Ďáblova ruka

26. Vallanil, 3E891

     Čekala jsem, kdy mě dostihnou pekelníci, kterým jsem utekla. Teď to bylo tady. Při mé pouti po svazích hory Trënay mě napadl jeden z vyšších démonů Devíti pekel, Th'axy'lya. Bojovala jsem s ním více než dvě hodiny a začala jsem umdlévat. On byl, jak se dalo čekat, stále stejně vytrvalý. Nedělal si moc obavy z Lapkovy zhouby a já posléze zjistila proč: jakmile se mi podařilo obejít ho a zkusila mu Lapkovu zhoubu zabodnout do týlu, čepel se roztříštila na stovky kousků, jako kdyby byla ze skla. Démon se mi vysmál a zrychlil své výpady, protože si myslel, že teď budu bez zbraně snadnou kořistí, kterou rychle vrátí zpět do Devíti pekel. Bleskurychle jsem tasila Zar-Thul, který se mi už v boji s příšerami osvědčil a démon se trochu zasekl. Bohužel, ne na dlouho. Znovu začal útočit a já měla co dělat, abych se ubránila. Ale když se mi pokusil přejet po zádech svými pařáty, na chvíli se odkryl a já mu, ještě než se mě drápy dotkly, usekla se štěstím druhou "ruku". Jakmile se to ale stalo, tak se Zar-Thul začal tavit. Naštěstí jak se tavil, démon vstřebal část stínové esence meče a vzplanul. Horší řev jsem neslyšela, a to jsem prošla Devíti pekly. Po několika vteřinách se vznítila i jeho démonická esence a roztrhalo ho to v oslnivém výbuchu. Nejbližší flóra byla zuhelnatělá a mě to odhodilo alespoň dva metry od výbuchu. Když jsem se trochu ohořelá přiblížila k epicentru, našla jsem meč, který vznikl z useknuté "paže". Třpytil se rubíny a čepel planula démonickou září. Když jsem se ho ale dotkla, nebyl žhavý, ačkoliv mnou projel drobný elektrický šok. Pojmenovala jsem ho Ďáblova ruka na památku souboje s démonem a přidala do své sbírky.