Narozeninový dárek

„Tsuna-chan, kde vězíš?“ Řev staršího ze sourozenců se rozléhal celím domem ale jeho povedená sestřička pořád nikde.
„No táák, polez nebo nedostaneš dárky“ Zkusil těžší kalibr a skutečně za chvíli už stála Tsuna před ním.
„Vidíš, že to jde“ Usmál se a ustoupil o krok doleva aby Tsuna viděla na OPRAVDU VELKOU krabici. Podezřívavě se na svého bratra zadívala.
„Co TO jako má být?“ Ukázala na krabici, s hraným nezájmem. Všechny dárky od bratra byli vždy trochu… no dobře… hodně podivné.
„Rozbal to a uvidíš“ Odpověděl a tajemně se usmál. „Všechno nejlepší k 18tinám a uží si dárek“ Dodal a už se pakoval z domu, Tsuna mu nestihla říct ani ň.
Opatrně balík obhlížela, jako by v něm byla atomová bomba. Nakonec se odhodlala a ten dar rozbalila.
To co uviděla…. silně předčilo jakékoli její představy. V krabici poklidně ležel kluk jen o něco málo starší nežli ona. A vypadal… vypadal sakra dobře. Ale tak trochu… neživě. V tom si povšimla bílého papírku v kapse jeho saka.
„Návod?“ Zeptala se sama sebe pobaveně, uklidňovalo jí to. Přeci jen.. . být sama v domě s cizím chlapem i když neživým… je poměrně… děsivé. Ale na lístku nebyl žádný návod pouze jméno.
„Gokudera?“ Zopakovala nahlas, zkoušejíc jak to jméno zní.
„Jo, to k němu sedí“ Usmála se, prazvláštním řízením osudu ho pohladila po tváři a poté odešla na svojí narozeninovou párty.
Nevšimla si, že jeho oči získaly poněkud živější lesk.
…

Vrátila se zpátky domů pozdě v noci a zcela pod vlivem alkoholu. Proto jí ani nepřišlo divné, když uviděla Gokuderu sedět na pohovce v obýváku. Ten si okamžitě stoupl a uklonil se.
„Vítejte zpátky doma, má paní. Máte nějaké přání? “ Zeptal se, hlavu stále skloněnou. Prokazujíc tak Tsuně úctu.
„Polib mě“ Odpověděla pobaveně, nechápala jeho chování, to alkohol jí zatemňoval mozek, chtěla ho jen vyprovokovat.
„Jak si přejete“ Překonal vzdálenost, která je dělila, sklonil se a skutečně ji políbil.
„Ještě“ Zamumlala, když se vzpamatoval z šoku. Jeho polibky byli podivně omamující.
„Pojďme jinam…“ Navrhla, nevěděla jak, ale ocitla se na posteli a on nad ní.
„Pokračuj“ Pobídla ho rozechvěle, opilost se vytratila do neznáma a nahradila ji touha.
„Vaše přání, je mi rozkazem“ Zašeptal před tím, než se jejich rty opět spojili….

….

Ráno po té události bylo při nejmenším zvláštní.
Když si Goku všiml že je Tsuna vzhůru okamžitě vyskočil z postele poklekl na jedno koleno a sklonil hlavu.
„Má paní, čeho si žádáte?“ Zeptal se.
„Gokudera-kun, “ zašeptala „Gokudera-kun zůstaň se mnou…“ Poprosila ho šeptem. Nepřikazovala, žádala. Gokudera zvedl hlavu a usmál se.
„Rád zůstanu“ Odpověděl a ona věděla… tedy spíš doufala, že teď už bude vše v pořádku… No každopádně budou spolu a to je hlavní.
….

Prozradím Vám, co s nimi bylo, chcete?
Tsunin bratr se zamiloval do Hibariho. K překvapení všech nebyl odmítnut a předčasně zabit ale spíš naopak.
Gokudera a Tsuna se pěti letech, spokojeného soužití vzali a žili spolu šťastně dokud Tsuna neumřela.
Její manžel si přál být pohřben s ní a tak… jsou spolu již navždy

The End….