Psychopat

Psychopat

Soňa pomalu došla ke dveřím, předklonila se a poslouchala. Protože bylo ticho, vsunula klíče do zámku, otočila a opatrně vstoupila do předsíně. Najednou měla pocit, že tam není sama. Rozhlédla se a v tom ho uviděla.
Byl tam, ale už jí nemohl ublížit, pomyslela si a když se nad ním sklonila proběhl jí před očima celý dosavadní život.
Svou plnoletost jela oslavit na hudební festival do vzdáleného města, kde musela s kamarádkou přespat, protože se tančilo až do rána. Bavily se dobře, takže teprve druhý den rozeznávala jejich společníky z nichž vyčníval vysoký blonďák, který se na ni s úsměvem díval. Bylo jasné, že se mu líbí a tak zbytek dne strávili spolu.
Slíbili si další schůzky jenže, mezi jejich domovy bylo 300 km. Setkávali se tedy různě většinou v rodině jednoho z nich až do doby, kdy otěhotněla a musela se vdávat. Vzpomíná, že svatba byla krásná, maminky se snažily a když oslavy skončily odjeli do vlastního bytu.
Byla pyšná, spokojená, zařizovala místnosti a těšila se na dítě. Ale netušila, že už pár dní po svatbě jí první hádka vžene do očí slzy. Chtěla se jít podívat na nějaké oblečení pro miminko, ale on zavelel: „Nikam sama nepůjdeš a já tady mám kamarády“.
Urazila se a přestala s ním mluvit. Myslela si, že za ní přijde s kytkou a bude se chtít udobřit, ale on jakoby na to čekal a začal si žít po svém. Ničemu nerozuměla, přehlížel ji, měla už bříško a tak se chodil bavit sám kam chtěl. Vracel se v bujaré náladě a s ním i násilí.
Vzpomíná si na svou první facku, kdy posilněn alkoholem řval a celou věc ukončil tím, že se na ni vrhl. Pak přišly další rány, škrcení a strašné ponížení, které cítila na duši jako těžký balvan.
Když zas tak jednou odjel přišly na ni porodní bolesti. Plakala a nakonec zavolala otci. Hned přijel a vzal ji do nemocnice. Chlapeček se narodil po několika hodinách a u porodu byli její rodiče, kteří ji pak už natrvalo odstěhovali k sobě domů.
Po několika dnech Gregor opravdu přišel s kytkou, ale ona s ním už nešla.
Teprve až po čase vstoupila do jejich společného bytu v době, kdy on tam neměl být. Bála se ho potkat.
Vešla a volala, ale nikdo se neozýval. Šla dál a v tom ho uviděla, visel ve dveřích mezi ložnicí a předsíní. Celá se roztřásla, strašný šok a zděšení se odráželo v její bílé tváři. Přesto ho zcela automaticky odřízla a začala mu dávat umělé dýchání přitom zavolala rychlou, ale bylo pozdě lékař, který přijel pouze vypsal úmrtní list.
Tenkrát neznala význam slova psychopat a vůbec netušila, že její manžel touto poruchou osobnosti trpí a laik těžko pozná, že je něco v nepořádku.
Způsob jak zemřel jí dost otřásl přestože jejich vztah plál již jen malým plamínkem. Nikdo nikomu nepřeje tak strašný konec „Věci se dají řešit i jinak“, myslela si, když jí v občance měnili slovo vdaná na vdova.
Přestože nebyla v manželství šťastná hodně se trápila. Dny se neuvěřitelně vlekly, nikam nechodila protože jí nic nebavilo.
A tak jsme jí všichni moc přáli, když po nějakém čase poznala Jardu. Začali spolu žít a jsou i po několika letech pořád spolu. Manžel je moc hodný, oblíbil si jejího syna a velmi miluje i dceru, kterou mají spolu.