Blouzním...

Je večer, svíce v pokoji pomalu dohořívá,
vrhá kmitavé pohledy na holé stěny.
Vzpomínám, zavírám oči, sním.
Pozoruji náznak čehosi, to zase šedý opar přinesl mi tě.
Opět blouzním, znehybním, pouze sleduji tvou tvář,
vznášíš se nad zemí, jak anděl co roztáhl svá křídla.
Nemluvíš, jen se díváš,
zachycuji každý pohled,
jsi stále krásná, tak nevinná, dokonalá.
Miluji tě, opakuji dokola a nespouštím z tebe oči.
Teď už bez váhání, snažím se pohladit svého anděla,
ten se však v tajemném oparu pomalu rozplývá.
Sahám do prázdna a vracím se do reality.