Tertogal

8. Vallanil, 3E891

     Znovu jsem narazila na Exroganovy stopy (tentokrát opravdu stopy) a sledovala je už několik dní, když jsem spatřila usedlost nedaleko hlavní spojnice hlavního města Tarlenu a magického města Nar-Garathu, nedaleko města jménem Lusion, který vlastně tvoří spojnici s Nar-Garathem a pevninou, protože magické město se vznáší.

     Z oken usedlosti se žádné světlo nelinulo, ale něco mi říkalo, že bych se měla dovnitř podívat. Sotva jsem ale vykopla dveře, zaútočila na mě nemrtvá příšera - kostlivec. Přestože jsem si toho nejdříve nevšimla - musela jsem nastavit zbraň úderu, který přišel - ta obluda držela v kostlivých pařátech další magickou zbraň - Tertogal. Když ale jeho zbraň narazila na můj Ixilův bodec, úplně ho přesekla. Rychle jsem tasila Zar-Thul, abych byla s to odrazit další ránu. Kostlivec ťal po mém krku, ale když se jeho zbraň srazila s tou mou, protikladné očarování obou zbraní od sebe obě zbraně odmrštilo. To jsem nečekala a seklo to se mnou. Díky své váze to ale kostlivec ustál a začal se blížit ke mně. Když se dostal dostatečně blízko, nastavila jsem Zar-Thul nadcházející ráně. Ta už ale nepřišla. Odněkud přiletěl šíp a urazil nemrtvému palici, načež se celé kostlivé tělo sesulo k zemi. Zvedla jsem se a ihned otočila, ale střelce jsem nespatřila. Vzala jsem si tedy Tertogal a rychle zmizela, než by mě potkal podobný osud, jako tu příšerku. Schovala jsem se v nedalekém křoví a čekala, jestli se střelec neobjeví. Po několika minutách jsem v dálce spatřila nějakou postavu, jak na koni cválá po cestě směrem k Tarlenu. Dál jsem se tím nezabývala, protože začalo pršet a déšť smýval Exroganovu stopu.

K sakru!