Štíří klepeto

5. Nil Frïa, 3E892

     Trvalo mi ještě čtyři dny, než jsem se dostala k první obydlené osadě. Její jméno mi uniká, ale dostala jsem tam za pár zlatých docela slušně najíst a koupila jsem si koně. Odtamtud by to ke Královně lesa mělo být, odhaduju, ještě asi tak osm dní cesty.

     Vydala jsem se znovu na cestu. Putovala jsem už třetí den bez překážek, když se ozval ohlušující rachot. Rozhlédla jsem se, co může působit takový randál a z hliněného kopce vedle mě vylezla ohromná obluda, ne nepodobná štíru. Její klepeta byla jako ze železa a to samé bodec na ocase. A tohle se kvapem blížilo ke mně.

     Rychle jsem seskočila z koně a tasila Angrëlis. Obluda po mně vystartovala klepetem, ale to jsem celkem snadno odrazila. Překvapilo mě, že odlétly jiskry. Zbraně té obludy jsou opravdu kovové! Potvora zkusila zaútočit ze vzduchu svým bodcem a taktak mě minula. Nejspíš se s tím blbě míří, protože já tu hrozbu nezpozorovala. Takže bych teďka už spinkala. Odrazila jsem další útok klepet. Tentokrát jsem si ale všimla přicházejícího úderu ze vzduchu a zkusmo jsem nad sebe švihla čepelí. V odpovědi na to vydal hmyzák strašný řev a vedle mě spadl štíří bodec. Teď, když už neměla obluda podporu třetí zbraně, začala zběsile útočit klepety. Dva údery jsem celkem snadno vykryla, ale třetí jsem nějak neodhadla a málem jsem byla na dvě půlky. Zachránilo mě jen to, že byla obluda příliš daleko na to, aby ze mě udělala dvě malé do školky. A to doslova. Sekla jsem před sebe a netvorovi usekla jedno klepeto. Silně zakníčel a dal se na útěk. No tak to ne, šmejde! Vydala jsem se za ním a prohnala jeho malým mozečkem čepel Angrëlise.

     Vracela jsem se ke koni, když jsem si všimla, že useknuté klepeto se zformovalo smrtí obludy do docela zajímavé zbraně. Tak jsem si ji strčila do batohu.