Šukací stroj. Část 3.

Tak si stojím ve dveřích a sleduju jak sedumdesátiletá třeba i něčí matka a bába klečí na asi sto let starém linu a má hubu otevřenou do kořán. A nad ní náš starý známý. Buba. Jen nedrží mp40, ale zbraň neméně nebezpečnou. Asi něco přes dvacet cáků dlouhého ptáka. Buba se na mě otočí a ukápne mu slyna. Zase. Uplně stejně jako v tom snu. A v druhé ruce drží knihu a čte si. Kurva, ty koláčky nemohly byt z rebarbory, ale z něčeho ostřejšího. Abych, ale uvedl na pravou míru činnosti mé domovnice z jedním okem. Necucala mu kokot ani žádnou podobnou prasečinku. Prostě mu zastřihávala chloupky a otevřenou pusu měla díky soustředění, nebo co. A Buba si držel ptáka nahoře, protože mu zrovna zastřihávala koule.
„Jste snad objednaný, ještě tu mám klienta.“ Chrchle bába ani se na mě nepodívá. Buba se dívá. Pořád. Tím skelným pohledem jako v hospodě a zazubí se. To je poprvé, co ho vidím se smát. A není to zrovna hezký pohled. Jeho zuby se nejspíš taky staly obětí kulinářského umění mé domovnice. Ježíš a to jeho velké péro, nemohl sem od něho odtrhnout oči!
Raději pomalu vycouvám ven a snažím se na celou scénu zapomenout. Pokud si ta baba neumývá ruce... Sakra, proč ho jen stříhala?! Nevím jestli se někdy odvážím se jí na to zeptat, ale asi to nebylo poprvé. A to že si od ní už na jídlo nikdy nic nevezmu, to je mi jasné už teď.
Další klient, co tím jen mohla myslet.
Asi nemá cenu se nad tím teď zabývat. Teď hlavně potřebuju panáka a to hned!
Vyběhnu schody a po cestě si vytahuju cigáro, které zapaluju a klíče od bytu. Ještě rozklepaný je strkám do klíčové dírky a nevím proč si u toho představuju tu černou kládu. Zatřepu hlavou a v bytě hledám nějakou flašku.
Najdu absintha značky Bittera. To je přesně to co jsem potřeboval. Naleju si vydatnou dávku do skleničky a dám si loka na uklidnění. U druhé sklenky už použiju kostkový cukr, lžičku a oheň a cukr nechám skaramelizovat. Přebírám si v hlavě dnešní události a rozhodnu se, že ještě ze dva panáky a je čas vypadnout. A taky, že se tak stane.