Dotkni se Smrti

Oknem do pokoje prosvitlo ranní slunko.
Byla to zrovna ložnice a tak jeho nemilosrdná zář probudila spáče uvnitř.
Ten ležící na pravé straně postele se jmenoval MortimerGraves, ale říkalo se mu zkráceně Mort.
Bylo mu teprve 25 ale už byl docela úspěšným malířem. Namaloval sotva pár pláten, a s těmi měl úspěch. Pak už to šlo snadno.
Díky tomu mohl pracovat doma a byl ve vatě jak se říká.
Hned vedle něj ležela jeho přítelkyně Sára. Byla o dva roky starší než Mort ale to jim nevadilo.
Věkový rozdíl pro ně nebyl zábranou ve vztahu.
Sára pracovala jako doktorka v nemocnici ve městě.
Mezi pacienty byla celkem oblíbená a měla svou práci ráda.
Mort otevřel oči a podíval se na Sáru, která na něj pohlédla svýma hnědýma očima.
„Dobré ráno.“ Pozdravil ji Mort.
„Dobré ráno zlato.“ Opětovala jeho milá pozdrav.
„Jak jsi se vyspinkala?“
„Krásně. Vedle tebe se vždycky krásně spí.“
Mort vstal z postele aby šel uvařit kávu, pro Sáru čaj a připravit snídani.
„Vedle tebe taky, když mě zrovna nevyhazuješ z postele.“ Usmál se na ni Mort.
Sára po něm hodila polštář, on ho pohotově zachytil a pak se k ní sklonil.
Políbil ji na tvář.
„Ještě klidně odpočívej lásko.Připravím snídani a pak tě zavolám.“ Řekl ji a políbil ji ještě jednou na rty.
„Dobře.“ Usmála se Sára a pak se protáhla v posteli.
Mort si vzal ze židle u dveří kalhoty, ty si oblékl a pak opustil ložnici.
Sešel po schodech do kuchyně a zapnul rychlovarnou konvici.
Jako každé ráno připravil dva hrnky a pak začal připravovat jen toasty.
On moc nesnídal, ale chtěl připravit snídani pro svou milou.
Z horního patra zaslechl šumění vody a věděl že je Sára ve sprše.
Konvice cvakla, on zalil kávu i čaj horkou vodou a pak si sedl v jídelně, kde si zapnul rádio.
Nepustil si žádnou stanici, ale rovnou CD se svou oblíbenou kapelou The Creepshow.
Tuto kanadskou psychobilly kapelu objevil asi před třemi lety a až do teď se jich nemohl nabažit.
Příjemné rock´n´rollové melodie zaplnily pokoj.
Mort se zakousl do toastu a pak si začal číst časopis co ležel na stole.
Když si kousl po druhé přišla do jídelny Sára.
„Děkuji.“ Řekla jakmile si vzala čaj.
Napila se a vzala si toast.
Jednou si kousla a pak opustila pokoj.
Po chvíli znovu přišla a nesla si tašku.
„Ty se nenasnídáš?“ zeptal se Mort.
„Trošku nestíhám. Musím do nemocnice.“ Vysvětlila Sára a znovu se napila čaje.
Mort se napil kávy a pak se zvedl ze židle.
Jen políbil Sáru na tvář, rozloučil se s ní a pak už odešla pracovat.
Chvíli ještě stál u okna aby ji zamával než odjede.
Pak už jen vypnul rádio a sešel do sklepa, kde měl svou malířskou dílnu.

Ve sklepě byl zavřený až do půl jedné kdy si šel uvařit oběd, pak chvíli ležet na pohovce u televize a pak zase šel pracovat.
Musel za dnešek udělat aspoň půlku plátna, aby stihl jednu zakázku.
Což znamenalo že bude muset nejspíš pracovat dlouho do noci.
Sára z nemocnice přišla v pět hodin.
Uvařila večeři, kterou si pak společně vychutnali.
Mort si po večeři sedl na lavičkou, kterou měli za domem.
Měl tak výhled na jejich zahradu, o kterou by se měl lépe starat, ale moc na to neměl čas.
Vedle lavičky měl popelník a krabičku cigaret, ze které si jednu vzal.
Zapálil, potáhl a vydechl šedivý kouř.
Po chvíli si vedle něj přisedla i Sára.
Vzala mu cigaretu z rukou a sama si jednou potáhla.
Dříve též kouřila, ale snažila se přestat, takže si jen občas dala s Mortem, ale sama už nekouřila.
„Půjdu se asi na chvíli projít. Nechceš jít se mnou?“ zeptala se Sára potom co vyfoukla kouř.
„Rád bych, ale musím ještě pracovat na tom zatraceném plátně.“ Odpověděl Mort.
„Škoda.“
„Věř mi že bych radši šel s tebou a vykašlal se na obraz. Musím aspoň dodělat půlku plátna jinak to nestihnu.“
„Tak třeba příště.“ Usmála se na něj Sára.
„Určitě lásko.“ Řekl Mort a típl cigaretu v popelníku. Zvedl se z lavičky a ačkoliv se mu nechtělo, tak musel zpátky do sklepa.
„Kdyby mi malování šlo tak dobře jako mi jde stěžování, bylo by to tak jednoduchý.“ Prohlásil Mort ještě než opustil zahradu.
Vzal si z lednice jedno pivo, a s ním už sešel do sklepa.
Pootevřel okénko, které tu měl, protože i zde cítil pach cigaret.
Sklep byl jediná místnost v domě, kde mohl kouřit.
Napil se vychlazeného piva a začal znovu pracovat na malbě.
„Zlato tak já jdu. Tak za půl hodinky budu zpátky.“ Slyšel volat svou přítelkyni z kuchyně.
„Dobře miláčku. Příjemnou procházku.“ Popřál ji a pak už jen slyšel kroky a jak opouští dům.
Udělal dva tahy na plátno a po chvíli si uvědomil že mu k tomu malování něco chybí.
Zapomněl si pustit rádio, kde měl už připravené poslední album od The Creepshow.
Když mu přehrávač dodal jeho dávku hudby, tak Mort přestal vnímat svět.
Občas se jen napil piva ale snažil se spíš pracovat.
Kvůli tomu ani nekouřil, jen maloval.
Nevšiml si protože uplynula půl hodina, a ani nevšiml si že uplynula .
Na hodiny se podíval až když naklonil láhev a už z ní nic nevyteklo.
„Sakra.“ Zaklel a podíval se na hodiny na stěně.
Bylo 21:06.
Bylo mu divné že ho Sára ani nepozdravila když přišla z procházky.
V tu chvíli ho napadlo, jestli se vůbec vrátila.
Vyběhl po schodech a zavolal její jméno.
Nikdo se mu ale neozval.
Zašel se podívat do ložnice, jestli už nespí ale ani tam ji nenašel.
Prošel celý dům ale nikde svou přítelkyni nenašel.
Vydal se do kuchyně, kde měl položený svůj mobilní telefon.
Ten si do sklepa nikdy nebral.
Za prvé tam moc neměl signál a za druhé nechtěl být rušen telefonáty při práci.
Teď ale vzal mobil do ruky a pokusil se vytočit svou přítelkyni.
Nikdo mu to ale na druhém konci nebral.
Napadlo ho že třeba potkala nějakou svou kamarádku, teďka se s ní někde prochází a na mobil nekouká.
Vzal si z lednice další pivo a jakmile se chtěl napít, ozval se domovní zvonek.
„Že by si zapomněla klíče?“ napadlo ho hned.
Vydal se ke dveřím.
„Copak? Zapomněla sis klíče?“ říkal když otevíral dveře.
Před nimi ale nestála jeho milá, ale dva policisti.
Muž byl místní šerif Mark Mathews. Žena vedle něj byla zástupkyně šerifa Elizabeth Thomsonová.
„Marku? Co se stalo?“ zeptal se Mort.
Jelikož to bylo malé městečko, tak tu každý znal každého.
Šerif se podíval na Elizabeth, jako kdyby doufal že mu ona pomůže najít správná slova.
„Řekni mu to Marku. Já to nedokážu.“ Řekla zástupkyně a sklonila hlavu.
Mort si na chvíli myslel že zakrývá slzy.
„Co se děje?“ začal být netrpělivý Mort.
„Víš Morte….jde o Sáru.“ Mluvil přerušovaně šerif.
„Co se stalo?“
„Morte…Sára…měla nehodu….Kousek o Blackwoodského lesa ji srazil autem John Ryder, když se vracel domů z baru.“ Vysvětlil šerif a už i na něm bylo vidět že se mu obtížně mluvilo.
„A co s ní je?“ zeptal se Mort.
Cítil jak se mu strachem stáhl žaludek a pocítil třes v kolenou.
„Víš Morte….“

„Sešli jsme se zde abychom se naposledy rozloučily s naši milovanou Sárou Mortonovou.“ Promluvil kněz.
Všichni okolo byli v černém, prostě jak to na takovém pohřbu bývá.
Sára srážku nepřežila.
Opilý John Ryder ji srazil tak že na pohled vypadala neporušeně, ale měla silná vnitřní krvácení.
Ryder sice zavolal záchranku ale z místa nehody odjel.
Když přijela sanitka, řekla jen dvě slova.
Mort se je dozvěděl od zdravotní sestry, která tam byla.
Byla to dobrá kamarádka Sáry i Morta a proto mu je prozradila.
„Spi sladce.“ Řekla naposledy Sára.
Ta sestřička stála právě vedle Morta. Měla o něj strach.
Jmenovala se Jennie.
Byla to blondýnka s příjemnou a usměvavou tváří.
Ale teď se usmívat nemohla.
Vedle Jennie stála dvojce, která přijela na místo nehody.
Jeden z nich byl řidič, druhý saniťák,
Řidič byl menší a širší, za to saniťák byl opak.
Ten menší se jmenoval Sean. Pracoval v nemocnici už deset let a znal Sáru i Morta.
Vyšší se jmenoval Greg a ten tam pracoval sedm let.
Sáru vlastně znalo celé město, jako příjemnou doktorku z nemocnice.
A proto se taky skoro celé město přišlo podívat na její pohřeb.
V popředí toho stál Mort.
Zarudlé oči odhalovaly hodiny pláče nad ztrátou své milované.
V ruce svíral rudé růže.
Měla je tolik ráda, že jí je chtěl naposledy věnovat.
Někdo mu položil ruku na rameno.
Mort se ani neotočil ale věděl že je to Sean.
Takhle velké ruce měl jenom on.
„Morte jsi v pořádku?“ zeptala se ho Jennie a dotkla se jeho druhého ramene.
Mort sevřel rty a jen přikývl.
Věděl že teď by nedokázal mluvit.
„Zvládneš to?“
„Ano.“ Procedil skrz zuby Mort.
Do očí se mu draly slzy, ale on nechtěl plakat.
Ne teď a ne tady přede všemi.
„Ve svaté knize se píše…“ pokračoval kněz.
Mort si přál aby už to skončilo.
Aby mohl jít domů a tam ze sebe dostat ten smutek.
Aby všichni vypadly a on tu zůstal se Sárou sám.
Musel ale čekat než tomu bude konec.
Kněz všechny vyzval, že se mohou se Sárou rozloučit a Mort byl první kdo ji na rakev položil růže.
Hned po něm následovala Jennie, Sean, Greg a další.
Poté už rakev pomalu zajela do země.
Mort se nechtěl dívat na to jak ji zahrabávají a začal opouštět prostory hřbitova.
Sotva ale udělal pár kroků, dohnala ho Jennie.
„Zvládneš to Morte?“ zeptala se ho.
On jen přikývl.
„Dobře, kdyby něco, tak zavolej. Kdykoliv.“
„Děkuju Jennie.“ Řekl ji Mort a objal ji.
Pak se s ní už jen rozloučil a mířil domů.
Cestou měl skloněnou hlavu a šel z větší části po paměti.
Jakmile se přiblížil k domu napadlo ho, že už nikdy ho tady čekat nebude.
Zavřel na chvíli oči aby zabránil propukajícímu pláči.
Odemkl dveře do domu a vešel dovnitř.
Hned za sebou zase zamkl.
Nechtěl mít jakékoliv návštěvy.
Vešel do obýváku, kde si sedl na pohovku.
Sundal si kravatu a jen tam tak seděl.
Pohlédl na prázdné místo na pohovce vedle sebe.
Vzpomněl si jak si tam Sára lehávala a nechávala se škrabkat na zádičkách jak s oblibou říkala.
Mort jí něžně škrábal a ona jen tak spokojeně ležela.
„Stačí lásko?“ zeptal se ji.
„Ještě prosím.“ Prosila ho jeho milovaná.
„Za chviličku.“ Řekl Mort a políbil ji na její holá záda.
Tolik si přál ji znovu škrabkat na zádičkách, ale už se mu to nikdy nesplní.
Zabořil obličej do dlaní a v tu chvíli se spustil neutuchající pláč.

Pláč se mu podařilo udolat až na večer.
Chvíli na to se ozval domovní zvonek.
Podíval se na dveře a bál se jít otevřít.
Když se zvonek ozval podruhé, tak se přeci jen zvedl a šel otevřít.
U dveří stál šerif Mark.
Tentokrát sám, bez své zástupkyně.
„Marku?“ dostal ze sebe Mort.
„Morte, všechny nás mrzí co se stalo. Kdyby si cokoliv potřeboval, klidně se ozvi.“ Dostal ze sebe Mark.
„Dobře, díky.“ Řekl Mort a už se chystal zavřít dveře.
„A ještě jsem ti chtěl říct Morte, Johny Ryder má zítra soud,ve tři hodiny, kdyby ses chtěl přijít podívat.“ Dodal Mark.
„Dobře, přijdu tam.“
To bylo poslední co Mort řekl.
Potom už dveře přeci jen zavřel.
Cítil se vyčerpaný a unavený, tak vystoupal po schodech do ložnice.
Oblečení si svlékal cestou a nechával je ležet tam kam dopadly.
Dorazil do ložnice a viděl ji jak tam na něj čeká.
„Miláčku.“ Řekl tiše Mort.
„Lásko, půjdu se jen na chvilku projít ano?“ odpověděla mu Sára.
„Ne nikam nechoď prosím. Zůstaň tu se mnou.“
„Jen na chvilku a hned budu zpátky.“ Řekla mu Sára a opustila pokoj.
Mort padl na kolena a znovu se rozplakal.
Viděl znovu jak Sára odešla a vyčítal si že nešel s ní.
Že se nevykašlal na nějaký obraz a nevydal se s ní na procházku.
Kdyby šel s ní, ještě by žila a teď by byla po jeho boku.
Se slzami v očích se dostal na postel.
Zabořil obličej do polštáře a stovky slz se mu kutálely po tvářích.
Takhle strávil první noc bez Sáry.



V noci velmi špatně spal. Nejprve dlouho nemohl usnout, když se mu to nakonec podařilo, tak se často budil.
Pořádně usnul až kolem páté hodiny ranní.
Oči pak otevřel až kolem jedenácté dopoledne.
Vstal a šel si připravit kávu jako každé ráno.
Vešel do kuchyně, sáhl do skříňky a vytáhl dva hrnky.
Jeden svůj a ten druhý byl její.
Svůj hrnek položil na kuchyňskou linku ale ten její sevřel v ruce a prohlížel si ho.
Něžně ho pohladil a cítil jak se mu slza kutálí po tváři.
Otřel ji a hrnek položil hned vedle svého.
Připravil si kávu a pak si sedl v jídelně jako vždycky.
Neslyšel však kroky v horním patře a Sára za ním nepřišla.
Vydržel takhle sedět hodinu.
Hrnek s kávou držel v ruce ale ani jednou se nenapil.
Káva pomalu vychladla a když se Mort zvedl že půjde do sprchy, nechal tam hrnek jen tak stát.
Horká voda mu moc nepomohla.
Pořád cítil tu bolest uvnitř a vzpomínal na všechny hezké chvíle s ní.
Vždy když si uvědomil že už se tyto chvíle nebudou opakovat, stáhl se mu žaludek a on cítil nepříjemnou bolest u srdce.
Po chvíli vzpomínání se přeci jen umyl a vyšel ze sprchy.
Zamířil do ložnice, aby se oblékl na soud.
Vešel do potemnělého pokoje, kde měl pořád zatažené závěsy.
To že neustlal postel o tom věděl, ale nepamatoval si, že by na Sářinu půlku položil nějaký lístek.
Vzal ho do ruky a začal číst.

Minutu, hodinu, ve dne i v noci
Chci, tě mít po svém boku
Řeky, moře, potok nebo rybník
Moje láska k tobě je hluboko v mé mysli
Slovo, písmena nebo celá abeceda
Nelze to vyjádřit, prosím buď můj
Chodníky, křižovatky nebo linky letadel
Nemohu si pomoci, miluji tě tak moc
Úsměv, slzy, křik a řev
Ruku v ruce proti světu, řekni to hlasitě
Dlužím ti tolik lásky přes ten chlad
Jen ti chci říct, Miluji tě

Cítím tě i když nejsi vedle mě
Vidím tě, i když nestojíš přede mnou
Políbím tě i když má ústa křičí
Miluji tě i když se chovám hloupě
Doufám, že mě uvidíš ve svých snech,
Tvůj anděl v červených šatech,
černé vlasy, rudé rty, říkající jen polib mě…

Když četl ta slova, znovu se rozplakal.
Tento dopis mu Sára napsala poté co jí do očí řekl jak moc ji miluje.
Ona se bála a nedokázala opětovat své pocity, tak mu napsala tento dopis.
Poté co si ho přečetl prvně, objal ji a políbil.
Přál si ji držet v náručí navždy a pořád ji jen líbat.
Nechápal jak se ten dopis dostal na postel ale opatrně ho složil a dal si ho do náprsní kapsy košile, kterou si bral na sebe.
Chtěl ten dopis mít blízko k srdci.
Oblékl si oblek a pomalu vyrazil k soudu.
Tolik si přál aby Johna Rydera zavřeli do vězení.
Aby byl potrestán.
Před budou soudu dorazil v 14:35.
Zapálil si tedy cigaretu a čekal.
Asi po pěti minutách dorazila i Jennie.
„Ahoj Morte.“ Pozdravila ho a objala.
„Ahoj Jennie.“ Opětoval pozdrav Mort.
„Doufám že Rydera zavřou až zčerná. I sám šerif si to přeje. Slyšela jsem jak to říká včera po pohřbu.“
Jakmile Mort slyšel o pohřbu znovu ucítil tu bolest uvnitř.
Jennie si toho všimla.
„Promiň Morte.“ Omluvila se a položila mu ruku na rameno.
V tu chvíli před budovu soudu přijel i John Ryder.
Vystoupil z auta.
Zničený alkoholem, vysoký a svalnatý.
Špinavé a mastné vlasy mu rámovaly obličej.
Nepříjemným pohledem si změřil Morta.
Jako kdyby tím pohledem říkal: Nic jsem ti neudělal, tak nevim co tu vokouníš.
Mort se raději podíval do země.
Naposledy si potáhl z cigarety a poté ji hodil na zem a zašlápl.
„Pojď půjdeme dovnitř.“ Řekla Jennie.
Oba vešli dovnitř.
V soudní síní už seděl Ryder a něco probíral se svým právníkem. Mort ho neznal, což znamenalo že nejspíš nebyl z města.
U dveří stál šerif, který tu čekal na Morta.
„Zvládneš to?“ zeptal se ho hned jak ho uviděl.
„Ano zvládnu.“ Kývl Mort a sedl si do jedné z lavic.
„Prosím povstaňte.“ Vyzval všechny soudce.
Všichni síni vstali.
Mort se rozhlédl a viděl na tento soud přišlo opět skoro celé město.
Soud započal.
Šerif přednesl svou řeč o vině Rydera a soudce souhlasně přikyvoval.
Poté nastoupil Ryderův právník.
„Můj klient, pan Ryder není nemůže být obviněn za zavraždění Sáry Mortonové. Slečna Mortonová, která se vydala na procházku, byla neosvětlena, a šla tmavou cestou po tmě. Pan Ryder ji tedy nemohl vidět a nemohl očekávat že se na této cestě někdo objeví. Ano, byl možná opilý, ale za tento zločin nemůže být potrestán vězením, ale maximálně odebráním řidičského průkazu a pokutou.“ Spustil svůj jistě připravený proslov právník.
Když tohle poslouchal šerif, zabořil obličej do dlaní.
Bylo mu už předem jasné jak toto dopadne.
„Povstaňte prosím.“ Vyzval znovu soudce.
Všichni v síni vstali.
„Rozsudek pro Johna Edwarda Rydera zní následovně. Panu Ryderovi bude odebrán řidičský průkaz na jeden rok. Zároveň je povinen zaplatit náklady na pohřeb Sáry Mortonové.“ Prohlásil soudce.
Chvíli bylo v síni ticho.
Jediný Ryder se vítězně usmíval.
„Prý je zde přítomen přítel Sáry Mortonové. Chcete k tomu něco dodat?“ zeptal se soudce.
Mort vystoupil do uličky.
Ryder na něj upřel pohled.
Mort se jen otočil a opustil soudní síň.
Jakmile za sebou slyšel bouchnout dveře, rozeběhl se a utíkal.
Utíkal pryč, daleko od toho místa.

Zastavil se až na hřbitově, u jejího hrobu.
Padl tam na kolena a položil ruku do čerstvé hlíny.
„Sáro, vrať se mi prosím. Vrať se.“ Prosil ji na kolenou.
Opět začal ten proud slz.
„Morte!“ ozvalo se za ním volání.
On se otočil a podíval se, kdo ho to volá.
Byla to Jennie.
„Věděla jsem, že jsem půjdeš.“ Řekla mu, jakmile se k němu dostala blíž.
Posadila se vedle něj na trávu.
„To co se stalo u soudu rozhodně není spravedlivé. Šerif říkal že si ještě promluví se soudcem, ale myslí si že ten už svůj rozsudek nezmění.“ Oznámila mu Jennie.
Mort jen přikývl.
Nechtěl s nikým komunikovat, jen se svou Sárou, ale to nebylo možné.
„Pojď. Doprovodím tě domů.“ Řekla mu Sára.
Pomohla mu vstát na nohy a jak řekla, tak taky učinila.
Doprovodila ho až ke dveřím.
Ani jeden z nich moc nemluvil.
„Zvládneš to Morte?“ zeptala se ho, když už stál ve dveřích.
„Zvládnul jsem to jednu noc, zvládnu to i další.“ Odpověděl ji.
„Dobře, kdyby něco tak zavolej. Číslo na mě máš.“
„Dobře Jennie. Děkuju.“ Poděkoval Mort.
Jennie ho ještě objala a pak odešla k sobě domů.
Mort si sedl v kuchyni na stoličku a pohled mu padl na stěnu.¨
Ne že by tam něco viděl, ale prostě jen tak bezmyšlenkovitě zíral na stěnu.
Po chvíli ucítil nepříjemné pálení v očích a tak zamrkal.
Když pálení přestalo pohled mu padl na láhev whisky, kterou dostal od svého otce k osmnáctým narozeninám.
Dosud láhev ani neotevřel, a řekl si že teď bude ta nejlepší chvíle.
Vzal tedy láhev z poličky a nalil si první sklenku.
Whisky nikdy moc neholdoval a to byl asi důvod proč láhev dosud neotevřel.
Přičichl si a v první moment si myslel že mu vůně nápoje vypálila všechny chlupy v nose.
Poprvé se napil.
Tedy spíš jen usrkl.
Nápoj ho sice spálil v ústech ale napil se znovu.
Ten bolestný vnitřní pocit byl nahrazován příjemným teplem.
Napil se ještě jednou, tentokrát více a vypil zbytek co měl ve skleničce.
Popadl láhev a nalil si znovu.
Mort nikdy moc nepil a proto se opilost dostavila velmi brzo.
Přesunul se na pohovku, kde pokračoval s pitím.
Když vypil asi čtvrt lahve, zvedl se a zamířil na zahradu.
Zastavil se u lavičky, kam chodíval kouřit.
Zapálil si jednu cigaretu a za ho poškrábala v krku.
Chtěl se napít.
Otočil se do obýváku, kde očima vyhledal nalitou sklenku.
Vzal si popelník a i se zapálenou cigaretou se vrátil do obýváku, kde pokračoval v pití.
Pohled se mu rozmlžil a i chůze mu činila větší problémy.
V dálce zaslechl nějaký zvuk a pohlédl tím směrem.
Rozmlženým pohledem viděl něco svítit na kuchyňské lince.
Nevěnoval tomu moc pozornost.
Byl to jeho mobilní telefon.
Volala mu Jennie, která se ho chtěla zeptat jestli je v pořádku.
Mort v opilosti myslel na svou Sáru a v tomto stavu mu chyběla ještě víc.
„Sáro, chci být s tebou. Chci tě mít zase u sebe.“ Naříkal.
Po počáteční opilecké euforii se dostavil smutek a žal, který ani alkohol nespláchne.
V hlavě se mu objevila myšlenka, která by ho ani za střízliva nenapadla.
Kdyby se teď zabil, mohl by být zase se Sárou.
Mohl by být zase s ní.
Dopil sklenku a zvedl se z pohovky.
Mířil do koupelny, kde si začal napouštět vanu.
Bylo mu jedno že je tam jenom studená voda.
Lehl si do ní ale předtím nezapomněl zastrčit do zásuvky Sářin fén.
Jakmile voda dosáhla přijatelné hladiny, zapnul fén.
Místností se rozlehl hlasitý hukot.
Přes ten neslyšel, že někdo dole otevřel vchodové dveře.
„Morte?“ ozvalo se volání z dolního patra.
To on ale neslyšel.
Pustil fén do vody.
Zajiskřilo se a Mort dostal zásah proudem do srdce.
Pak už byla jen tma…

Mort nic neviděl
Až do chvíle než mu do očí zasvítilo prudké světlo.
Opatrně mžoural proti němu a viděl že v něm stojí postava.
Ucítil zvláštní vůni.
Takhle voněl jen jediný člověk na světě.
„Sáro?“ zeptal se.
„Vítej miláčku. Přišel jsi se na mě podívat? To je od tebe moc hezké.“ Usmála se na něj jeho milá.
Mort ji chtěl chytit za ruku, ale sáhl do prázdna.
Pokusil se ji tedy chytit kolem pasu, ale opět nepocítil žádný dotek.
„Ne miláčku. Ty tu nemůžeš zůstat. Ty se musíš vrátit.“ Řekla mu Sára a pořád se na něho usmívala.
„Ne..“ protestoval Mort.
„Musíš se vrátit!“
„Ne Sáro Ne!“
„Vrať se Morte!“

„Morte vrať se!“ řekla udýchaně Jennie.
Klečela vedle mrtvého těla Morta a snažila se mu znovu rozpumpovat srdce.
To se jí dokonce povedlo a jeho tělem zase začala kolovat krev.
Mort opatrně otevřel oči.
Záře i Sára, to všechno zmizelo a on ležel zpátky ve své koupelně v ledově mokrých šatech a vedle něj klečela udýchaná Jennie.
„Co jsi sakra chtěl udělal?“ zeptala se ho naštvaně Jennie.
„Viděl jsem Sáru.“ Vypustil z pusy Mort.
„Co? Cože jsi viděl?“
„Viděl jsem Sáru.“
Jennie se na něj nechápavě dívala a nevěděla jestli to myslí vážně.
„Jennie já jsem byl mrtvý?“ zeptal se ji.
„Ano, když jsem přišla, tak ti nebušilo srdce.“ Vysvětlila Jennie.
„Ano, zemřel jsem a proto jsem byl s ní.“ Chápal Mort. Tím že byl na chvíli mrtvý, mohl být zase s ní.
Proto ji viděl a navštívil ji v zemi mrtvých.
Vnitřní bolest na tu chvíli úplně zmizela.
Viděl ji, mluvil s ní a byl zase s ní.
„Mort, proboha tohle už nesmíš udělat. Měla jsem o tebe strach.“ Vytkla mu Jennie.
„Neboj. Půjdu si lehnout. Jsem unavený.“ Řekl Mort a začal se zvedat z chladné podlahy.
„A vážně půjdeš spát?“
„Ano půjdu. Teď už se cítím lépe.“ Usmál se na ni Mort a opravdu se cítil lépe potom co viděl Sáru.
Jennie přikývla a i když se ji moc nechtělo nechávat Morta samotného, tak přeci jen odešla k sobě domů.
Mort si svlékl mokré šaty, usušil se a zamířil do kuchyně si nalít džus z lednice.
Cestou prošel kolem otevřené lahve whisky v obýváku.
Vzal láhev, zavřel ji a postavil zpátky na místo, kde ji předtím vzal.
Nalitou sklenku vylil do dřezu.
Do čisté sklenky si nalil chladivý džus a naráz ho vypil.
Alkohol mu nedělal dobře, ale i tak se cítil v pořádku díky tomu že viděl svou milou.
Když vracel džus do lednice všiml si na dvířkách něčeho zvláštního.
Se Sárou si kdysi koupil magnetky v podobě písmenek.
Občas si takhle nechávali vzkazy.
Teď byl z písmenek sestaven vzkaz pro něj.
Bylo na něm napsáno: Spi Sladce
Věděl že tenhle vzkaz tam dřív nebyl a že mu ho tam nechala Sára.
„Budu lásko. Budu.“ Řekl Mort do ticha kuchyně a usmál se na ty písmenka.
Pak odešel do ložnice a spokojeně a poklidně usnul.

Druhý den se Mort probudil o půl desáté ráno.
Vešel do kuchyně se silnou bolestí hlavy.
Řekl si že whisky už jen tak pít nebude.
Cítil se celý rozlámaný a zničený.
Pamatoval si ze svých mladších let že mu na kocovinu pomáhala kuřecí nudlová polévka.
Podíval se do jedné ze skříněk a opravdu tam jednu našel.
Jen jednu jedinou.
Začal si ji tedy vařit a pak si pustil přehrávač, kam vložil úplně první album od The Creepshow.
Polévku měl během chvíle uvařenou a docela s chutí se do ní pustil.
Než se ovšem dal do jídla tak otevřel všechna okna, protože všude byl cítit cigaretový zápach z včerejšího večera.
Mortovi bylo každopádně lépe.
Cítil se odpočatý a necítil takový smutek.
Ale jedno věděl jistě.
Že bude chtít Sáru vidět znovu.
A byla jen jediná možnost jak to zařídit.
Ovšem tentokrát se rozhodl to zkusit lepším způsobem než vhozením fénu do vany plné vody.
Když se ráno probudil všiml si že má na stehně nehezkou spáleninu právě od elektrického proudu.
Využije pomoc od Jennie.
Ta určitě ví jak se dá člověk zabít pomocí chemie a poté znovu oživit.
Musí být způsob jak znovu vidět Sáru.
Mort souhlasně přikývl svým myšlenkám v hlavě.
Snědl kuřecí polévku a zapálil si cigaretu.
Jelikož měl otevřená okna, zapálil si ji na pohovce v obýváku.
Rozhodl se že se půjde projít po městě, staví se pozdravit Sáru na hřbitov a pak se staví v nemocnici za Jennie.
Vzal si tedy rifle, černou košili a tmavě šedou vestu a vyrazil na procházku.
Venku bylo jasně, krásně modrá obloha a tak na oči nasadil sluneční brýle.
Dokonce to vypadalo že počasí odpovídá jeho náladě, nebo jeho duševnímu stavu.
Když někoho potkal, slušně pozdravil a lidé se na něj dívali trošku zvláštně, že už je tak veselý a bezstarostný.
Jako kdyby už úplně na Sáru zapomněl, ale právě naopak.
Byl tak štastný že ji viděl.
Po krátké procházce městem, dorazil na hřbitov.
Klekl si k hrobu a začal promlouvat ke své přítelkyni.
„Ahoj zlato. Jsem rád že jsem tě viděl. Víš co mě napadlo? Vím jak tě navštívit znovu. A taky tě navštívím. Už dneska večer lásko. Těšíš se? Já ano.Už se nemůžu dočkat až budeme zase spolu. Teď půjdu za Jennie. Pomůže mi dostat se za tebou.“ Zvedl se od hrobu, rozloučil se, se Sárou a vyrazil směrem k nemocnici.
Nemocnice byla kousek od města, na jeho severním konci.
Byla to taková velká šedivá budova na kopci, takže na ni bylo vidět z každého koutu města.
Mort si pomalu vyšel kopeček a vešel do té staré budovy.
Projela kolem něj sanitka kde zamával Seanovi a Gregovi.
Po chvilce už ale dorazil do nemocnice.
Došel k recepci, kde byla zrovna dívka jménem Dahlia.
„Dahlie? Prosím tě, kde najdu Jennie?“ zeptal se ji.
„Bude v druhém patře. Nejspíš se stará o pacienty. Ale můžu ti ji sem zavolat, jestli chceš.“ Nabídla se Dahlia.
„Ne díky. Najdu ji tam.“ Usmál se Mort a zamířil ke schodům.
Cestou potkal Grega.
„Ahoj Morte, jak se ti daří?“ zeptal se hned a podával Mortovi ruku na přivítanou.
„Už je mi lépe. Kde máš Seana?“ optal se Mort poté co mu stiskl pravici.
„Sedí na hajzlu. Prej něco blbýho snědl.“
V tu chvíli se vyřítil ze záchodu Sean.
„Ty jo to bylo strašný. Promiň že mi to tak trvalo. Musel jsem to sklidit. Kdybych měl hněďáka na trenkách tak mě žena doma zabije.“ Spustil hned Sean, než si všiml že tam stojí Mort.
Ten se chtě nechtě musel zasmát.
„Jeee čau Morte, jak se máš?“ začal hned jako by se nic nestalo, poté co si Morta všiml.
On opakoval to samé co Gregovi.
Dál už si moc nepopovídali, protože záchranáři museli vyrazit za nějakou starou paní, která si prý zlomila kotník, jak Mort slyšel z vysílačky.
Pokračoval tedy dál v cestě za Jennie.
Vyběhl schody do druhého patra a začal hledat Jennie.
Měl docela štěstí, protože ve chvíli kdy se začal rozhlížet po chodbách, tak ona vyšla z jednoho pokoje.
„Morte? Co tu děláš? Jak ti je po včerejšku?“ zeptala se ho.
„Jennie, přišel jsem za tebou. Po včerejšku je mi skvěle. Viděl jsem Sáru, takže je mi o moc lépe. Ale chci ji vidět znovu.“ Vysvětlil Mort.
„Jak vidět znovu? Chceš se pokusit o sebevraždu znovu?“
„Ne to ne. Chci aby si mě zabila a znovu oživila. Určitě tu máte nějaký léky, nebo roztoky, který to dokážou.“
„Cože? Ty po mě chceš abych tě zabila? To je vtip?“
„Ne Jennie, to není vtip. Stačí mi minuta, nebo třeba dvě. Chci ji zase vidět.“
Jennie se podívala do jeho očí, kde bylo jasně vidět že to myslí vážně a že si opravdu přeje být znovu se Sárou.
Jennie si sedla na židli, která stála na chodbě.
„Morte, můžu to zkusit, ale zaprvé nezaručuji jak to dopadne a jak to bude vypadat. Za druhé dvě minuty je nemožné. Buňky v mozku odumírají už po minutě bez kyslíku. Jsou tu dvě látky. Jedna ti zastaví srdce a v podstatě tě zabije. Druhá to srdce zase rozpumpuje. Ovšem ta smrtelná je jistá, ta oživující už tolik ne. Jediná možnost je, že bych ti dala jednu a hned potom druhou. Bylo by to jen na chvíli.“ Vysvětlila mu všechno Jennie.
Mort to pochopil. Chtěl-li vidět Sáru, nebyla jiná možnost.
„Dobře Jennie. Jen chvilku. Prosím tě o to.“ Opět se na ni zoufale podíval Mort.
„V pět končím. Pokusím se tady ty látky ukrást. Potom se zastavím u tebe.“ Nakonec souhlasila Jennie. Chtěla Mortovi pomoci, ale doufala že to po ní nebude chtít častěji.
„Děkuju ti. Děkuju mockrát Jennie.“ Řekl Mort a objal ji.
Ta se k němu přitiskla a Mort se usmíval.
Vrátil se domů a čekal.
Byl nervózní a hodně kouřil.
Zkusil dokonce zajít do sklepa a malovat.
Sešel schody a zarazil se.
Na stojanu měl místo svého posledního plátna malbu, kterou připravoval pro Sáru.
Začal tuto malbu připravovat když se blížilo jejich výročí.
Ovšem pak dostal tolik zakázek že na něj neměl čas a malba zůstala v zapomnění.
Teď tu však byla přímo před ním.
Vzal do ruky barvy a štětec a začal malovat.
Většinou když pracoval na obrazech, tak měl v hlavě vizi, podle které pracoval.
Tentokrát však prostě jen nanášel barvu na plátno. Prostě jen maloval.
Dokázal se takto činit dvě hodiny a obraz začal vypadat k světu.
Přerušilo ho až zvonění domovního zvonku.
Vypnul rozjetou píseň od The Creepshow a vyběhl schody od sklepa.
Zašel ke dveřím a otevřel.
Stála tam Jennie. Vypadala nervózně ale toho si Mort nevšímal.
„Zvládneš to Jennie?“ zeptal se ji.
Ona obtížně polkla a přikývla.
„Dobře, tak pojďme dovnitř.“ Pozval ji a zavedl ji do obýváku.
Oba se posadily na pohovku a Jennie si položila svou tašku na stolek.
„Podařilo se mi sehnat ty látky. Neřeknu ti jejich název, aby ses nepokusil je sehnat sám. Injekcí ti dostanu do těla jednu a asi deset vteřin potom druhou. Jedna ti zastaví srdce. Krev přestane kolovat tělem a ty zemřeš. Krev ti přestane okysličovat mozek a začnou ti odumírat buňky. To ovšem nesmíme dopustit, protože kdybys přišel o hodně buněk, tak by ses mohl zbláznit. Druhá látka ti srdce rozpumpuje. Když ne, musím tomu dopomoc já masáží srdce.“ Vysvětlila mu vše Jennie.
Když dávala na stůl jehly a injekce a lahvičky a Mort si přitom všiml že se jí hodně klepou ruce.
Když položila na stůl poslední lahvičku desinfekce, chytl ji za ruku.
„Klid Jennie. To bude v pořádku. Nic se nepokazí a zvládneme to.“ Snažil se ji uklidnit.
Ona opět jen přikývla.
„Tak jdeme na to, ať to máme za sebou.“ Rozhodla Jennie.
Do dvou injekcí natáhla dvě bezbarvé látky.
Vyčistila desinfekcí Mortovi ruku a pak mu vbodla do těla první látku. Opravdu počkala deset vteřin a vpravila druhou látku.
„Polož se, ať nespadneš na zem.“ Řekla mu Jennie.
Mort si lehl na pohovku a začal cítit slabost.
Opouštěla ho síla a on pomalu jím prostupoval chlad.
Pomalu umíral.
V puse měl podivnou kovovou pachuť.
Tak chutnala smrt.
Obraz se mu zamlžil a pak se mu zatmělo před očima.
Všude byla tma.
Až na to drobné světlo v dálce.
Mort se k němu vydal.
Světlo bylo silnější a silnější.
Až se před něj postavila postava.
„Sáro?“ zeptal se do ticha prostoru.
„Vítej znovu lásko. Neměl bys sem chodit. Nedělá to dobře tvému tělu.“ Odpověděla mu jeho milovaná.
„Chtěl jsem být zase s tebou.“
Sára se na něj usmála a pohladila ho po tváři.
Dalo by se říct že vlastně ani její dotek necítil.
Byl vlastně mrtvý a tak měl cit v těle.
„Lásko. Chci abys pro mě něco udělal.“ Pověděla mu Sára.
„Cokoliv má milá.“
„John Ryder by měl být potrestán, za to co mi provedl. Spravedlnost nezabrala.“
„Udělám to. Zničím ho.“ Rozhodl se Mort a zatnul pěsti.
„Děkuji ti.“ Usmála se na něj Sára.
Mort natáhl před sebe ruce aby ji objal.
„Ne. Už musíš jít.“ Odstrčila ho Sára.
„Ne nechci jít. Chci tu zůstat.“
Pocítil bolest v srdci.
Otevřel oči a spatřil před sebou tvář Jennie.
Měla rozmazané líčení kolem očí.
Bylo jasné že se něco pokazilo a ona měla strach.
„Morte sakra.“ Složila se Jennie.
„Jsem zpátky Sáro.“ Vypustil z pusy.
Jennie ztěžka oddechovala.
„Viděl jsi ji zase?“ zeptala se ho mezi nádechy.
„Ano viděl jsem ji.“ Usmál se Mort.
„Morte tohle už po mě nechtěj. Byla jsem tak nervózní že jsem si neuvědomila zpomalení krevního oběhu a tudíž i to že ta druhá látka nebude tak rychle působit.“
„To je v pořádku Jennie. Nemohla si to vědět. Všechno ale je v pořádku.“
Mort se zvedl a nalil Jennie džus aby se mohla napít.
Předal ji chladnou sklenku do rukou a ona mu poděkovala.
Vypila ji na ex a zvedla se z pohovky.
„Odcházíš?“ divil se Mort.
„Ano. Musím si odpočinout. Tohle jen tak z hlavy nedostanu.“
Naházela si věci do tašky a docela rychle odešla.
Ani se pořádně nerozloučila.
Mortovi to ale zas tolik nevadilo.
Sára ho o něco požádala a on to chtěl udělat.
Chtěl zabít Johna Rydera.
Zatím nevěděl jak, ale musel to vykonat.
Oblékl si černé kapsáčové kalhoty a černé tričko s dlouhým rukávem.
Vyšel na zahradu a zamířil do dílny, která byla na druhém konci zahrady.
Byla to taková malá dřevěná budka, kde měl všechno nářadí, kterým se mohl starat o zeleň.
Padla mu do ruky lopata a bylo mu jasné že až ho zabije, tak bude muset tělo pohřbít. Lopatu tedy bude také potřebovat.
Začal prohledávat vše co tu měl.
Lopaty, hrábě, sekačka a další.
Opravdu nevěděl co si vzít na zabití Johna Rydera.
Padla mu do ruky obyčejná ocelová trubka.
S tou by mohl omráčit Rydera a pak ho naložit do auta.
S tím pak zajet k sobě domů, odtáhnout ho do sklepa a tam ho teprve zabít.
Vzal si tedy trubku a potěžkal ji v ruce.
Zkusil se s ní napřáhnout a zjistil že mu to docela vyhovuje.
Možná to bylo takové znamení že mu ta trubka padla do oka.
Vzal si ještě z pultu kožené rukavice a ty si strčil do kapsy.
Trubku dal do zadní kapsy.
Byl připraven vyrazit.
Prošel přes obývák kde si vzal klíče od auta a vyšel před dům.
Slunko pomalu zapadalo.
To mu přesně vyhovovalo, ale co se mu tolik nelíbilo, že se od západu blíží černé mraky, značící déšť.
Sedl si do auta. Moc autem nejezdil, jen na delší cesty s obrazy. Většinou po městě chodil pěšky.
Zastrčil klíče do zapalování ale ještě nenastartoval.
Pustil si rádio, ale výjimečně to nebyla kapela Creepshow. Pustil si jen rádio stanici, která vysílala pro jejich kraj. Hrála populární rockovou hudbu.
Mort se potřeboval lehce uklidnit.
Sice byl rozhodnut, k tomu co vykoná ale i tak se v něm objevila nervozita.
Zapálil si cigaretu. Předtím ale ještě otevřel okénko ve voze.
Nechtěl aby mu auto smrdělo od cigaret.
Teď už přeci jen sešlápl spojku a nastartoval.
Zařadil rychlost, a pomalu se rozjel.
V tu chvíli se mu poprvé objevila v hlavě myšlenka pochybnosti.
„Kde vlastně Rydera najdu?“ řekl nahlas.
„V baru.“ Odpověděl mu hlas v hlavě.
Praštil se do čela že ho to rovnou nenapadla.
Kde jinde by mohl Rydera najít než opilého v nějaké hospodě nebo v baru.
Nějaký hlas, ačkoliv tento už nemluvil, jen ho navigoval ho vedl k baru, který byl na druhé straně města od nemocnice.
Tam město končilo v lese, na jehož kraji ležel bar „U velkého medvěda“.
Vedl ho jeden indián, který byl z rezervace, třicet kilometrů od města.
On vlastnil bar, jeho syn tam pracoval a celý ten podnik si vlastně vedl dobře.
Tvrdilo se že tam mají nejlepší pivo v kraji.
Mort tam vlastně ani jednou nebyl, jen často jezdil okolo.
Se Sárou dával přednost lepším podnikům ve městě.
Často ji bral na večeři do vyhlášené restaurace ve městě.
Jen co se dostal ze zabydlené čtvrti města začalo pršet.
Začalo to jako každý déšť.
Nejprve jen pár kapek ale po chvíli vypuklo vodní peklo.
Bar se však blížil.
Byla to taková obdélníková budova, kde svítil neon s názvem, a před tuto budovou Mort zaparkovat na parkovišti.
Vypnul motor i rádio a zapálil si další cigaretu.
Otevřeným okénkem mu dovnitř prostoupil chlad a tak ho raději zavřel.
Slyšel zevnitř hudbu a občas zaslechl hlasitý smích.
Asi si to namlouval ale zdálo se mu, že zaslechl i Rydera.
Vždy když měl tuto představu popadl ho hrozný vnitřní vztek.
V těchto chvílích zatínal pěsti a snažil se jakkoliv uklidnit.
To se mu ovšem nedařilo. Vlastně to bylo očekávané.
Začal si tiše zpívat.
V hlavě mu vyvstanula písnička od The Creepshow a tak začal odzpívávat její text.
Byla to zrovna píseň o dívce, která se zamilovala do chlapce. Ten ji však nechtěl a tak ji zavraždil. Zpívalo se tam o tom jak ona ho sleduje chladná skrz jeho podlahu.
Mort zaslechl bouchnutí dveří.
Podíval se na dveře baru a viděl tam potácející se postavu.
Naklonil se nad volant aby se pořádně podíval na to kdo to je.
Měl štěstí. Byl to zrovna Ryder.
Mort tiše vylezl ze svého vozu a sledoval opilce jak se motá po parkovišti.
Ryder mířil ke svému vozu. K tomu, kterým zabil Sáru.
Morta opět opadl vztek.
Vytáhl z kapsy rukavice a navlékl si je.
Pak vytáhl i trubku.
I přes kůži rukavic cítil její příjemný chlad a trubku pevně sevřel v ruce.
Ryder došel k vozu a snažil se otevřít dveře.
Nemohl se trefit klíčkem a tak mu to trvalo.
V tu chvíli se za něj dostal Mort.
„Zase chceš jet ožralej autem?“ zeptal se Mort.
„Sere tě to hodně?“ opětoval otázku Ryder a snažil se otočit.
„Ano.“ Odpověděl Mort a praštil Rydera přes zátylek trubkou.
Opilec sebou praštil o střechu auta, kde si rozbil nos a pak se sklouzl na zem.
„Sere mě to. Ale nejenom mě.“ Řekl ještě Mort a pak uklidil trubku.
Opět ji schoval do zadní kapsy a pak začal pracovat s omráčeným tělem.
Vzal Rydera za nohy a snažil se ho odtáhnout ke svému vozu.
Jeho tělo bylo neuvěřitelně těžké, ale Mort ani tu tíhu necítil.
Cítil však že mu pomáhá Sára s tíhou těla.
Sotva ho dotáhl ke svému autu, slyšel znovu otevření dveří od baru.
Narovnal se a viděl že z baru opět někdo vyšel.
Další opilci.
Všimli si Morta a jeho čekalo několik trapných opileckých připomínek.
„Ten tvůj kámoš pěkně přebral co?“ řekl první.
„Měl by ses o svého kamarádíčka lépe starat.“ Pokračoval druhý.
Mort se snažil dostat tělo na zadní sedadlo a poznámek si nevšímal.
„Teda teď si se svoji děvkou moc neužiješ.“ Smál se hlasitě první opilec.
„Měl se o svýho kamarádíčka líp starat.“ Zopakoval druhý opilec.
„Spíš se on měl starat sám o sebe.“ Odpověděl hodně naštvaně Mort, který Rydera zrovna položil na zadní sedadla.
Zabouchl dveře a odstoupil od vozu.
Opilci pokračovali v cesta.
Jejich hlasitý rozhovor byl slyšet z lesa, kde zmizeli.
Mort se si rychle sedl na sedadlo řidiče a nastartoval.
Doufal že ho nikdo nepotká, aby viděl co má na zadním sedadle.
Rozjel se celkem rychle a vracel se do města.
Tentokrát jeho cesta netrvala dlouho a dokonce ani nikoho nepotkal.
Jako kdyby mu Sára pomáhala i teď.
Zaparkoval u svého domu.
Podíval se na zadní sedadlo.
Ryder byl pořád omráčen.
Když už byl tak otočen tak se podíval na ulici.
Nikdy nikoho neviděl.
Vystoupil z auta a otevřel i zadní dveře.
Začal se prát s tělem opilce, který mu zabil přítelkyni.
Vzal ho za nohy bez milosti ho vytáhl ven z auta.
Ryder se praštil do hlavy.
Mort ve světle pouličních lamp viděl že má obličej od krve, která mu tekla z nosu, když se praštil o střechu svého auta.
Vypadal odporně, ale jemu to bylo jedno.
Vzal tělo opět za nohy a chtěl ho začít táhnout do sklepa.
Když se narovnal, spatřil že před ním někdo stojí.
Mort se lekl, pustil Rydera a uskočil.
Viděl ale že je to osoba, kterou nečekal že uvidí.
Byla to Sára. Jeho Sára.
„Lásko…“ řekl tiše Mort.
„Zabij ho. Prosím tě zabij ho Morte.“ Řekla Sára.
„Neboj. Zabiju ho stejně jako on tebe. Bez milosti a bez soucitu.“
Sára přikývla, usmála se na něj a pak se rozplynula ve větříku.
Mort párkrát zamrkal, jestli se mu to nezdálo ale opravdu ji viděl.
Opět vzal Ryderovo tělo a začal ho táhnout k sobě do domu.
Tělo se mu zdálo lehčí než bylo ve skutečnosti, ale to jen díky tomu, že mu znovu pomáhal jeho milá.
Dotáhl ho až do sklepa.
Chtěl ho spoutat ale neměl čím.
Vyběhl tedy do kuchyně a začal hledat lepící pásku, která se skrývala v jednom ze šuplíků.
Jak to ale bývá, tak když něco hledáte, tak je to až na tom posledním místě, kde jste to hledaly.
Páska byla až v posledním šuplíku, který otevřel.
Otočil se do kuchyně a padl mu pohled ještě na jednu z židlí.
Vzal ji do ruky a tyto dvě věci si vzal do sklepa.
Ryderovo tělo posadil na židli a povázal ho páskou.
Posadil se na podlahu přímo před něj a vedle sebe si položil trubku.
Chtěl počkat až se probere.
Zapálil si další cigaretu a vyčkával.
Ryder se ne a ne probrat a tak jen vyčkával.
Stihl vykouřit tři cigarety než se ten ochlasta probral.
Nejprve jen zamumlal.
Mort se toho v tichu sklepa natolik lekl že upustil zapálenou cigaretu.
„Co to kurva je?“ zamumlal Ryder.
„Tohle je tvoje peklo.“ Odpověděl mu Mort, který zrovna zašlápl doutnající cigaretu.
„Co sakra chceš?“ zeptal se Ryder mžourajíc na Morta.
Měl typický opilecký pohled.
„Zabít tě ty svině. Stejně tak jako si ty zabil moji Sáru.“
„Ta děvka si za to mohla sama. Neměla se tam tak procházet.“ Začal se smát Ryder.
Morta popadl vztek. Sevřel trubku v ruce, ale ještě ho nepraštil.
„Kdybys ji radši šukal v posteli, tak se to nestalo.“ Pokračoval Ryder.
To už Mort nevydržel a přetáhl Rydera po hlavě trubkou.
Ten vyplivl krev z pusy, ale nezastavilo ho to.
„Copak? Chybí ti ta tvoje kurvička? Bolí tě pravačka, jak si ho musíš honit sám?“ pokračoval Ryder.
Opět schytal další rány od Morta, který byl vzteky bez sebe.
Opilce to nezastavilo. Vyplivl další krev, tentokrát tam Mort viděl i nějaký zub, ale i tak se nezarazil.
„Měl si ji pořádně vošukat. Je jasný že nechtěla bejt s tebou když ji nedokážeš udělat.“
Další narážky a další rány.
„Měl si mě víc milovat.“ Řekl Ryder zženštělým hlasem. Mort v něm zaslechl Sáru.
Napřáhl se ale pak mu ruka poklesla.
Miloval Sáru jak nejvíce dokázal, ale že by to přeci jen bylo málo.
Občas se uzavřel do sebe a nekomunikoval s ní.
Ona se s ním v těchto chvílích pokoušela mluvit, ale on ji jen odsekával.
Když už se pak naštval jejími otázkami, začal být nepříjemný, až odporný.
To Sáru natolik mrzelo, že odešla bez rozloučení spát.
Teď když mu to Ryder připomněl tak mu to bylo tolik líto.
Přál si aby se mohl k ní zachovat lépe a nechovat se jako takový idiot.
Napřáhl se a zařval.
Padla první rána.
Další
A další
A znovu.
Mort Ryderovi uděloval jednu ránu za druhou.
Nic ho nezastavilo a tak Ryderův obličej dostával jednu ránu za druhou.
Krev začala stříkat všude okolo a mnoho z toho schytal na sebe i Mort.
Snad po dvacáté ráně se teprve zastavil.
Ryder měl hlavu opřenou o hruď a nevypadalo to že by byl při vědomí.
Vlastně to vypadalo že není ani při životě.
Mort oddechoval a čekal jestli se Ryder znovu pohne.
Nehnul ani brvou a bylo jasné že je po smrti.
Mortovi upustil trubku z ruky a ozvalo se typické kokové cinknutí.
V jeho nitru se začal objevovat zmatek, ale ten stejně rychle zmizel.
Vyšel klidně po schodech a zamířil do dílny.
Vzal tam lopatu, kterou viděl odpoledne a vrátil se s ní do sklepa.
Sklep a zároveň jeho dílna, měla betonovou podlahu.
Ovšem jeden odlehlý roh byl pořád hliněný.
Tam začal Mort kopat.
Zabořil lopatu do hlíny a odhodil hromádku stranou.
Zopakoval to a už své tělo i myšlenky uvedl do monotonií činnosti kopání.
Nabrat a odhodit.
Pokračoval v tom pořád dokola až vykopal opravdu jámu, do které by se vešla dvě lidská tělo.
Podíval se na Rydera, který se pořád nehýbal.
Teď už si byl jistý že je po smrti.
Nejprve chtěl tělo odvázat a hodit ho do jámy, ale pak si to rozmyslel a vzal židli za opěradlo.
Začal ji posouvat po podlaze a odtáhl ji až k jámě.
Postavil se před Rydera.
„Tohle je za moji Sáru hajzle.“ Řekl a kopl ho do hrudi. Na židli se Ryder převrátil přímo do jámy.
Mort bez váhání vzal znovu lopatu a začal tělo zakopávat.
Pracoval rychle, protože teď už zmatku uvnitř nezabránil.
„Co když na to někdo přijde? Co když to někdo odhalí?“ odehrávalo se mu v hlavě.
Kopání hrobu mu trvalo dlouho, ale zakopání těla mu šlo rychle.
Když zaplácl hlínu lopatou na malém výběžku, teprve se začal pomalu uklidňovat.
Pustil lopatu z rukou a ta spadla na zem.
Mort se otočil a opustil sklep.
Vešel do kuchyně, kde si natočil sklenici vody.
Vypil ji až do dna a položil na kuchyňskou linku.
Pak se vydal do ložnice.
Jako kdyby se mu mozek vypnul a on bezmyšlenkovitě jednal.
Vešel do ložnice, kde ihned padl na postel.
Oblečen, špinavý od krve a hlíny prostě padl na čisté prostěradlo a okamžitě vyčerpáním usnul.
Ve spánku byl však pronásledován nočními můrami.


První co se v Mortově mysli objevilo po probuzení, byla myšlenka, jestli to byl jen sen nebo se to opravdu stalo.
Jakmile však viděl své prsty od hlíny, bylo mu jasné že to nebyl jenom sen.
Převalil se na posteli na záda a díval se na strop.
Zabil člověka.
I když to byl opilec a násilník, tak z Morta se stal vrah.
Sedl si na posteli a prohlédl si své oblečení, ve kterém usnul.
Celé špinavé od hlíny, zaschlé krve a kdo ví čeho ještě.
Podobně i dopadlo prostěradlo.
Stáhl ho z postele a rozprostřel na podlahu.
Pokusil se svléknout si tričko, ale ucítil nepříjemnou bolest v ramennou.
Asi si namohl svalstvo když včerejší večer kopal hrob.
I přes bolest se svlékl úplně celý a oblečení naházel na prostěradlo.
To pak sbalil a hodil ho do rohu ložnice.
Dal si rychlou sprchu, aby uvolnil tlak a smyl ze sebe špínu a pak se do ložnice vrátil.
Vzal prostěradlo a vyšel na zadní část zahrady.
Bylo tam menší ohniště, kde občas s přáteli grilovali.
Byla tam i malá skříňka, kde měl Mort tekutý podpalovač, kterým právě políval prostěradlo.
Vyprázdnil snad polovinu lahve, než si byl jistý že to všechno shoří.
Pak už jen škrtl sirkou a inkriminovaný materiál byl v plamenech.
„Děláš si táborák Morte?“ ozval se za ním hlas.
Otočil se a spatřil přicházet šerifa.
Okamžitě se mu rozbušilo srdce.
Že by něco věděl?
„Potřeboval jsem jen spálil nějaké odpadky.“ Zalhal Mort.
„Představ si, dneska ráno mi volal starej Miles, jak pracuje na pile za městem.“ Začal mluvit šerif.
Mort čekal a mlčel. Znal pilu, jako všichni ve městě. Většina silnějších chlapů z města tam pracovala.
„Říkal že John Ryder nepřišel do práce. Podle jeho opileckých kamarádů včera odešel z hospody ale do práce už nepřišel. Byl jsem u něj doma, ale nikdo mi neotevřel. Prostě se vypařil.“ Vysvětlil šerif.
„Budete ho hledat?“ zeptal se opatrně Mort.
Šerif se zasmál.
„Kdo by ho hledal? Jedné co udělám, je že jeho fotku dám na nástěnku s nápisem: Hledá se. Žena ho opustila i s jeho synem a od tý doby žil sám. Není tu nikdo komu by chyběl.“ Smál se pořád šerif když toto říkal.
„Každopádně kdybys o něm něco věděl Morte, tak mi dej vědět. Přeji hezký den.“ Dokončil šerif, otočil se a opustil zahradu.
Mortovi bylo jasné, že tušil kam Ryder zmizel, ale bylo mu to jedno.
John Ryder nebyl ve městě moc oblíbený a tak byl nejspíš rád že se ho zbavil.
Mort se podíval na doutnající popel, který byl kdysi prostěradlem a oblečením.
Otočil se od ohniště a vešel do kuchyně.
Uvařil si kávu a s hrnkem sešel do sklepa.
Opravdu se to stalo.
V rohu, kde ho zakopal bylo poznat, že tam bylo nedávno kopáno.
Nedaleko ještě stála lopata.
To ale Morta nezajímalo.
Přešel k plátnu, kde stále byla malba, kterou připravoval pro Sáru.
Opět si vzal propriety k malování a začal pracovat.
Uzavřel se do svého vlastního světa a nevnímal nic okolo.
Ruce měl od barvy ale prostě pracoval.
Nějaký zvuk, který nepatřil do jeho domu ho ale vyrušil od práce.
Podíval se na schody od sklepa.
Stála na nich Jennie.
„John Ryder zmizel.“ Řekla mu místo pozdravu.
„Ano já vím.“ Odpověděl ji Mort a otočil se zpět k plátnu.
„Kdo ti to řekl? Šerif?“
„Ten taky.“
„A kdo ještě?“
Mort mlčel a pracoval dál na plátnu.
Jennie sešla schody a došla až k němu.
„Morte kdo ještě, ti řekl že je Ryder pryč?“ zeptala se, když stále vedle něj.
„Sára.“ Odpověděl tiše Mort.
Jennie od něj odstoupila dva kroky a zavrtěla hlavou.
„Morte, Sára už je mrtvá. Nerada ti to říkám, taky mi chybí, ale čím dřív se s tím smíříš, tím lepe pro tebe. Nemůžeš pořád žít ve vizi toho že je Sára s tebou.“
„Ale ona tu je se mnou.“ Oponoval Mort a sevřel štětec v ruce.
„Ne není Morte. Leží na městském hřbitově. Byl si na jejím pohřbu i u jejího hrobu.“
Mort štětec sevřel natolik až ho zlomil.
Začala ho bolet hlava.
„Řekni mi, víš ty něco o zmizení Rydera?“ zeptala se ho Jennie.
„Ano vím.“ Odpověděl Mort a snažil se uklidnit.
„A co o tom víš?“
„Že leží támhle.“ Odpověděl ji Mort a ukázal na místo, kam pohřbil tělo Johna Rydera.
Prostě si řekl že ji poví kde Ryder leží. Bylo mu to jedno, co se stane.
Cítil se velmi zvláštně.
Bolela ho hlava, viděl rozostřeně a měl co dělat aby se udržel ve vzpřímené poloze.
„Morte ty jsi se dočista…“ nedokončil větu Jennie.
Uvědomila si co se stalo.
Když Morta umrtvila a poté oživila, byl v říši mrtvých moc dlouho.
Když se mozek neokysličuje, buňky odumírají.
Poté dochází k šílenství.
Jennie, dostávala strach.
Mort se na ni nepřítomným pohledem díval.
„Teď když to Jennie víš, nevím jestli je nejlepší nápad abys tu zůstávala.“ Pověděl ji klidně Mort.
Jennie začala couvat.
Otočila se a vyběhla schody ze sklepa.
Mort šel za ni pomalu, nesnažil se ji dohonit.
Jennie vyběhla z jeho domu a všimla si nedaleko stojícího šerifova auta.
V tu chvíli vyšel z domu Mort.
Šerif vyšel z domu, který byl naproti přes ulici.
Viděl utíkající Jennie a Morta od rudé barvy.
Vypadalo to, jako kdyby byl od krve.
Vytasil zbraň.
„Stůj Morte!“ zvolal.
Morta ale nepolevil.
Jennie se schovala za šerifa a ten mířil na Morta.
„Říkám ti stůj sakra.“ Zakřičel znovu šerif.
Žádná odezva.
„Stůj!“ šerif věděl že po tomhle zvolání už může střílet.
Toho dne se městem rozlehl jediný výstřel.


V lesích asi kilometr od města stála osamocená budova.
Měla kolem sebe vysokou kamennou zeď a vypadalo to skoro jako vězení.
V jednom ze zabezpečených pokojů, seděla na posteli osoba v oblečení, které tam nosili všichni hosté.
Ta osoba seděla tak že se mohla dívat ze  zamřížovaného okna na západ slunce skrze stromy.
„Krásné, že lásko?“ zeptala se osoba, které se dříve říkalo Mort.
Teď však byl změněn k nepoznání.
Natáhl pravou ruku vedle sebe a objal kolem pasu svou milou.
„Krásné, že?“ zeptal se znovu.
Odpověď ale slyšel jenom on…