Štěkot - Znamení lásky a přátelství

Tam vzadu, v rohu!
Co tam?
Ten hrob!
Jaký? O čem to mluvíš?
Ten hrob a nad ním kříž!
Čí? Blázníš?
No přeci její! Copak si nepamatuješ? Kopal jsi tam díru a stloukal kříž!
Koho její? Vůbec tě nechápu, vždyť nikdo nezemřel!
Ale ano, Sára přeci odešla!
Sára?Prosím tě, co to plácáš! Sára žije!
Ne! Co to tvrdíš? Ty si nepamatuješ?
To opravdu ne! Zbláznila jsi se! Prober se!

Rána! Okamžitě se posadila na posteli. V celém pokoji byla tma, propocené pyžamo se lepilo na její útlé tělo.
Zlý sen, byl to jen zlý sen.Už je to dobré! Všechno je v pořádku a Sára leží u nohou postele jako každou jinou noc.
Lehce se zvedla na posteli a nakoukla přes okraj. Krom chuchvalců chlupů na předložce nic nebylo.
To nic není, jen se šla napít.
Dívka znovu ulehla do postele a během několika minut usnula.
Ranní paprsky, bloudící přes žaluzie polechtaly dívku na tváři. Probudila se. Na nočním stolku ležela fotografie. Usměvavá dívka se zlatým psem. Společně v přátelském objetí. Je to rok!
V koupelně si dívka před zrcadlem prohrábla havraní vlasy, namísto použití hřebenu a utíkala na zahradu. Tam, v tom tmavém rohu vynikalo dřevěné obložení čehosi. Přišla blíže, přečetla si nápis na kříži. Smutně se usmála. Oči se zatřpytily slzami, které si hledaly cestu ven a stékaly po tvářích. Vyhrabala ze zadní kapsy svých džínů černý lihový fix a lehce upravila nápis na kříži tak, jak to udělala již několikrát ve svých snech.

„ Nejvěrnější přítel a ochránce. Ta milovaná! Jen v mém srdci!“

Tiše vstala a po vyšlapané cestičce se rozutekla zpátky. Než hrob zmizel za rohem, naposledy se ohlédla. Rychle se štípla do ruky. Neprobudila se. Tentokrát ne. Viděla jasně.