Zar-Thul, Vrahovo prokletí

2. Ëyanil, 3E891

     Konečně se ke mně dostala první z Pojmenovaných zbraní, Zar-Thul. Získala jsem ji od jednoho vraha, kterého si na mě najala skupina zvaná Dark Athala. Nevím sice, čím jsem je urazila, ale zjevně to bylo něco velice delikátního, jinak by si s mou osobou nešpinili ruce.

     Poslali na mě nějakého vraha se Zar-Thulem, dýkou, která kdysi patřila nějakému mágovi, jak jsem se o ní dozvěděla. Ten jí prý dal takové schopnosti, že pokud by oběť jen škrábla její špice, do několika hodin by zasažený zemřel, poněvadž na ten jed, který byl v čepeli obsažen, neexistuje protijed. Zkrátka, ideální zbraň pro zabijáky.

     Zaslechla jsem, jak se ke mně někdo blíží tmou, když jsem odpočívala po celodenním putování. Ač bylo šumění trávy docela na místě díky slabému vánku, občas plížící se osoba udělala chybu a příliš silně našlápla do půdy, čímž zašumněla trávou silněji, než by měla.

Nechala jsem dotyčnou osobu přijít až ke mně a sledovala, co bude dělat. Když jsem ale spatřila, že tasila zbraň, odkulila jsem se snášející se čepeli a v rychlosti tasila Legionářovo sbohem. Vraha trochu překvapilo, že jsem vzhůru a to mu bylo osudným. Než se vzpamatoval z prvotního šoku, švihla jsem mečem po ruce, která držela zbraň. Podařilo se mi ji useknout v lokti a vrah se dal na útěk, jak jen mohl. Nepronásledovala jsem ho, proč taky.

Vrah sice utekl, ale jeho magická zbraň zůstala ležet i s uťatou rukou na zemi. Bude se mi hodit. :o)