Kdyby...

Seděla ve starém babiččiným křesle a hladila si své rostoucí bříško. Plakala. Stále nemohla uvěřit. Vstala, sundala si černé smuteční šaty a místo bot na podpatku si vzala pohodlné bačkory a velký župan. Vzala do ruky fotku a rozplakala se ještě víc….


Crrrrrrr
„Ano lásko, stalo se něco ?“ zeptala se svého snoubence

„Ahoj zlatíčko, trochu se opozdím. Jsou hrozné zácpy a spousta bouraček“

Povzdechla si nahlas. „ Takže to zase nestihneme? A já
se tak těšila“ byla zklamaná. Už 2 měsíce se těšila na divadelní představení.

„Je mi to strašně líto, ale opravdu s tím nic nenadělám. Budu se snažit u tebe být co nejrychleji“

„Dobře, miluji tě“

„Já miluji tebe a pozdravuj prcka“ a položil telefon.


Položila telefon na toaletní stolek a podívala se do zrcadla. Byla nalíčená, načesaná, v nádherných šatech. Nesnášela tyhle okamžiky. Vždycky se někam těšila a nic z toho nebylo. Byla zklamaná. Oblékla se do noční košile a zalezla si do velké postele. Mluvila na své bříško, na své děťátko. Moc se na něj těšila. Byl to zázrak. Malý zázrak, který jí vždycky učinil šťastnou v nešťastných situacích. Milovala ho, milovala i svého snoubence.


Seděla ve starém babiččiným křesle a hladila si své rostoucí bříško. Plakala. Stále nemohla uvěřit. Vstala, sundala si černé smuteční šaty a místo bot na podpatku si vzala pohodlné bačkory a velký župan. Vzala do ruky fotku a rozplakala se ještě víc. Kdyby jen netoužila, aby byl tak brzo doma a ona mohla jít do divadla. Kdyby ….