Reinkarnace

Reinkarnace

Snění přichází vždy nad ránem se svítáním a promítá Ti před očima známý film, který chceš vidět do konce a ze kterého netoužíš procitnout..

Encyklopedie říká: „Sny představují soubor myšlenek a představ, které během spánku utvářejí vnitřní odpověď na vnější události. Vycházejí přitom z našeho podvědomí, kde jsou smazány hranice mezi minulostí, budoucností a současností, a kde logika ztrácí svůj význam.“

Mám vztah k východnímu léčitelství, cvičení a víře. Základem mých snů bývá reinkarnace, vracejí se mi krásné, ale krátké, dávné chvíle, milý čas prožitý s rodiči a prarodiči.

Encyklopedie říká: „Buddhismus používá pro reinkarnaci pojem znovuzrození.ale základem tohoto pojmu není klasické znovu převtělování duše po smrti fyzického těla. Buddhismus je spojen se zanikáním a vznikáním já, tedy že to co se znovuzrodí není už dále to co bylo předtím než nastala fyzická smrt.“

Není to tedy návrat stejné osoby v čase, ale jen jakási energie, která stvoří cosi jiného. Ale zpátky ke snům některé se mi vrací:

Jsem zase zdravá a mladá, uprostřed lidí, kteří mě milují.

Lehce se pohybuji zahradou květů, hlavně růží. Beru do náruče dítě a mizím s ním v besídce. Tam už jsou všichni, sedí kolem stolu a pijí kávu. Vzduch je nabitý láskou. Jemně ode mě berou chlapečka a dál se mezi sebou baví. Přistupuji k nim, ale oni se s něžným pohledem upřeným na mě ztrácejí, rozplývají se.

Někdo mě probouzí, dává mi prášek a pak odchází.

Nořím se znovu do snu.

V létě odpočívám na studených kachlích verandy domu, který stojí uprostřed z části zalesněné zahrady plné borůvek, jahod a hřibů. Kolem šumí stromy a hučí splav, kde jsem si často namáčela nohy v ledové vodě. Na lavičce terasy sedí moji blízcí, klidní a spokojení. Oslovují mě těmi nejkrásnějšími jmény, ale když se přiblížím, odplují.

Taky se často vracím do časů Tomáše, kluka, který se měl stát mým manželem. – Seděla jsem na okraji postele a dívala se na okno, za kterým se jakýsi muž poléval studenou vodou. Obraz byl nejasný, sklo bylo zamrzlé. Roztřásla jsem se, protože byla zima, pár stupňů mínus. V tom se dveře otevřely a vstoupil Tom. Usedl vedle mne, vzal mě kolem ramen a políbil někam na krk. Cítila jsem zvláštní pohodu a bezpečí. Když jsem se však na něj obrátila, zmizel. A přece jsem vnímala jeho blízkost, vůni.

Jako pokaždé, i teď se mi zdálo o lidech, kteří už nejsou mezi námi.

V době manželovy smrti, jsem se dlouho dívala do mraků na obláčky a doufala, že na jednom trůní on. Sedí si v bílé pěně a s úsměvem pohlíží na to mravenčení, na ty hloupé hádky a války. Asi je to naše hemžení z pohledu Vesmíru zajímavé.

Shrnuto: V téhle době se s milými už nesetkám jinak než ve snech a vzpomínkách a přesto stále doufám, že až vkročím do světla, přivítají mě všichni ti, kteří mi kdysi byli blízcí.