garathu a ze země začaly vyskakovat různé rudé obludy. Dvojhlavé nestvůry, obludy s ohromnými svaly, malé bestie, které vypadaly jako psi, ale z krku jim nad hlavu vystupovalo něco jako tykadla a ještě další. Vojáci tasili zbraně, mágové se připravili. Zařvali na obludy, že nepatříme do Devíti pekel, takže tu nemají co dělat, ale pekelníky to nijak neodradilo. Ba naopak. Udělali něco, co mohlo být ekvivalentem smíchu a pak zaútočili. Dvanáct nejlepších tarlenských vojáků bylo smeteno, ani se po nich nezakouřilo. Démoni třímali v rudých prackách obří bronzové sekery a vojáky doslova roztrhali. Mágové se snažili, seč mohli a jejich snaha se začala projevovat. I starší se zapojil do magické bitvy. Já, protože mi bylo jasné, že plameny by měly na pekelníky asi takový efekt, jako vidlička na moře, jsem si šetřila sílu na osobní boj.

     Démoni padali pod náporem magie jeden za druhým. Po každém zbylo černě spálené místo. Pak ale začaly mágům docházet síly a já si uvědomila, že přichází čas přímé konfrontace. Kolem vozu byli ještě tři démoni a dva ti démonští psi. Zaútočila jsem na nejbližšího démona taseným Angrëlisem, ale udeřil mě tlapou s pořádnými pařáty a já upadla. Meč zůstal ležet mimo dosah mých rukou. Vytáhla jsem Ledovou královnu a zabodla ji démonovi , který se obrátil ve směru meče, do břicha. Za okamžik začal umrzat až z něj byla kostka ledu. Rozmáchla jsem se a démona rozbila na tisíc kousků. Skočila jsem pro Angrëlis. Stačila jsem ho stáhnout k sobě, když na místo, kde byl, dopadl druhý démon. Otevřel tlamu a z ní vystřelil proud lávy, nebo něčeho takového. Rychle jsem tomu nastavila Ledovou královnu. Po chvíli jsem ale začala cítit, že se zbraň začíná rychle ohřívat. Strhla jsem ji z proudu rozžhavené hmoty a těsně se mu vyhla. Díky bohu, že jsem to udělala, protože zrovna v tu chvíli se na mě chystal zezadu zaútočit třetí démon. Láva ho zasáhla do svalnatého rudého hrudníku, ale jen se po něm neškodně svezla. Ustupovala jsem před spojenou silou dvou démonů, když toho napravo zasáhla koule energie. Rozmáchl odrápené paže a zařval, následně explodoval v černém výbuchu. Podívala jsem se, odkud přišla a spatřila, že se starší ještě drží, bohužel, když spotřeboval svou sílu na kouli energie, přiklusal k němu démonický pes, přitiskl ta "tykadla" k jeho hlavě a začal vysávat jeho moc. Zanedlouho z posledního mistra zbyla pouze uschlá kostra.

     Zatímco jsem sledovala skon posledního z mého doprovodu, rudý ďábel mě obešel. Pak zaútočil zezadu. Znovu mi byl Angrëlis vyražen z rukou a já po něm jen bezmocně chňapla do prázdna. Démon se za ním pustil a mně zbylo jediné: jestli nechci, aby dostali, pro co přišli, musím se trefit. Ze zad jsem strhla Lichové mají utrum a vrhla ho po běžícím démonovi. Zabodl se mu do zad a začal hořet.   Silou úderu a váhou zbraně ale démon přeletěl přes kýženou zbraň a spadl na zem. Ze sekery v jeho zádech se za tu chvilku stala černá šmouha, okolo níž vířil oblak energie. Skočila jsem pro Angrëlis a podařilo se mi dopadnout vedle meče. Rychle jsem ho schovala a připravila si Ledovou královnu na protiútok. Najednou mě převálcoval běžící démonický pes, který se hnal za energií, která zbyla z očarování sekery. Začal se tou mocí krmit. Jak byla ale energie prostoupená i démonovým bytím, živil se vlastně i démonovou silou. Démon řval a syčel a já jasně viděla, jak se démonický pes zvětšuje jako klíště živící se krví. Pro jistotu jsem do démona bodla Ledovou královnu, ale hned jsem uskočila, když začal pes nasávat i magii další zbraně. Znovu jsem vytáhla Angrëlis, ale už to nebylo potřeba. Čím více moci do sebe démonické zvíře dostávalo, tím více zvětšovalo, až to více nešlo a došlo k oslňující explozi, jak to psa nacucaného magií roztrhlo. Ztratila jsem vědomí, když mě zasáhla tlaková vlna.

     Když jsem se probrala, uvědomila jsem si, co se stalo. Nedaleko ode mě byl černě spálený kráter a podobné černé šmouhy byly roztroušeny po celém okolí. Přišla jsem k ohořelému vozu, na němž jsem nalezla tři kostry oděné v rouchu mágů. Okolo vozu se rozprostíral obraz zkázy, protože všude ležely kusy elitních vojáků. Pak jsem si ale všimla, že v jednom vojákovi vězí zaseknutá jedna ze seker, které si démoni přinesli s sebou.

     Vzala jsem si ji jako kompenzaci za obě zbraně, o které jsem přišla. Teď se musím dostat ke Královně lesa.