Uthgardova čepel

23. Rëvanil, 3E891

     Tento meč prý patřil šermíři Uthgardovi, který porazil v souboji mocného Alggara. Dostala jsem se k němu čistě náhodou, když jsem jej našla v jednom zapadlém mauzoleu. Tam mě dohnala honba za dalším pekelným navrátilcem - Exroganem, mým starým nepřítelem. On byl totiž důvodem, proč jsem se ocitla v Devíti peklech. Očernil za života mou duši a pak mě ta sketa nechala zabít. Když jsem se ocitla v podsvětí, měla jsem děsný vztek. Ti, kteří tam byli se mnou, mi vypověděli, že se Devět pekel skládá z devíti kruhů, v nichž jsou umístěni hříšníci od těch nejlehčích až k těm nejhříšnějším. Také mi sdělili, že je možné z devítipeklí uniknout, ale dotyčný by musel překonat všech devět kruhů v libovolném pořadí a vypořádat se s nástrahami a hrůzou všech typů úplně sám, protože při přechodu do dalšího kruhu to procházející osoby pošle na úplně jiná místa.

     Dozvěděla jsem se, že se nacházím v tom nejlehčím kruhu, dokonce tam i rostly černé stromy - vlastně to celé mělo podobu takového temného a děsivého lesa. Rozhodla jsem se, že uniknu z devítipeklí za každou cenu a s Exroganem se vypořádám. To jsem ale v té době nevěděla, že byl ten zmetek zavražděn jedním ze svých kumpánů, který se nechtěl dělit o zisk z nějaké akce. Nejhorší na tom bylo, že se dostal do devátého kruhu a také se rozhodl uniknout. Nějak se mu podařilo zdolat tři nejtěžší kruhy velice rychle a potkali jsme se v šestém. Zaútočila jsem na něj, ale ten se se mnou nezabýval. Hbitě mě udeřil do spánku a já omdlela. Když jsem se probudila, byl už pryč.

     No a teď jsem měla další šanci pro svou pomstu, ale krvavá stopa, po které jsem se za Exroganem vydala, byla už víceméně vychladlá. Ten vrahoun mi naneštěstí unikl. Snad příště.