Sekera mrtvého

17. Nil Frïa, 3E892

     Konečně jsem zjistila, kde se nalézá druhá Ulbaradinova relikvie. Má ji v držení jistý Alardo, elfský kupec z hraničního města Elfie, Wenäsu. Proto možná byl Moradin tak blízko elfijských hranic.

Vydala jsem se tedy na cestu pro získání druhé sekery, ale když jsem dorazila k branám Wenäsu, zavřely se přede mnou. Stráže mi oznámily, že se ve městě stal ohavný zločin vraždy a nikdo kromě elfů do města nesmí. Ani jsem se neptala, koho zavraždili; bylo to nasnadě: nejsem jediná, kdo chce Ulbaradinovy sekery.

     Najednou se diamanty na Moradinově sekeře rozzářily a cítila jsem, jak mě sekera táhne směrem za město. Poddala jsem se tomu tahu a po chvíli jsem dorazila do malého háje za městem.

V kořenech statného dubu ležela stejná sekera, jakou já držela v rukách, jen její čepel zářila modře. Přiblížila jsem se k ní a chtěla si ji vzít, když se za mnou ozval chramot a do nosu mi pronikl odporný zápach hniloby. Otočila jsem se a spatřila postavu v otrhaném rouchu s rozzářenou holí v jednom kostlivém pařátu a s blyštivým mečem ve druhém, po každé straně měla obluda dva kostlivce s obrovskými kladivy.

     Zrůda se začala temně smát a pak mě vybídla k tomu, abych jí předala obě sekery, pak že mě pouze zabije.

     Neměla jsem v úmyslu cokoli tomu stvoření dávat, krom jedný po hubě (no, spíš po čelisti, víc toho nemělo). Netvor se ušklíbl, zabodl hůl do země a zkroutil kostlivé prsty do pěsti. Najednou jako by můj krk drtila železná rukavice, vůbec jsem nemohla dýchat. Chtěla jsem ty neviditelné ruce svýma rukama ze svého krku setřást, ale ač jsem se snažila sebevíc, nahmatala jsem jen svůj drcený krk.

     Mezitím obluda drmolila něco o tom, jakou jí obě sekery dají sílu, a že bude neporazitelná, ale víc jsem vnímala docházející vzduch než její chvástavá slova.

     Kde se vzala, tu se vzala, přiletěla odněkud ohňová koule a zasáhla obludu do zad. Její potrhaný háv okamžitě vzplanul a tlak na mém krku opadnul, když se přestala soustředit. Nedlouho po ní přiletěla druhá koule a zapálila obludě to, co kdysi bývalo obličejem.

     Ohyzda vytrhla hůl ze země a rozzářila ji žlutozeleným světlem, načež plameny uhasly. Notně ohořelá kostra se ode mě odvrátila a hůl namířila směrem, z něhož přeletěly ohnivky.

     Z vrcholku zbraně vytryskl proud světla nezdravé barvy a zasažený strom zbělal a následně zčernal jako zasažený plísní.

     Zpoza stromu vystoupila žena ve středním věku s rezavými vlasy a třímala zvláštní zbraň. Kostlivá obluda poslala gestem dva kostlivce, aby mne hlídali, dva poslala na neznámou a sama zaměřila svou pozornost na novou hrozbu. Vyčerpaně jsem se zvedla a s vypětím sil odrazila dva údery ohromných kladiv. Sekla jsem po páteři prvního z kostlivců a přesekla ji. Zničený nemrtvý se rozsypal na hromádku kostí. Druhý už nezaváhal a rozmáchl se ke smrtícímu úderu. Co jsem měla dělat, nastavila jsem Moradinovu sekeru jeho ráně. Za chvíli jsem ale zamrkala, protože masivní ocelové kladivo se o čepel sekery úplně rozdrtilo. Překvapenému a odzbrojenému kostlivci jsem snadno uťala hlavu, takže následoval příkladu svého pomocníka.

     Na druhé straně háje také hořel boj, a tím myslím doslova. Nemrtvá obluda byla v plamenech a strašně ječela. Všimla jsem si, že zbraň, již držela žena v rukou, je nyní mimo její dosah. Vzápětí ale pro něj skočila a když se poslední ze strážných kostlivců přiblížil, přeťala ho v půli, čímž se přidal ke svým "kamarádům".

     Ten větší koslivec, co doteď hořel, se také sesypal na zem a plameny uhasly. Zbyla po něm pouze ohořelá tráva, pár kostí a trocha kouře. Místo, kam dopadla jeho hůl, než se vypařila, úplně shnilo.

Teprve teď jsem se pořádně rozhlédla a všimla si, že v kořenech stromu není pouze ona sekera, ale i ruka, která ji třímala. No fuj.

     Neznámá zvedla vytrhla z lichových ostatků jeho meč a přišla blíže, až bylo vidět, jak je zpocená. Zjevně jí magie dala dost zabrat. Řekla mi, že se jmenuje Selidah a že to není poprvé, co bojovala s lichem. Potkala prý už i daleko horší potvory. Sdělila mi, že jsem měla docela štěstí, že procházela okolo a zaslechla podivný hluk z tohoto háje. Prý hledá svého manžela a klíč k jeho nalezení drží v rukou Královna lesa.

     Poděkovala jsem jí za záchranu a na oplátku jí pověděla své jméno a že jsem tu byla pro druhou sekeru do své sbírky. Zasmála se, protože prý je taky něco jako sběratelka zbraní a nabídla mi, že můžeme cestovat společně. S radostí jsem přijala.

Tak jsem získala Sekeru mrtvého a jako bonus i spolubojovnici.