Dobrý den i týden
Dobrý den i týden
Dobrý den
Je neděle červenec 2011 večer zima a prší.
Hlad nemám jen v hlavě spousty myšlenek.
Vrátil jsem se z týdenního výletu na motorkách s kamarády po republice, Slovensku a Maďarsku.
O co horší bylo počasí o to lepší zážitky.
První den na Moravě v pensionu nad disko sálem.
Raději jsem spal ve spacáku.
Večer proběhl v kulturním domě za přítomnosti několika druhů alkoholu.
Spát jdeme okolo jedné.
Cesta probíhá dobře samé zatáčky, cestou pouť se stánky.
Ráno snídáme na náměstí v cukrárně u kašny.
Je nápaditá a všem se musí líbit, to ta kašna.
V místním sekáči kupuji mikinu to pro chladné počasí.
Sedáme na stroje a jedeme Moravou do Slavkova u Brna. Zde je v zámecké zahradě největší výstava veteránů s prodejní burzou.
Dále pak jedeme na plakátem inzerované traktorové závody.
Je zde pár moc pěkných strojů i partnerky závodníků zasluhují naší pozornost.
Do začátku závodů však zbývá ještě mnoho času a tak odjíždíme.
Tolik krásných strojů s neuvěřitelnou historií a obdivem k práci druhých.
Výstava je spojená se závodem a tak vidíme tyto stroje i cestou.
Je dost velké horko a v motocyklovém oblečení je to o infarkt.
Sedáme na stroje a kroužíme po Moravě míříme na Slovensko.
Krajina je tu fantastická, silnice kvalitní.
Blíží se večer a tak přehodnocujeme rozhodnutí dojet do Maďarska.
Z cesty odbočujeme na základě poutače do kopce, kde jsou inzerovány hotely a okrasné rybníky.
Po krátkém průzkumu volíme pro nás nejvhodnější pension.
Je zde pohledná a vstřícná servírka navíc tedy bohužel velmi obětavá.
K jídlu dáváme brynzové halušky, kapustňačku pivo, kafé, rum, borovičku, zelenou….
Ráno se sprchuji a jdu na obhlídku okrasných rybníků. Je devět hodin a jsouce oploceny ještě zavřeny. Vracím se tedy na snídani.
Polévka a vajíčka kafé a limonáda.
Kolegové kamarádi postupně přicházejí a hodují obdobně.
Loučíme se skoro se slzou v oku a nejen já bych slečnu rád vzal sebou.
Kolega nemá sedlo a tak zbývám volný jen já.
Jsem však zadán tedy nesvobodný.
Znovu jdeme k rybníkům což je de facto malá zoologická zahrada s možností si zachytat.
Sjíždíme k hlavní silnici a míříme do Maďarska.
Přejíždíme hranice nehranice a jsme tam.
První noc tam trávíme v zámku v neuvěřitelném pro mne luxusu.
Jídlo je podáváno s grácií, pití též a majitel je frajer chlap.
Útrata pak odpovídá kvalitě.
Loučíme se s majitelem zámku, chovatelem včel, znalcem vína a gurmánem.
Vše zde bylo perfektní.
Holt za kvalitu se musí platit.
Opět odjíždíme vstříc dalšímu dobrodružství.
Jedeme po asi jediných Maďarských kopcích zatáčka stíhá druhou.
Občas stavíme na pití a jídlo.
To tu mají fakt dobrý.
Míříme k vinicím a zde se i ubytováváme.
Dáme něco k jídlu a pak pijeme bílé.
Piju dost a nemohu pomalu ani vstát od stolu.
V noci ještě demontuji výfuk a startuji stroj pro zábavu.
Vděku jsem se nedočkal.
Ráno nás budí žízeň a strašný vítr.
Jedu po rovině opřen do strany proti větru abych nespadl.
Cestou navštěvujeme hradní zříceninu pořizujeme fotky razíme pamětní minci.
V místním baru dáváme čtyři výborné a chlazené malinovky.
Míříme do Košic chceme projet Nízké a Vysoké Tatry.
Jedeme na Štrbské Pleso prší.
Díváme se na jezero i skokanské můstky.
Oblékáme nepromoky a hodláme hledat ubytování.
Cestou u Hotelu Esperanto dáváme ovčí sýr, kafé a klobásy.
Počasí nic moc a tak pokračujeme v cestě.
Opět jsme na Moravě a ubytování v Beskydském pensionu.
Zase velmi vstřícný personál a tak zde jíme a pijeme vše, co tu mají a že toho je.
Názvy jako krok do tmy, matčiny slzy, vzteklý pes tedy krom všudy přítomné griotky, vodky,rumu a zelené hovoří za vše.
Večer byl dobrý a opět velmi drahý.
Snídaně je vzorně připravena ve stylu švédských stolů.
Opět se loučíme a děkujeme.
Jsou hlášeny trvalé a velmi silné přeháňky.
Jedeme směr Kopřivnice.
Neprší, voda teče jak z hydrantu.
Projíždíme pod mostem kde je brod a doprava v chaosu.
Vše je v chaosu.
Na nás není nit suchá.
Parkujeme motorky u muzea aut Tatra v Kopřivnici.
Kupuji lístky a jdu na zdejší toaletu.
Zouvám boty a vylévám z nich vodu
Těžké oblečení odkládáme za pochopení šatnářek
Procházíme výstavu a je zde opravdu na co se dívat.
Historie je jasná co však bude s budoucností Tatry je nejasné.
Bojím se, že to bude podobné jako u Jawy či ČZ.
Po odkazu se ubytováváme v blízkém pensionu.
Od majitele chceme společný pokoj, půjčujeme si dva ventilátory a rozvěšujeme všude mokré oblečení, rukavice, helmy.
Je zde smrad na padnutí.
Večer jdeme do místní restaurace a konzumace je ve znamení zítřejšího návratu domu.
Cestou docela dost prší a z počátku jedu do 100km/hod postupně tuto hranici zvyšuji.
Jízda po D1 je adrenalin a rozhodně ne dobrý zážitek.
Mířím k sobě na chalupu u Kácova.
Jsem tu doma.
Dovětek:A těch zážitků.
Jak je možné, že si vše tak pamatuješ?
Dělal sis snad zápisky?
Nebo si nepil?
Já teda sál co se do mne vešlo.
A podle zaslaných účtu 2-10 panáků/den plus nějaké to pivíčko.
Takže průměrně jsem byl pod vlivem 110hodin ze 160hod a spal 56hod.
Z toho lze odvodit průměrnou rychlost 1840/40=46km/hod
Takže jezdíme z BESIPEM.
Ahoj Tomáš
________________________________________
zdrcnutí faktů.
http://www.ubytovaninaslovensku.eu/chata-poniklec-raztocno-remata
Větší lupen - Josef Filipek - Hotel Pod Akáty, Dolní Lomná 7
A raději bez lupenu poslední odkaz - http://templomvolgy.hu/galeria
Tam to taky nebylo špatný. Ani žádný orgány nám do rána nevykuchali.
Ubytování prý 7 ojro. V celkové platbě částka zanedbatelná.
Jinak:
Ujeto - 1840km
+- 3910,-Kč za benzín
Celkem - 115 litrů benzínu
Což vychází na - 6,25l/100km (yamaha XV1600)
Je neděle červenec 2011 večer zima a prší.
Hlad nemám jen v hlavě spousty myšlenek.
Vrátil jsem se z týdenního výletu na motorkách s kamarády po republice, Slovensku a Maďarsku.
O co horší bylo počasí o to lepší zážitky.
První den na Moravě v pensionu nad disko sálem.
Raději jsem spal ve spacáku.
Večer proběhl v kulturním domě za přítomnosti několika druhů alkoholu.
Spát jdeme okolo jedné.
Cesta probíhá dobře samé zatáčky, cestou pouť se stánky.
Ráno snídáme na náměstí v cukrárně u kašny.
Je nápaditá a všem se musí líbit, to ta kašna.
V místním sekáči kupuji mikinu to pro chladné počasí.
Sedáme na stroje a jedeme Moravou do Slavkova u Brna. Zde je v zámecké zahradě největší výstava veteránů s prodejní burzou.
Dále pak jedeme na plakátem inzerované traktorové závody.
Je zde pár moc pěkných strojů i partnerky závodníků zasluhují naší pozornost.
Do začátku závodů však zbývá ještě mnoho času a tak odjíždíme.
Tolik krásných strojů s neuvěřitelnou historií a obdivem k práci druhých.
Výstava je spojená se závodem a tak vidíme tyto stroje i cestou.
Je dost velké horko a v motocyklovém oblečení je to o infarkt.
Sedáme na stroje a kroužíme po Moravě míříme na Slovensko.
Krajina je tu fantastická, silnice kvalitní.
Blíží se večer a tak přehodnocujeme rozhodnutí dojet do Maďarska.
Z cesty odbočujeme na základě poutače do kopce, kde jsou inzerovány hotely a okrasné rybníky.
Po krátkém průzkumu volíme pro nás nejvhodnější pension.
Je zde pohledná a vstřícná servírka navíc tedy bohužel velmi obětavá.
K jídlu dáváme brynzové halušky, kapustňačku pivo, kafé, rum, borovičku, zelenou….
Ráno se sprchuji a jdu na obhlídku okrasných rybníků. Je devět hodin a jsouce oploceny ještě zavřeny. Vracím se tedy na snídani.
Polévka a vajíčka kafé a limonáda.
Kolegové kamarádi postupně přicházejí a hodují obdobně.
Loučíme se skoro se slzou v oku a nejen já bych slečnu rád vzal sebou.
Kolega nemá sedlo a tak zbývám volný jen já.
Jsem však zadán tedy nesvobodný.
Znovu jdeme k rybníkům což je de facto malá zoologická zahrada s možností si zachytat.
Sjíždíme k hlavní silnici a míříme do Maďarska.
Přejíždíme hranice nehranice a jsme tam.
První noc tam trávíme v zámku v neuvěřitelném pro mne luxusu.
Jídlo je podáváno s grácií, pití též a majitel je frajer chlap.
Útrata pak odpovídá kvalitě.
Loučíme se s majitelem zámku, chovatelem včel, znalcem vína a gurmánem.
Vše zde bylo perfektní.
Holt za kvalitu se musí platit.
Opět odjíždíme vstříc dalšímu dobrodružství.
Jedeme po asi jediných Maďarských kopcích zatáčka stíhá druhou.
Občas stavíme na pití a jídlo.
To tu mají fakt dobrý.
Míříme k vinicím a zde se i ubytováváme.
Dáme něco k jídlu a pak pijeme bílé.
Piju dost a nemohu pomalu ani vstát od stolu.
V noci ještě demontuji výfuk a startuji stroj pro zábavu.
Vděku jsem se nedočkal.
Ráno nás budí žízeň a strašný vítr.
Jedu po rovině opřen do strany proti větru abych nespadl.
Cestou navštěvujeme hradní zříceninu pořizujeme fotky razíme pamětní minci.
V místním baru dáváme čtyři výborné a chlazené malinovky.
Míříme do Košic chceme projet Nízké a Vysoké Tatry.
Jedeme na Štrbské Pleso prší.
Díváme se na jezero i skokanské můstky.
Oblékáme nepromoky a hodláme hledat ubytování.
Cestou u Hotelu Esperanto dáváme ovčí sýr, kafé a klobásy.
Počasí nic moc a tak pokračujeme v cestě.
Opět jsme na Moravě a ubytování v Beskydském pensionu.
Zase velmi vstřícný personál a tak zde jíme a pijeme vše, co tu mají a že toho je.
Názvy jako krok do tmy, matčiny slzy, vzteklý pes tedy krom všudy přítomné griotky, vodky,rumu a zelené hovoří za vše.
Večer byl dobrý a opět velmi drahý.
Snídaně je vzorně připravena ve stylu švédských stolů.
Opět se loučíme a děkujeme.
Jsou hlášeny trvalé a velmi silné přeháňky.
Jedeme směr Kopřivnice.
Neprší, voda teče jak z hydrantu.
Projíždíme pod mostem kde je brod a doprava v chaosu.
Vše je v chaosu.
Na nás není nit suchá.
Parkujeme motorky u muzea aut Tatra v Kopřivnici.
Kupuji lístky a jdu na zdejší toaletu.
Zouvám boty a vylévám z nich vodu
Těžké oblečení odkládáme za pochopení šatnářek
Procházíme výstavu a je zde opravdu na co se dívat.
Historie je jasná co však bude s budoucností Tatry je nejasné.
Bojím se, že to bude podobné jako u Jawy či ČZ.
Po odkazu se ubytováváme v blízkém pensionu.
Od majitele chceme společný pokoj, půjčujeme si dva ventilátory a rozvěšujeme všude mokré oblečení, rukavice, helmy.
Je zde smrad na padnutí.
Večer jdeme do místní restaurace a konzumace je ve znamení zítřejšího návratu domu.
Cestou docela dost prší a z počátku jedu do 100km/hod postupně tuto hranici zvyšuji.
Jízda po D1 je adrenalin a rozhodně ne dobrý zážitek.
Mířím k sobě na chalupu u Kácova.
Jsem tu doma.
Dovětek:A těch zážitků.
Jak je možné, že si vše tak pamatuješ?
Dělal sis snad zápisky?
Nebo si nepil?
Já teda sál co se do mne vešlo.
A podle zaslaných účtu 2-10 panáků/den plus nějaké to pivíčko.
Takže průměrně jsem byl pod vlivem 110hodin ze 160hod a spal 56hod.
Z toho lze odvodit průměrnou rychlost 1840/40=46km/hod
Takže jezdíme z BESIPEM.
Ahoj Tomáš
________________________________________
zdrcnutí faktů.
http://www.ubytovaninaslovensku.eu/chata-poniklec-raztocno-remata
Větší lupen - Josef Filipek - Hotel Pod Akáty, Dolní Lomná 7
A raději bez lupenu poslední odkaz - http://templomvolgy.hu/galeria
Tam to taky nebylo špatný. Ani žádný orgány nám do rána nevykuchali.
Ubytování prý 7 ojro. V celkové platbě částka zanedbatelná.
Jinak:
Ujeto - 1840km
+- 3910,-Kč za benzín
Celkem - 115 litrů benzínu
Což vychází na - 6,25l/100km (yamaha XV1600)
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
