Sen

"Fuj! To byl divný sen." Vyhrkla Andrea hned po probuzení, aniž by si uvědomila, že spí u své nejlepší kamarádky Verči.
"Andy, co se ti to zas zdálo?" Odvětila mi Verča namísto přání dobrého rána. Asi už byla na mé podivné sny zvyklá. I když musím na svou obranu říci, že se mi zas tak často nezdály.
"Vzpomínáš si na Toma, o kterém jsem ti říkala, že se mi líbil?" Začala jsem opatrně vyzvídat.
"Jasně. Jenže než jste se dali dohromady, našel si jinou. Proutník jeden." Ulevila si spokojeně Verča.
"Správně. Tak přesně o něm se mi zdálo." Přitakala jsem. Myslela jsem si, že je mi už totálně ukradený. Ale můj blbý mozeček smýšlel asi jinak.
"No, tak se mi normálně zdálo, že jsme byli s našimi na procházce. To by bylo ještě normální, kdyby se mí rodiče nerozhodli pro návštěvu Tomáše a jeho rodičů." Vypověděla jsem začátek. A jak jsem už jednou začala, bylo mi jasné, že to musím dokončit.
"To mi zas tak nenormální nepřipadá." Oponovala Verča.
"Taky že tahle část je ještě normální. V dalším obraze toho snu jsem viděla, jak mě vášnivě políbil." Klesla jsem hlasem. "A že to stálo opravdu za to." Musela jsem dodat. "Při tom polibku jsem cítila jeho přirození, což mi už přišlo nenormální. Vždyť má přece holku!" Dostávala jsem se k jádru.
"No dobře. Tak tohle už fakt zní divně. Stalo se ještě něco?" Vyptávala se Verča dál.
"Pak už mi jenom nabídl, že můžeme být spolu, protože jeho přítelkyně jede na dovolenou..." Dokončila jsem vyprávění svého snu.
"To je ale proutník...." Ulevila si Verča a já si říkala, že to tak vůbec nemusí být...
Já jenom přemýšlela, co tím chtěl ten sen vlastně říci... Snad mi někdo pomůže....